Mě takhle v dětství poznamenal tělocvikář, spoustu let jsem kvůli němu nejezdila na kole. Měli jsme "závody" v jízdě na kole, ale ne nějakou trasu, ale na dvoře jízdu přes překážky, kolem kuželů a tak. Mně před tím někdo ukradl kolo, takže jsem vyfasovala takový velký, starý, rozhrkaný vehikl, který jsem jako malá vůbec nezvládala a neuměla ovládat. A když jsem spadla při přejezdu latě, která byla na válci a překlápěla se, tak se mi před celou školou začal posmívat a zesměšňovat mě.
To bylo na základce, na střední nás zase nutil tělocvikář k nějakému šílenému cviku na kladině, nechal toho, až když jsem spadla na záda a na chvíli si vyrazila dech.
Zeměpisář dcery, na kterého už jsem si tu stěžovala, je taky tělocvikář :)
Jestli oni ti tělocvikáři fakt nejsou nějaký jiný živočišný druh 
(doufám, že tu žádná fajn tělocvikářka není :))
Omfg
nonemy zeměpis a tv je častá kombinace aprobací, pak ještě tv a biologie.
nonemy to je zvláštní, já právě v nejlepším vzpomínám na tělocvikářky ze základní a střední. Pro mě byly zas nejhorší dějepisářky. Přítomným dějepisářkám se omlouvám, určitě to bylo dobou 
Marbuša Já taky měla skvělou tělocvikářku, moje tedy učila tv/hudebku a vedla pěvecký kroužek na zš.
Hanka H Byla to dost velká kauza. Vše zdokladováno, žádné - jedna paní říkala, že pančelka je k ničemu. Bylo zřejmé, že už s dětmi a s námi společnou řeč nenajde a chtěli jsme do dalšího ročníku jinou třídní, marně. Pak chodil na rodičáky do třídy i ředitel, pronesl úvodní slovo a ona na něj, že ne, že takhle to nebylo, není a nebude. Před námi. Totiž ta poslední kapka byla, že na rodičáku vběhla do třídy a začala (opravdu) ječet na nás, jací jsme lemplové my i děti a že máme máknout a takhle to dál nejde.
Jinak chápu, všude ve státním je těžké někoho propustit.
Díky jedné káče co jsme měly na češtinu mám pravopis fatální a i přes snahu v dospelosti to pořád není ono.
Jsi mě rozesmála, máš to potvrzeno
(nic ve zlém).
Ale já sem opravdu musím napsat, že jsem měla (i moje děti) spoustu úžasných, moudrých a empatických učitelů, kteří mě hodně ovlivnili a nikdy na ně nezapomenu. Domácí zázemí jsem neměla vždycky úplně klidné a růžové, a bývaly to moje jistoty a do školy jsem se těšila. O ZUŠ ani nemluvím, ti byli fantastičtí snad všichni.
Mirka A teď to patří do přiznání. Jestli tam mám nějaký faul který te rozesmál tak já jsem takový zoufalec že to ani nepoznám. 
ale aspoň pobavím. Mě třeba shodu podnětu s přísudkem učila kamarádka ve třiceti ale jistotu v tom nemàm. Proto raději moc nepíšu, neumím se vyjadřovat zkratkovitě (v tom třeba obdivuji @karja-stručné a vtipné) a pravopis a tak.
rysamona Předpokládám, že "My (všichni) měli". S "Y" mluvíš jen za ženy.
Mně se to děje taky, buď v klidu.
edit - a když už, tak podmět, podnět je něco jiného. Ale už mlčím.
Mirkaa to je přesně to co píšu. Já jsem si řekla že my jako my děti. Já to prostě vždycky překombinuji
V dětské knížce "Veronika, prostě Nika" je pasáž kde píše diktát a odvozuje jaké " i" tam napsat. Řeší letadla a orly či co a samozřejmě úplně blbě. Ale to sem přesně já.
Já si navíc vždycky myslela že byla chyba ve mě. Na srazu pak zaznělo"to byla taková ..., Nic nenaučila" ach jo. Je na škole pořád.
Ale já sem opravdu musím napsat, že jsem měla (i moje děti) spoustu úžasných, moudrých a empatických učitelů, kteří mě hodně ovlivnili a nikdy na ně nezapomenu. Domácí zázemí jsem neměla vždycky úplně klidné a růžové, a bývaly to moje jistoty a do školy jsem se těšila. O ZUŠ ani nemluvím, ti byli fantastičtí snad všichni.
rysamona na tom svět nestojí a když Tě to neomezuje v zaměstnání ... Já taky nejsem žádný přeborník, dcery jsou na tom hodně dobře. Nedávno měla jedna z nich hrubku v mailu, manžel si z ní dělal legraci a dostal povolení roztrhat její maturitní vysvědčení.
Sweet Potato a už jich hodně umřelo, letos můj nejmilejší učitel, ještě relativně mladý, znenadání, učil do posledního dne.
Malenge Já myslím, že šance je veliká, zrovna nedávno jsem tady psala, že lidi si spíš stěžují, než chválí. :-) Takže jistě všechny známe i spoustu skvělých učitelů, jen prostě nemáme moc potřebu o nich psát, protože co taky? Ty děsivé historky jsou prostě vtipnější a víc se uloží do paměti.
A třeba moje děti mají (a pro první stupeň to platí obzvlášť) skvělé učitele. Synova třídní by potřebovala pozlatit, jeho LMD chytla úplně v začátku, já bych si toho nevšimla a moje máma-bývalá učitelka-si to nechtěla přiznat další tří roky. Pro děti má různé pracovní listy a kdo je lepší, než zbytek třídy, pracuje podle svých schopností. Tak třeba jeden chlapeček počítal násobky osmi, v době, kdy třída probírala teprve násobky tří....vede je ke čtení, u každého umí vyhmátnout jeho silnou stránku, pracuje s nimi i v rámci kolektivu (různá přátelství a tak)-třeba syna teď posadila vedle takového vesnického týpka-svéráz, ale selský rozum a nohama na zemi. S mým inteligentním snílkem se skvěle doplňují, můj mu opravuje zápisy, on tomu mému pomáhá uklidit po výtvarce....
Hanka H No mne zeměpis taky šel, vždycky jsem schytala pochvalu od takového učitele macho typu, takze me par spolužáků fakt nemělo rádo:-D. Mně asi hodně spolužáků nemělo rádo přesně za tyhle sprtacky věci.
Garfie tak to je super! Já jsem teď koukala na základku, kam by měla jít dcera, a kam jsem chodila taky (brrrrrr, nenáviděla jsem to a utekla jsem po čtvrté třídě), a jednak jsem zjistila, že dobrá čtvrtina učitelů je tam furt stejných jako před těmi 30 lety, a že na dceru by do první třídy nejspíš vyšla právě jedna z těch, které si ještě pamatuju Jinak ta škola o sobě úplně mlčí, na stránkách se člověk nedozví téměř vůbec nic, mají zaheslovaný i jídelní lístek.
Hanka H Byla to dost velká kauza. Vše zdokladováno, žádné - jedna paní říkala, že pančelka je k ničemu. Bylo zřejmé, že už s dětmi a s námi společnou řeč nenajde a chtěli jsme do dalšího ročníku jinou třídní, marně. Pak chodil na rodičáky do třídy i ředitel, pronesl úvodní slovo a ona na něj, že ne, že takhle to nebylo, není a nebude. Před námi. Totiž ta poslední kapka byla, že na rodičáku vběhla do třídy a začala (opravdu) ječet na nás, jací jsme lemplové my i děti a že máme máknout a takhle to dál nejde.
Jinak chápu, všude ve státním je těžké někoho propustit.
Teraz som si spomenula na jednu učiteľku slovenčiny, ktorá nám na základke vulgárne nadávala, to tam lietali idioti, kopy hnoja, hovädá a pod. Za dva mesiace, čo nás učila, sa z jednotkárov, dvojkárov stali decká na prepadnutie. Potom ju vyrazili. A vraj sme boli už tretia škola, ktorá ju prepustila v takto rekordnom čase.
rysamona my to cestovani pojali opacne, dokud muzem, jezdime "ven", a az budem na tom hur, budem se drzet "doma" Ale stejne jsme kazdorocne az do covidu byli taky nekde po Cechach, vetsinou na tyden s kolama, projezdili jsme toho spoustu. A pak nejake vylety pesky, jednou jsme bloudili nekde kolem Ratiboric, sli jsme z Nachoda a misto do Ceske Skalice jsme dosli do Cerveneho Kostelce
Kokoska Ja Česko miluju, nemohla bych žít jinde. A to cestování ven mě tak neláká (zkusila jsem abych věděla). Miluji historii, tak vybereme lokalitu a pak jezdíme po různých zapadacich kde jsou pozůstatky tvrze a různé kapličky, lokální muzea a tak. A bloudění má právě velké kouzlo, to člověk objeví super věci.
