Pinot Noir My doma z tatovy strany pohrby ani nedelali, prarodice umreli opravdu stari a vlastne z rodiny zbyli jen ja a rodice, tak jsme se rozloucili proste doma spolu...Z druhe strany probehly klasicke pohrby, ktere se me nijak nedotkly, ani jako ditete. Ale loni zemrel kolega kamarad, v 28 letech tesne po svatbe, obrad byl dustojny, krome rodiny sla snad polovina nemocnice vcetne kapacit jeho oboru. A tam me to. semlelo dost, i kdyz nebyl primo z rodiny...ale proste nejhorsi obdobi kdy umrit, jeho prarodice, jeho novomanzelka..a pak jsem sla jeste rovnou do sluzby na tom jeho oddeleni, takze sila.
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
Já pohřby nikdy nesnášela a pokud to šlo, tak jsem se jim vyhýbala. Ale když mi zemřela maminka, tak to prostě obejít nešlo. A zjistila jsem, že nejhorší doba byla ta od chvíle, kdy zemřela, do pohřbu. Jakmile pohřeb proběhl, a po něm potom kar, měla jsem pocit, že jsem prostě udělala vše, co se udělat mělo a ta bolest, která samozřejmě zůstala, otupila a už nebyla tak palčivá. A časem se změnila na vzpomínky, teď si s maminkou občas "povídám", říkám si, co by tak řekla na to či ono, na naše vnoučata - její pravnoučata a vždycky si řeknu, že ona nás vidí, a je spokojená, že se máme fajn. Samotnou mě překvapilo, jak očistnou formu pro mne ten pohřeb měl - nikdy u nikoho jiného jsem to nezažila.
Ale z pohřbů jsem dál nesvá, ale beru je teď trochu jinak - jako tečku, uzavření, rozloučení, aby mohl jít život dál.
Torrah No já myslím, že proto se především pohřby dělají, aby si člověk opravdu odtrpěl tu dobu do...a pak to symbolicky uzavřel, myslím, že to funguje hlavně u těch nejbližších.
A hudba, jak tady někdo zmiňoval-to je teda kapitola sama pro sebe, většinu písniček, co mám spojené s pořbem, už nemůžu slyšet. Ale zase když tátovi hrál nějaký rockenrolový nářez od Elvise, bylo to super, dostaly jsme se ségrou i mámou záchvat smíchu-a jeho sestra i jeho kamarádi nám pak děkovali, že jsme na to měly koule.
No tady je teda veselo 
Jako dítě jsem chodívala o prázdninách s babičkou na pohřby furt, ona tam zpívala... a jak bylo vždycky léto a krásný slunečný počasí... k tomu pan farář a ministranti (?)v těch ornátech... všude spousta krásně vonících kytek... moc hezkej hřbitov se starejma náhrobkama a sochama... tak jsem získala dojem, že pohřeb je vlastně pěkná záležitost 
Život mě z toho pak částečně samozřejmě vyved!
Ale když jsme jeli tamtéž, na ten hezkej hřbitov, na pohřeb dědovi (95), tak to taky nebylo tak hrozný, to jsme se sázeli, jestli děda v tý rakvi připlave, aby nás stihnul... povodně, no.
Torrah Já jsem musela zorganizovat pohřeb obou rodičů, tátův sama a mamčin pak se segrou, která ale nežije v ČR. A musím říct, že jsem byla za tu organizaci a věci okolo vlastně ráda, protože jsem se měla v tý bezbřehé hrůze čeho chytnout. Pořád někdo po mně chtěl vědět nějaký kraviny, jako jakou rakev a kytky a hudbu a jestli pak bude kar a kde, mně to přišlo všechno jako hrozně nedůležitý, ale někdo ty rozhodnutí udělat musel. Tak jsem se nastavila na ty organizační věci a asi mi to i pomohlo tu první bezbřehou hrůzu nějak přežít.
Kokoska Podle me tohle v tvem veku normalni je, v souvislosti s tema vnoucatama. Nasi to tak taky maji;-).
MP Meri Mne to normalne nezni, ja si jen obcas, treba kdyz vidim samba jak blbe cumi nebo neco takovyho, reknu, paneboze, snad se mi neco nestane nez budou holky velky! Tak jen v souvislosti s detma si to tak nekdy vzpomenu.
Reakce na Pinot Noir:
MP Marge
Na pohřby nechodím, ale žádnou "neuzavřeností případu' jsem nikdy netrpěla. Byla jsem na pohřbu jednoho prarodiče a dodnes z toho mám divný pocit, zatímco dalším třem jsem nebyla, rozloučila se s nimi v duchu a nemám pocit, že by bylo potřeba něco víc.
Paradoxně, já jsem zase na pohřbech prarodičů byla a vůbec mi to nijak s "uzavřeností" a rozloučením nepomohlo. Pořád je postrádám, a to třeba od dědova pohřbu je to už přes deset let. Částečně je to asi tím, že jsem s nimi žila pod jednou střechou od narození až do dospělosti, takže pro mě to byli svým způsobem skoro "druzí" rodiče, prostě opravdu blízcí lidé.
Takže mě strašně točí ty řeči o potřebných rituálech a jak si to člověk musí pro sebe uzavřít. Jako určitě jsou lidi, kterým to vyhovuje, ale nemělo by se nějak všeobecně očekávat, že to tak mají všichni.
A jinak teda, asi je to tu opravdu nakažlivé, na pohřbu jsem byla včera.
Naštěstí pro mě to nebyla osoba z úplně nejužšího okruhu, na druhou stranu zemřela celkem nečekaně, na hnusnou nemoc a v ne příliš vysokém věku... A jako fakt ta forma sebetrýznění v podobě obřadu, to bych si klidně odpustila.
Estara ano, sebetrýznění. Tak to vnímám taky.
Já teda obřad potřebuju, a takový ten s nějakým tím "teplým lidským slovem", pokud možno. V lednu jsem byla na pohřbu strejdovi a rozloučení proběhlo jen s půlhodinkou hudby a bylo to ne úplně ono.
A taky potřebuju hrob, kam se dá chodit s kytkama a zapalovat svíčky a tak. Neumím si představit, že někoho blízkého mám buď doma v urně (brrrr!) nebo naopak někde daleko nebo třeba na rozptylové loučce.
Jednou jsme se o pohrbech doma bavili, rekla jsem, ze nechci pohreb a nechci hrob. Matka se krizovala, ze to prece nejde, to musi byt! Dcera se zeptala, kam chci vysypat
Kokoska 
Moji synove uz maji cca 10let instrukce kam me vysypat.
Kokoska takhle nám to řekli i naši rodiče. Včetně onoho místa ;)
Pinot Noir v miste jeste uplne jasno nemam, teda vedela bych, ale to je neproveditelne.
Kokoska To mě napadá, že o rodičích nemám vůbec tušení. Taťka chtěl kdysi na vesnici, kde se narodil a má tam pochované rodiče, ale to je pro mě dost mimo, když se tam tu chalupu chystáme prodat a o mamce dost pochybuju, že by tam chtěla taky.
Zvláštní téma.
EstaraU blízkých lidí to vidím taky jako sebetrýznění. U babičky na pohřbu jsem chtěla jen písničky, žádné mluvení od člověka, který babičku ani neznal a žádné kondolence. Taťka vůbec nesouhlasil. Nakonec alespoň souhlasil s tím, že proslov bude mít náš příbuzný a na kondolence tam nemusím stát. Byla jsem ráda. Nakonec já jsem se s ní rozloučila ještě za života a nejvíc jsem to obrečela cestou z nemocnice, když mi bylo jasné, že je to na pár hodin.
Zina Myslim si, ze jsi presne vystihla, proc je poradani pohrbu a karu pro nejblizsi pozustale dulezite, maji se ceho chytit a musi organizovat veci. videla jsem to pri umrti dedecka a pak i babicky, pro mamu hruza velika, ale tohle dost pomohlo.
Pavlena Mne to taky pomohlo, pomáhala jsem mámě zarizovat pohřeb babičky, mama nějak vůbec nemohla. Když jsme si pak sedly doma po pohřbu a řekly si: Tak a je to - to byla vlastne fakt dobra chvíle.
ale to přece neznamená, ze nám ty lidi někdy přestanou chybět. Neprestanou.
Chybí mi pořád, když jsem to včera nebo kdy psala, zas mi u toho tekly slzy. Ale není to už taková beznaděj, spíš hezka vzpomínka.
Renusatko Uufff, stání na kondolence a ještě, když se sejde fakt hodně lidí - to je čiré peklo!
Estara Pinot Noir A jeste k tomu sebetryzneni.. Zazila jsem dva dost rozdilne obrady mych prarodici. deda kvuli svatbe s babi prestoupil ke katolikum a tak byl ve vire pak uz velmi vlazny, mel civilni obrad s pitomou dojimaci reci kohosi, kdo ho ani neznal. Tam bych to citila stejne, jako vy.
Ale babicka, pomerne silne verici katolicka chapala, ze nejblizsi rodina uz jsou neverici a tak si prala obrad v obradni sini, ale s fararem a pak mse v kostele, snad az v jiny den. V obradni sini byla i moje 10 leta dcera (pravnucka zemrele) a vlastne to bylo moc hezke, zrovna ty reci o zivote vecnem v kralovstvi nebeskem dceri docela pomohly se s udalosti srovnat. Sama nejsem verici a byla jsem sama sebou prekvapena, jak jsem rozdilne ty dva obrady citila.
No právě, já vnímám, že ta organizace může pomoct, že to člověka nutí aspoň něco dělat a trochu překonat ten prvotní šok. Na druhou stranu, zvlášť v případě že je to někdo, s kým člověk byl opravdu každodenně, tak ten návrat do života, kde už bude napořád prázdné místo, je podle mě ještě větší sešup.
No, každý to má jinak. U nás je třeba blbé, že část rodiny je ze zapadlých tradičních koutů, všechny tyhle akce se tam dělají v mega rozměru a nepřijít (bez nějakého zásadního důvodu) je rovno těžké urážce.
