Pavlena ono je hlavně obrovský rozdíl, když je tam někdo kdo toho zesnulého znal a je ještě k tomu morální autorita, typicky ten knez a nebo pak úředník, který to má v náplni práce a který si pro dnešek vylosuje řeč číslo 10 a nějak to odříká.
To je pak už lepší tu řeč domluvit s někým, kdo ho znal a není na tom tak strašne zainteresovaný jako nejbližší rodina.
Tak to já koukám, jaká nejsem drsňačka. 
Na pohřbech od dětství. Na ten první jsem teda odmítla jít, bylo mi 10 a byla to mladá příbuzná, násilná smrt, psycho samo o sobě, to jsem strašně ráda, že jsem nešla... No ale za 2 měsíce dědovi, rovněž v 10 letech, už jsem byla a od té doby chodím pravidelně všem. Starým, mladým...A považuju to za důležité.
Strach z vlastní smrti už taky nemám. Ale za odměnu, že jsem přežila, jsem si právě naplánovala to tetování, ještě žádný nemám. Tak uvidim...
Skvělé téma, snad nebude tradičně nakažlivé
.
Dědovi a babičce jsme s mamkou uspořádali pěkné malé pohřby a od té doby jsem byla jen na podzim na pohřbu dobrému kamarádovi, který spáchal sebevraždu. Silně věřící po celý život, obřad v kostele, mnoho známých, kamarádů, které jsem roky neviděla. Doslova kus života, který jsem opustila. Z kostela bych nejradši utekla, spousta keců a nesmyslů (s prominutím),zvládla jsem to jen díky bývalému, kterého jsem tam potkala a ztratila jsem poslední zbytky ochoty věřit. Od té doby chodím nerada na hřbitov, to jsem nikdy neměla, nejsem s tím vůbec srovnaná.
Pavlena Pohřeb v kostele je v naší rodině asi běžnější a myslím, že jsem ho absolvovala víckrát než v obřadní síni. Když mi bylo 14, tak mi umřel dědeček, nikdy nezapomenu na tu otevřenou rakev venku, když sněžilo, potom tu šílenou několikakilometrovou cestu. Obřad v kostele byl celkem v pohodě, ale potom ještě ukládání do hrobu
. Nemůžu říct, že by mi to nějak pomohlo, spíš to bylo dlouho trauma. Jsem celkem ráda, že už se od toho tradičního pohřbívání takhle upustilo. Nedávno jsem to absolvovala ještě jednou, manželové babičce. V kostele měla opravdu pěkné rozloučení. Byl s námi jen starší a ten obřad na tom hřbitově byl psychicky náročný. Je to smutné samo o sobě a dědeček to nesl strašně těžce. Byli spolu 70 let a strašně tam plakal a skákal za babičkou, museli ho držet. Ani syn ani neteř to nezvládli a oba jsem je musela vzít pryč. Na pohřeb dědečka za pár dní ani jeden nechtěli
.
Takže mě strašně točí ty řeči o potřebných rituálech a jak si to člověk musí pro sebe uzavřít. Jako určitě jsou lidi, kterým to vyhovuje, ale nemělo by se nějak všeobecně očekávat, že to tak mají všichni.
Mam na podobne generalizace podobnou emocni reakci 
A to nemuvim o tom, ze ritualy mohou byt ruzne, a fakt to nemusi byt jen pohreb.
crazydaisy moji blízcí taky vědí, kam mě mají vysypat (Knížecí Pláně
)
Taky budu sypat manžel po větru. Pole, voda, louky les.
Zůstane prostě tady, kde to měl nejraději.
Prosím vás, zas mám debilni dotaz z našeho třídního fb, teď se tam nezapojují, ale k tomuto už se asi nějak vyjádřit musím.
Matky rozjeli tema dárek učitelům. A diskuze je jestli společný dárek jenom třídní nebo i těm ostatním, co je učili ( jedna matka tam prosazuje i matrikáři - řediteli), ale to mi zas přijde zvláštní dát to jenom jednomu vybranemu uciteli. Zas mi přijde blbost kupovat kytku půlce učitelského sboru, hlavně si v této době neumím úplně představit tu logistiku s tím spojenou.
Jak to děláte, pokud dítko neučí jenom jeden učitel?
continuity jenom třídnímu.
Mne se vždycky líbilo, když jsem dostala od každého žáka 1 květinu, od každého stejnou, a pak to udělalo nádhernou kytici.
Taky dostávám někdy kytku i od jiných žáků, alr to je jejich soukromá iniciativa.
Za třídu třídní.
Nikdy bych do tebe byla neřekla, že ještě nemáš žádný tetování
barbucha No jak tu Renusatko zminovala toho nestastnyho manzela, u nas to bylo tak, ze jsem rekla doma "tetovani" a matka zacala hystericky brecet, merit si tlak a volat zachranku. Ostatne jako u vseho, s cim nesouhlasila. Ale jak jsem si prosla lecbou, rozhodla jsem se, ze by uz si konecne mohla trhnout haksnou.
Ať si měří klidně i výšku, to je jeji problém.
Hlavně sis už prošla taky dvěma dětma, ne?! Jsi na řadě, teď si máš měřit tlak ty!
barbucha Tak to ja vubec nepodedila...Mne je to uplne jedno, hlavne kdyz budou stastny.
continuity Já teda kytku jen třídnímu, ale ve tvé situaci bych se jen těch organizátorek z FB ptala kolik? a na jaký účet?, víc energie bych tomu nevěnovala.
barbucha Tak to ja vubec nepodedila...Mne je to uplne jedno, hlavne kdyz budou stastny.
Ale tak jasně... myslela jsem jen, že seš dospělá, matka vod rodiny... (pročež tvoje kérka musí bejt každýmu ukradená)
barbucha Tak jasne, ale dlouhodobe jsem byla takova ta blbka, co se nechala psychicky vydirat kdekym...
Dotaz. Je tu prosím někdo kdo se zabývá archeologií? brrr ?
Mohlo by to být něco starého? Pokud ano co se s tím má dělat?
Děkuji všem za reakce, dcera pohřeb babičky zvládla, brečela potichu jako já. Po prababičce dostala plyšového psa, který vždycky ležel na skříni a hlídal složené peřiny.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
