ionicera dekuju, musi to byt stale tezke. Ja vim, ze takovych deti je moc. Strasne moc. Proto se o ni bojim.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Já nestačím jmenovat a zmiňovat, ale soucítím teda se všema, kterých se to takhle silne dotýká. Já jsem proti tomu fakt v pohodě, jak říkám, bolí vás hlava,nemůžete si lehnout, tak si lupnete ibac. Není vám dobře na duši,nemůžete si vlézt pod deku, tak si lupnu něco jinýho! Jako já bych fakt byla víc v pohodě, kdybych jako měla ten prostor pro sebe a pro to, že mi není dobre. A cejtim jako tak zodpovědnost vůči těm dětem, aby mě neviděly tady zhroucenou nebo abych nebyla predrazdena na ně, tak jde fakt jen o to vykrytí tech krizi než zjistím, co je spouští a jak s tím pracovat;-). Já si právě ani jako nestěžuju, já jsem ráda že jste mi poradily, že to lze elegantně dočasně přežít;-)
Takže držte se ženy, držte se! A díky za všechno!
Candance Beru to tak, že pro mne život skončil v 50. Teď už je to prostě něco, co být může a nemusí. Strašně moc držím palce, ať je dcera v pohodě.
ionicera Peklo. Peklo. 
Čtu vás tady a je mi do breku. A říkám si, kolikrát lidi řeší úplné pí.oviny ....
No jemze to je to...ze at lidi radsi resi picoviny, nez to nechat zajit tam, odkud neni navratu 
Je mi moc lito vasich potizi i tech smutnych pribehu.
Ja mam v tomto ohledu banalitu, ale dala mne zabrat.Vcera navecer me zacalo trochu pichat v uchu a nad ranem uz jsem myslela, ze mi praskne hlava, vyklubal se z toho zanet stredniho ucha. Vim, ze tu nedavno probehla debata jestli pichat ucho nebo ne, tak za sebe musim rict, ze dnes rano bych asi souhlasila i s urezanim ucha, aby mne to ulevilo od te priserne bolesti.
ionicera je to hodně silnémůj kamarád z dětství si taky vzal život přes všechnu snahu okolí i odborníků. Prostě asi neviděl jiné východisko, tahle zpovzdálí si myslím, že se mu v tu chvíli hrozně ulevilo. Jeho rodiče to ustáli, přestěhovali se, užívají si vnoučata, ale ta bolest nikdy nezmizí.
Tohle je pro mne aktuálně strašně palčivé téma. Držte se všechny. A držte své milované. A myslete na to, že když je nejhůř, neschopnost říct si o pomoc, dokonce její odmítání, je součástí celé té hrůzy.
Všetkým želám hodne síl , to sú ťažké príbehy.
Candance první krok správným směrem je vědět o tom. Jsou rodiče, kteří nemají o trápeních svých dětí nejmenšího tucha
ionicera (na to neznám přiléhavá slova). Připomněla jsi mi dvě děti, o kterých jsem teď v blízkém okolí slyšela. Dvě 16ti leté holky. Jedna skočila ze skály a leží někde ve fakultce se zlámanými obratli, pánví a nohami a nikdo zatím neví, co bude. Druhá se už druhý rok sebepoškozuje tak, že na předloktích a stehnech už nemá ani 5cm2 nepoškozené kůže bez jizev. Tři hospitalizace a výsledek nijaký. A teď jsem si přečetla tvůj příběh k tomu a přijde mi ještě těžší být rodičem a dostát té odpovědnosti a moje vděčnost, ale ještě víc strach, jsou čím dál větší.
Já ani nevím, co napsat. To jsou velmi smutné příběhy, a těžké.
Přeju všem, ať jim vysvitne slunce. Hodně sil, držte se.
Candance Tvoje dcerka má štěstí v neštěstí, že se ti podobá, že to znáš a tušíš, o co kde.
Sweet Potato ale ja si to myslim, co kdyz to je jeste horsi? A co kdyz ona neni jako ja, aby to vzdy uridila rozumem? Co kdyz potka nekoho, kdo za to nebude stat, a bude to spousteci moment? Nebo jine?
A co kdyz se jen utesuju, ze vim, jak na ni ( to je jako na sebe?)
A co kdyz toto zcela fatalne ovlivni tu druhou dceru?
Je to strasne tezke byt rodicem.
Candance Rozumím ti. Cokoli z toho bohužel může být pravda. Rodičovství je strašně těžké. Někdy přijde rána z čistého nebe. Co je horší?
Ale hlavně se neobviňuj! Děláš to, jak nejlíp umíš. (Kdyby ti pomohly nějaké kontakty, kam se obrátit, piš sz)
Sweet Potato nechci se ptat na podrobnosti, mate to asi tezke. Drzim palce a dekuju
Dievcata je to tu velmi smutne citat co vsetko sa vam udialo a deje. Tak rada by som mavla carovnym prutikom a chmury by zmizli.
Mozno tato doba, mozno jesen to zborsuje a hadam to bude casom lepsie.
Vase pohnute osudy ma vzali za srdce
Dámy, přeju všem sílu. Každá děláme maximum, co zvládnem, nejsme stroje, někdy je toho prostě moc. Ty osudy jsou opravdu nepředstavitelné pro toho, kdo nezažil. Všechny máte můj obdiv
Ani nevim, co napsat, musi to byt moc tezke, kdyz se neco takoveho prihodi. Hodne sil vsem
