Omfg

Evaeva Už jsem to psala, proč je slovní hodnocení problematické - pokud bude učitel např. ve 3. třídě slovně hodnotit svých pětadvacet (i více) žáků v cca 6 předmětech, vytvoří 150 formulací. Budou originální? Těžko. Dokáže v nich odlišit postoje, snahu, dovednosti, přístup, úsilí ... ??? Spíš ne. Porozumí tomuto sdělení děti/rodiče? Toť otázka.

A kolik času tím pedagog stráví? I pokud by mu na sestavení jednoho hodnocení stačilo deset minut (málo? hodně?), je to 1500 minut celkem, tj. 25 hodin čistého času ....

Hanka H a proč by je ve 3. třídě musel tvořit pro každý předmět zvlášť? 

Hanka H moje obě deti měli na čtvrtletí na prvním stupni jenom slovní hodnocení a bylo to super a to ich učilo víc učitelů - psala to jenom třídní. Když se to umí, je to super. 

Když se to neumí nebo nechce, jsou fakt lepší známky. A že princip školství je číhat, kdy žák udělá chybu je vyjádření jednoho učitele, já jsem si to uvědomila, až když jsem si to přečetla. Popravdě se mi na VS docela ulevilo a už nikdy jsem nebyla v takovém stresu: teď nebo nikdy, jako během studia. 

Jinak já dostala slovní zpětnou vazbu ještě když mě vylil zkoušející na VS  z matematické analýzy - řekl mi přesně, proč mě vyhazuje a co se mám doučit. A dost mi to pomohlo.

Pinot Noir 

To jsem psala hypoteticky.  Celkové slovní hodnocení si dovedu představit max. do druhé třídy, ve vyšších ročnících 1.st. slovně (a dejme tomu společně) hodnotit třeba výchovy, ale jazyky, matiku, různé ty prvouky, vlastivědy apod. posoudit odděleně. Od třetí třídy už také nemívají děti pouze jednoho učitele.

Já jsem proti slovnímu hodnocení minimálně u prvňáčků - nedávno jsem tu psala, že se mi přesně tohle stalo, a ten pocit, že nemám tu velkou jedničku, že nemám NIC, protože slovní hodnocení pro mne nic neznamenalo, pro mne byla velká křivda. Ještě se starším sourozencem s jedničkami odshora dolů to bylo fakt velký špatný.

Ideální by asi bylo dát prvňáčkům tu jedničku a rodičům to hodnocení...

continuity Na čtvrtletí slovní hodnocení? A v pololetí a na konci známky?

I já jsem si na vysoké po čtyřletém gymnáziálním každodenním stresu připadala jako v pohádce, systém přípravy na zkoušky mi vyhovoval. 

Ale doufám, že slova o tom, že základním principem českého školství je číhat na chybu, jsou nadsazená. 

Mohučanka ! Naprostý souhlas!

Pinot Noir protože mu nejdou všechny předměty stejně? V jednom exceluje, ve druhém plave, další ho nebaví... 

Pokud chceš hodnotit slovně, měla bys postihnout všechny odlišnosti a rozdíly, úspěchy i neúspěchy, přístup k povinnostem, povzbuzení, nebo předpoklad do budoucna. 

A to opravdu nenamastis za 5 minut. 

A je jedno, jestli za každý předmět jedno hodnocení, nebo jediné, ve kterém zhodnotíš všechny předměty.

Čas neusetris. Navíc to musíš hodně promyslet a hledat nejlepší formulace. 

continuity Mně se ulevilo na střední, ale spíš asi z důvodu lepšího zapadnutí do kolektivu. A ano, zbavila jsem se tělocvikářky, manželky fotbalového trenéra, pro kterou ten, kdo neudělal výmyk, byl chudáček /nikdy jsem ji nezažila cokoli předvést/. Ale nejhorší zkouška, při které mě někdo chytil za slovo a pak se po mně půl hodiny vozil, byla až na VŠ, státnice z hygieny. Asi proto dodneška těm hygienikům tak úplně nevěřím

Hanka H akorát když tu velkou jedničku nebude mít vůbec nikdo, koho zná, tak ho to asi mrzet nebude. Muž měl slovník hodnocení první dva roky už před těmi 25 lety, musím se ho zeptat, jestli měl k tomu i známky, skoro bych řekla, že ne. Moje máma měla v první třídě v pololetí dvojku, mrzí jí to do teď! Jinak měla samé jedničky snad až do maturity.

Evaeva Vždycky tady bude někdo s velkou jedničkou!

Pokud chceš hodnotit slovně, měla bys postihnout všechny odlišnosti a rozdíly, úspěchy i neúspěchy, přístup k povinnostem, povzbuzení, nebo předpoklad do budoucna. 

​doteď jsem měla pocit, že toto by mělo být normální součástí práce učitele, i když to zrovna nepíše na vysvědčení. 

Hanka H pokud by se slovně hodnotilo plošně, tak by se našla třeba jen na vysvědčení rodičů. Myslím, že i prvňákovi dokážeš vysvětlit výhody slovního hodnocení, když s tím způsobem hodnocení budeš souznit.

Evaeva Takže dvě vysvědčení? S jednotkou pro rodiče, se slovním hodnocením doprovázeném pohovorem pro dítě? To mi přijde už dost absurdní.

Uzavřu to - slovní hodnocení dejme tomu, ale jen do určité míry, po jistou věkovou hranici. 

Škola prostě je, ať se to dětem či rodičů líbí nebo ne, konkurenční prostředí. V dalším životě také nebudou mít všichni samé jednotky, sedět v ředitelském křesle, brát nejvyšší plat a mít nejvyšší pravomoci.

Hanka H ne dvě vysvědčení. Psala jsem o situaci, kdy děti budou známky znát jen z vysvědčení, které kdysi dostali rodiče.

Moje ségra je učitelka a s tebou by rozhodně nesouhlasila. Já teda taky nechápu, proč by (základní) škola měla být konkurenční prostředí. Jako rodič chci, aby se tam moje dítě rozvinulo tak, jak je to jen možné s jeho schopnostmi, talenty a slabostmi. Jestli je horší nebo lepší než Pepíček mi je vlastně jedno.

Hanka H promiň, ale to je úplně scestná představa o pracovním prostředí. otázka, jestli je úplně nutné vychovávat děti k takové soutěživosti. V běžném životě je pak dost dřina, vyrobit z produktů školství s tímto konkurenčním pristupem, rozumný spolupracující tým. Protože fakt každý nepotřebuje být nejlepší, aby byl platným členem týmu. Dokonce ani každý netouží být ředitelem, aby cítil uspokojení v práci. 

Rozhodně si nemyslím, že škola by měla být konkurenční prostředí, co třeba prostředí spolupracující, respektující omezení a přednosti každého jednoho člena týmu. To je to takové scifi? Třeba by se s menším stresem toho ve výsledku naučili víc. 

continuity no samozřejmě že je. Běžná náplň práce každého učitele, kazdodenni rutina. Pořád žákům říkáme, co mají dobře, co jim jde, co nejde, kde musí přidat. 

Slovní hodnocení v ten moment, v běžných denních  situacích.

A pak je sakra rozdíl si sednout na na desítky žáků to psát písemné. Navíc tak, abys nehodnotila momentální výkon, ale celoroční práci. Několika desítek žáků..

To jen tak zfleku z hlavy nedáš.

Proto jsou ty známky. Spočítás jejich různé hodnoty, zohlednis snahu, aktivitu, přihlédneš k různým specifikum apod a máš výsledek.

V písemném hodnocení aby sis vedla deník a denně si znamenala postřehy, abys na to za 3,4,5, měsíců nezapomněla. A pak sepisujes a sepisujes.

Jak jsem už psala.

Rozhodně výchovy, tam slovní hodnocení je ideální.

Pak 1.2. třída. Dal už těžko. 

Na střední je to už naprostý nesmysl. 

Taky nemyslím, že by vysvědčení bylo jedinou příležitostí během školního roku, kdy se učitelům nakrátko otevírá vzácná příležitost dát dětem zpětnou vazbu... Je to formální akt, při kterém je třeba shrnout průběžné výsledky (učitel má jistý prostor rozhodnout se, co a jak bude během roku známkovat) a vyjádřit je jedním z pěti symbolů. Jaké myšlenky a emoce ten který symbol vyvolá, to je ovlivněno dalším obrovským balíkem proměnných.

Děti se neučí vysvědčením. Učí se během každé interakce ve třídě i na chodbě, během každého zadání úkolu, každé společné hodiny, co je a co není důležité, co se od nich čeká, co je oceňováno. Když tohle učitel dělá dobře, symbol na kusu papíru 30. června jeho práci nezkazí.

Kdybych mohla ve školství změnit jednu věc, byla by to zbytnělá administrativa, která učitelům bere čas, kdy by se mohli a měli věnovat učení.

Jitka77 Taky si myslím, že dobrý učitel děti provází a ovlivňuje během celého roku a forma vysvědčení není v tomhle směru až tak zásadní, u toho nedobrého bych se do slovního hodnocení dost bála začíst. 

mirajo Navíc učitel opravdu může nastavit průběžné hodnocení tak, aby se do něj promítalo víc individuálních faktorů a aby povzbuzovalo k aktivitě. Když jsem učila, dávala jsem třeba dobrovolné domácí úkoly, za které mohli dostat jedničku, nebo nic (s vysvětlením, v čem byl problém), nemohli si tím uškodit. Nebo jsem do písemek dávala zadání navíc (nad nastavené bodování - to mimochodem taky předem znali, na testu měli napsáno, kolik bodů je za kterou otázku možné získat a za kolik bodů bude jaká známka): formulujte další otázku k tématu a odpovězte ji. Bod byl za dobře formulovanou relevantní otázku (což je kumšt, umět se zeptat), druhý za odpověď. A tak dále.