Potrefenáhusa Byly tam novomanželské půjčky. Ale dneska už zase říkají, že ta vysoká porodnost se státní podporou nijak moc nesouvisela.
Koronavirus
28. března 2020 09:01
Potrefenáhusa Já jsem narozená v šedesátých letech, to byla mateřská 3 měsíce. Ségra už je v sedmdesátkách, mateřská půl roku, a pak těch 500,- do dvou nebo tří let, to nevím přesně. Ale 500,- tehdy, je asi tak jako 15 000,- dnes. Novomanželské bezúročné půjčky, přidělování bytů - masivní výstavba sídlišť.
MP Meri Jos mě by přišla současná výše rodičovského příspěvku adekvátní , kdyby fungovaly ty další věci okolo reálně ovlivňující možnost čerpat ho libovolně dlouhou dobu. Tj. kdyby byla běžně dostupná zařízení pro děti mladší 3 let a zaměstnavatelé standartně umožňovali různě upravené/zkrácené úvazky. Pak už by bylo na každém aby si vybral zda bude radši doma ty tři roky za mrzký peníz a nebo zda si udrží rozumnou životní úroveň a půjde do práce dřív.
Současná situace, kdy se většina matek modlí, aby jim tříleté dítě vůbec vzali do školky aby mohli úderem třetích narozenin nastoupit na plný úvazek tomu rychlejšímu čerpání moc nenahrává a vté tříleté variantě je to fakt slabota.
Tak zas až taková podpora to tenkrát nebyla, dneska už se ten nárust porodnosti v sedmdesátých letech přičítá spíš tomu, že tehdy dorostla do plodného věku první poválečná generace.
A podpora byly asi ty půjčky. Dostali jsme 30 tisíc, pořídili pračku, pár skříněk, vlněné deky a větší postel. Splácela jsem to ještě po rozvodu o 13 let později.
continuity Díky. Já jsem se o tom bavila kdysi s matičkou, řikala, že si za to koupili nějaké vybavení do bytu. Ty byty byly potíž, ale hodně se stavěly panelákový sídliště. Dostali tehdy 2+1. Když chtěli pak větší, taky v paneláku, musel otec chodi pomáhat, stavělo se to částečně nějakou svépomocí.
Potrefenáhusa moonlight v přepočtu to byla bída, bylo to aspoň u mě cca 20% měsíčního platu. měla jsem tenkrát před 1. mateřskou asi 2500 hrubého a tu pětistovku mateřské. Je fakt, že ceny byly nižší (máslo 10, rohlík 0,3, pribinák 1,50 co si tak pamatuju). Ale tomu dítěti se sunar koupit musel, plíny a oblečení taky něco stálo, neměla jsem po kom dědit. A ještě na to člověk stál fronty jak blbec, vypadalo to strašně, ve flanelový kostkovaný košili vypadalo dvouletý dítě jak malej důchodce.
Novomanželské půjčky byly, měli jsme 30tisíc a hodně nám to pomohlo, vybavili jsme celkem slušně domácnost nábytkem. Peníze na pračku a drobné věci do domácnosti jsem měla od našich jako "věno", to byla velká pomoc. Mám pocit, že když jsem byla na mateřské, mohli jsme odložit splátky té půjčky.
continuity byt byl naprosto nedostatková záležitost, po zapsání do pořadníku se čekalo několik let. My jsme měli štěstí na tzv. podnikový byt od manželovy firmy, po roce v podnájmu(jedna místnost se studenou vodou a bez přístupu do koupelny) jsme dostali 3+1 v paneláku na nedokončeném sídlišti, byli jsme šťastní jak blechy. Manžel se musel upsat na nějaké roky, už si přesně nepamatuju.
tv vono se to asi dost menilo, moje dite je ten r. 1989. Ale vsude tam pro delsi pobirani vidim podminku dalsi dite, invalidni, samozivitelka atd.
Potrefenáhusa v nějakém starším čísle Heroine je článek o sexu v době komunismu, tam je to docela dobře popsané - jesle, novomanželské půjčky, masivni výstavb, ale myslím i vůbec ta možnost být s dítetem doma delši dobu (i když zadarmo). V článku je i vyvráceno, že to fungovalo a vše bylo jen naoko. Možná to budou mít na webu.
999 masivní výstavba sídlišť sice byla, ale stejně se k tomu bytu dostat byl docela problém, když člověk neměl známé nebo ten podnik, který byty dával. Taky si podle toho manžel hledal práci, jestli má šanci ve snesitelné době na nějaký byt.
Kokoska no táta taky šel pracovat podle toho, kde měl sanci dostat byt.
continuity tenkrát to byla jedna z mála možnosti, jak bydlet. Muž se musel upsat na 10 let u podniku, abychom byt dostali. A to nebylo automaticky, musely být děti, stávající bydlení nevyhovující a ani tak to nešlo nijak rychle
V me v rodine je standard vicegeneracni bydleni. Praprarodice postavili barak ve 20. letech a postupne se tam ty tri generace střídaly, plus na generaci jen jedno dite, jsme takovi konzistentní. (a to relativne pozde vzdy 25+). Az ja se jako 4. generace odstehovala.
Reakce na continuity:
Potrefenáhusa spíš to řeknou pamětníci, ale myslím, ze byla lepsi šance se dostat k bytu. To byla velka věc.
Tvl to už mi nedělej! Větší šance se dostat k bytu - to myslíš dobu, kdy spolu běžně žily dvě tři generace, který si vzájemně pily krev? Kdy se bydlelo v násilně rozdělenejch bytech, kdy v původním třeba 3+1 žily dvě rodiny úplně cizích lidí (v jednom vchodu, jedný předsíni)?
Kdy se byt nedal legálně koupit?
Jako jo, někdo k bytu přišel snadněji. Pokud byl dobrej kádr (jako můj extchán) nebo se jím hodlal - vstupem do strany - stát (jak mi líčila kamarádka, když náhodou vyvstalo že její manžel je v KSČ, a bydleli do roka...).
A jinej měl žádost na úřadě třeba dvacet let...
Jos Tak my taky měli vícegenerační dům, předci postavili kolem r. 1870. Ovšem sebral nám jej bolševik, rozdělil na 8 minibytů a do nich nasadil obyvatele, často zvláštní existence. Naši tam už zase bydlet mohli (od 70. let), ten naprosto zdevastovanej a vlastní dům postupně od státu odkupovali!!! a my tam celé dětství pomáhaly při opravách. Ještě si pamatuju jednu dožívající paní v jednom z těch "bytů", nebylo to hezký.
barbucha Tak! A tohle by se nemělo zapomínat, protože když zas přijdou nějaký plánovači a přerozdělovači nebo rovnostáři, skončíme némlich stejně!
andulka01 To je strasny! No nasi meli proste takovou vilku na konci Prahy, skoro v polích. A byt teda pradeda a prizeneny deda nebyli ve strane, tak oba delali v dost specifických pozicich (pradeda letecky technik, deda po valce vystudoval CVUT a po technicich byla poptávka. Takze barak nikdo neřešil, nastesti. To treba mámině rodine i rodine manzela maly statek vzali....
Taky nezapomeňte na bídnou antikoncepci a nudu! 
Ono nebylo moc věcí, kde se realizovat, tak proč ne děti, že jo. A "muset" se brát asi taky bylo vcelku časté. Soužití na hromádce prakticky neexistovalo, hlavně u mladých.
barbucha ježiš, a nadměrný metry! Naši měli na metry obrovskej byt, naštěstí to bylo vedený jako IV. kategorie bez koupelny a WC. Záchod byl v takovým přístavku zvenku k baráku, chodilo se tam z chodby, a koupelnu získali přepažením obrovské předsíně. Moje ex tchýně měla domek po rodičích a do patra jí nastěhovali nějakou cizí rodinu, protože v tom domě žila sama se synem a to přece soudruzi nemohli nechat jen tak, aby se někdo tak buržoazně roztahoval! A teda nájem samozřejmě neplatili jí, ale OPBH nebo komu.
Moje mamka bydlela se svoji maminkou taky v zamestnaneckym byte(prarodice se stehovali po cely republice, podle toho jak to slo), bylo to 2+1 a do mamciny maturity tam s nima bydlel jeji bracha se 2 detma a manzelkou. Kdyz se odstehovali, tak mamka otehotnela a dalsich skoro 10 let tam bydleli s tatou a mym brachou, nez jsme v roce 89 dostali byt na sidlisti. Babicka musela byt vymenit za mensi, aby rozezrane neobyvala 2+1 sama.
