Stěžovací vlákno
Karja ja te uplne chapu, ze prvni podminka je z toho baraku vypadnout,
No ano, ale aj tak je to lepšie s terapiou ako bez nej.
Jos jsem na tom podobně, mám takové osobnostní ladění, environmentálni úzkosti included. Poslouchám neveselou/vážnou hudbu, čtu neveselý (většinou) knihy. K tomu studenej odchov od rodičů, marná lásky snaha po uznání, respektu atd. Muž mi říkal, že mám na většině dětských fotografiích smutný oči. Tehdy mi to tak nepřišlo. Při tom mám solidní smysl pro humor a svůj nynější život opravdu ráda. Práce je fajn, dobře udělaná/náročná práce je lepší (v pondělí prďácká operace, to mi vystačilo do manželova pozitivního testu). Neustále se mi vrací pocit nestíhání, nedostatečnosti. Do toho spánkový deprivace různýho druhu (dřív služby, teď děti). Pak už toho není třeba moc dalšího, abych byla v loji... většinu času je to ale ok.
Bohužel, když to zjednoduším - "zlomená ruka" je na první pohled vidět, ale "zlomená duše" ne.
O těchto věcech se MUSÍ mluvit a MUSÍ se řešit .........
Ify to říkám pořád,navíc se ty zlomeniny atd mnohem rychleji hojí a léčí.
Jos jsem na tom podobně, mám takové osobnostní ladění, environmentálni úzkosti included. Poslouchám neveselou/vážnou hudbu, čtu neveselý (většinou) knihy. K tomu studenej odchov od rodičů, marná lásky snaha po uznání, respektu atd. Muž mi říkal, že mám na většině dětských fotografiích smutný oči. Tehdy mi to tak nepřišlo. Při tom mám solidní smysl pro humor a svůj nynější život opravdu ráda. Práce je fajn, dobře udělaná/náročná práce je lepší (v pondělí prďácká operace, to mi vystačilo do manželova pozitivního testu). Neustále se mi vrací pocit nestíhání, nedostatečnosti. Do toho spánkový deprivace různýho druhu (dřív služby, teď děti). Pak už toho není třeba moc dalšího, abych byla v loji... většinu času je to ale ok.
jako by jsi psala o me, pritom vetsina lidi by si rekla, ta ma vsechno - zdrave deti, ma kde bydlet, penize, karieru, ale ty pocity mam casto horsi nez lidi s horsimi podminkami. Ja se i stydim si stezovat.
a kdy z tady ctu o tech, co to nedaly. Hrozne se bojim o dceru, uz ted podle sve zkusenosti vim, ze jde v mych slepejich a asi i horsich. Uz hledam psychoterapeutku, abych ji pomohla.
marieu 
. jako kdybys az na detaily popsala me. Depresivni literatura, hudba included. Moje osudova kniha je sbirka povidek od Poea treba 
. A trapeni se vecmi, ktere nemuzu ovlivnit (nebo uz se staly). A taky pocit sve absolutni nedostatecnosti a potreba vsem a nejvic sobe neco dokazovat.
NESTYĎ se a NEBOJ se .....................................
Súcitím s vami, chápem, čo prežívate. Sama som na antidepresívach. V tomto čase nutnosť. Je zaujímavé, že v mladosti, keď som mala dosť ťažký život, nedostatok peňazí a veľa ďalších polien, ktoré mi život hodil pod nohy, moja psychika ustála. V súčasnosti, keď neriešim existenčné problémy, dospelého syna mám na poriadku, mi život uštedril depresiu. Tá skutočná je riadne svinstvo a nikomu ju neprajem. Psychiatra som vyhľadala hneď a po rokoch som sa zmierili aj s antidepresívami. Aj vďaka nim sa teším z vnukov, z každodenných maličkostí a život si nesmierne vážim. Momentálne mám energie na rozdávanie, ale čo je dnes, nemusí byť zajtra.
Bohužel, když to zjednoduším - "zlomená ruka" je na první pohled vidět, ale "zlomená duše" ne.
O těchto věcech se MUSÍ mluvit a MUSÍ se řešit .........
toto je hrozna pravda, ja u pratel a v praci platim za trochu stydlivou ale vysmatou osobu hyrici vtipy (sarkastickymi), dokud se nezavrou dvere.
Ale ja to vzdycky nejak drzela (cvicenim, trezalkou, vzteklym boxovanim, placem) ale jak jsem psala, vidim to same u dcery a svira se mi srdce. Jedine stesti, ze ja vim o cem to je a proto ji podporuju co to da, protoze ja u ni vidim tu nejistotu a strach, kteri jini nevidi a nechapou to chovani.
Candance no však já se s tím neztotožňuju
Lama_z_Lana ja vim, ja to psala jako podporu. Spis vyjadreni, jak to mam ja, ale asi jsem mela adresovat i jinde
Candance to je mi líto, to s dcerou. Ale tím, že o tom víš, nezlehčujete to a řešíš terapie si myslím, že se to usadí a ona bude zvyklá ty problémy řešit a i v budoucnu vyhledá včas pomoc.
Candance Evaeva U někoho je to tak, že mu prostě nepomůže nikdo. Ale candance, nechci tě strašit, jen, když se to stalo, byla jsem u jedné profesorky z UK, která se věnuje péči o rodiče, kterým se toto stalo. A ta mi to tak trochu vysvětlila. Někdo se rodí s absencí pudu sebezáchovy. Je to strašně těžká nemoc, ale většinou o ní nikdo neví. A dozví se to, až když je pozdě. moje dcera byla nesmírně chytrá, dostala se na jakou VŠ chtěla- vystudovala s červeným diplomem žurnalistiku, potom studovala psychologii na UK. Učili ji odborníci na psychologii. Ale když se potká deprese s vrozenou absencí pudu sebezáchovy, je to prostě strašný průser. Chodila k doktorce a docentce, nejlepší reference. A nepomohlo to. V úterý jsme jí volali, že se nám dcera nezdá. Její odpověď byla- nene, lepší se to po ATD . Ve čtvrtek zemřela. Chtěla jsem ji žalovat, chtěla jsem jí ublížit- možná to pochopíte, možná ne. Ale vlastně až víra v to, že je všechno jinak, že dcera někde je a jednou se setkáme, mi pomohla . A paradoxně mi pomohla i ta ATD, která jí asi pomohly v tom, že dostala sílu to udělat. Prosím, nepište mi, že je vám to líto a pod. Rok a půl jsem žila v totálním pekle, myslela jsem si, že tohle bych nikdy nepřežila, a přežila jsem to. Život prostě stojí za hovno, ale musí se jít dál. Promiňte, jestli jsem vás šokovala, ale možná i to někomu pomůže. Ta paní profesorka, u které jsem potom byla, mi řekla, že jediná cesta byla ji odvézt do Bohnic, kde by ji totálně zfetovali a řekla mi, že by se nám nelíbilo, co by nám z ní udělali. A hlavně- ona by musela souhlasit. Dospělého nesmíte odvézt proti jeho vůli. Ale i profesorka to věděla až po té, když znala, jak to dopadlo. Nevím, jestli by ji stanovila diagnozu správně, kdyby šla dcera k ní. A že by se to opakovalo, není to jednorázová věc. Takže tak, jen, že někdo to prostě má tam nahoře napsané.
A ještě- možná vám to přijde jako strašně ojedinělý osud.Ale místo modního pekla jsem 2 roky chodila na dlouhou cestu, kde byli rodiče, které přišli o děti. A vůbec toho není málo. Je toho strašně moc.
