Chápu, že dostat na vysvědčení jedinou dvojku či trojku (natož z tělocviku!) je k naštvání, ale v určitém věku je to nutno chápat jako střet s realitou života - prostě nejsem v tomto směru tak dobrý jako jiní, zase je předčím třeba v matice či v češtině.
Slovní hodnocení je velmi problematické - jak např. slovně ohodnotit několik desítek žáků, aby to nevyznělo jako fráze, aby to bylo srozumitelné i dětem (první druhá třída zvlášť), aby to bylo motivační, aby to odlišilo žáky vynikající, dobré, průměrné, i ty, co jsou prostě horší - a ano, i takoví jsou. Do kolika let ho uplaňovat? První stupeň? Celou základku, nebo až k maturitě? Jak potom chudák "dítě" vydejchá, když dostane na vysoké u zkoušky za tři nebo ho dokonce vyhodí? Bude na zkoušejícím požadovat slovní hodnocení a opis neúspěchu? A jak postupovat při podávání přihlášek na střední školy nebo víceletá gymnázia - to se stejně slovní hodnocení musí nějakým způsobem přetransformovat do známek.
Jasně, jsou typy škol, kde slovní hodnocení jistým způsobem funguje, ale jeho plošné zavedení si představit neumím - a neznám jedinou zemi, kde by to pouze takto fungovalo.