0zero7 andulka01 Já ještě s láskou vzpomínám, když jsem jela vlakem do Ruska. Myslím, že tři dny do Moskvy a pak do Petrohradu. Bylo to v době, kdy byl v Rusku suchoj zakon, ale tolik alkoholu jsem snad v životě nevypila :-). Byla jsem tam tři týdny a domů si přivezla dvě známosti. A to jsem zapomněla, že jednoho jsem měla doma :-)).
Pche!
To já jela vlakem do Moskvy (za hlubokýho socíku), aby mi ten vlak po přejezdu hranic někde v Čopu ujel (neb, jak bylo později řečeno, hodlal nahnat po přehození na širokorozchodnou trať zpoždění), zanechav mě jen s kabelkou a bez zavazadel čumící bezradně na peróně. Noc do dalšího spoje jsem přečkala díky laskavé nabídce sovětských drah v místní ubytovně - ratejně zvíci sokolovny, kde v jediném sále bylo jedno lůžko vedle druhýho (škoda jen, že na mě zbylo jen dětský a dodnes si pamatuju, jak mi - zkroucený - skrz tu síťovinu lezly prsty)... a pak jsem konečně poznala, zač je toho v zemi, kde zítra znamená již včera, loket - anžto další spoj byl místní, žádnej degenerovanej kapitalismus - to jest sestával z vagónů kde nebyly kupé ale pouze volně ložená lehátka, kam se porůznu ukládali cestující tu s lahví samohonky, tu s mečící kozou či kdákající slepicí, vlastní peřiny included... ale ta cesta byla k nezaplacení, ten pohled na vesnice sestávající ze zemljanek a vodního vedení, který obstarával osel chodící dokola kolem studny...