Dadoo za tu neexistenci internetu jsem teda hodně ráda. Prostě jsem dělala věci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, na něco jsem měla takovou šikovnou knížku. Priorita bylo samozřejmě dítě, ale zároveň jsem se úplně nepodřizovala. prostě to bylo Teď se spí, Teď se jí, Teď se jde ven... docela to fungovalo, ten pevnější režim a určité rituály u nás měly úspěch. Samozřejmě to platilo ve dnech pohody, když byly děti nemocné, přizpůsobovalo se všechno aktuální situaci.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Kokoska mě se pevnější režim a rituály taky osvědčily, vůbec jsem neměla problém je dostat do postele, i když třeba jako větší už neusnuli. Prostě po obědě se odpočívá, stejně jako večer.
Dadoo miluju pevnej rezim souhlasim se spoustou veci, ale nezvedat placici dite z postylky je hrozny.To mimino je maly jen chvili a potrebuje v tu chvili mamu, ne pevnej rezim a odepreni kontaktu.
ja jsem hrozne rada, ze to dělat nemusím,položit a jít. Ze muzu nosit, hladit, houpat, ze nemusím nechávat plakat, ale muzu vzít do náruče. U nás ty spankovy asociace jako postylka a hrací hračka nefungovaly, potřebovala kontakt a blízkost.
Konečně jsem se odhodlala přečíst si ten rozhovor s Milfaitovou, to je něco příšerného! Fakt chudinky děti, které se musí vzdělávat při (pro ne nepochybne vyčerpávajících) cestách autem po všech certech. Děti bez kamarádů, protože děti kolektiv nepotřebuji a mají vzor v dokonalých rodičích a jejich zaměstnancích, od nichž nepochytí žádné nežádoucí moresy. Děti, které nemůžou říct, ze něco neumí, neznají, nechtějí, protože doma taková slova nepoužívají. Kristovanoha, to si ta ženská fakt mysli, ze ona všechno zná a umí?!! A ta fotka, jak dětem mává před nosem platkem slaniny a ony kleci a prosí - to už je u mě na úrovni vtipných fotek z nocniku a spol. Fuj, jsem se u toho normálně rozcilila.
ono jak kdy, to se poznalo podle pláče nebo neklidu, celkové konstelace. Někdy stačilo šššš a pohladit hlavičku, někdy to chtělo pochovat, přebalit... fakt to není o tom nechat se dítě uřvat, až vysílením usne.
Ony se ty spánkové asociace taky s věkem mění. Když byl Rosťa úplně maličké čerstvé miminko, tak usinal po kojení, v zavinovačce jemným houpáním, trvalo to chvilku a to jsme tak uspávali oba rodiče. Později ho stačilo vložit do kočárku nebo do autosedačky a začal vytuhávat. Teď třeba chce hladit po bříšku, ale fakt intenzivně, žádné jemné pohlazení. Před měsícem jsem se ho nemohla při usnuti dotýkat. Takže bát se předem, že miminko něčemu "naučím", když mu splním to, co ho uspí, je zbytečné.
Kokoska no prave, u nás to ššš proste nikdy nestačilo, znamenalo by to nechat vyřvat, a to jsem nechtěla.
ted už je to zase jiný, je velká a jde uklidnit i jinak
Kokoska ale jo, to je normalni. Jen me podrazdilo to zmineni "nikdy nezvedat"...to bych nechtela, aby mi nekdo jako cerstvy matce radil....
dzizisketa máme to stejně
Potrefenáhusa tak vždyť jo, psala jsem, že jsem měla štěstí na spavý děti. To každá máma pozná, co to její dítě potřebuje, určitě bych neříkala "nikdy nesmíš...". Že je něco o nervy a že já bych to těžko snášela neznamená, že jiná máma to plně akceptuje, je s tím smířená nebo jí to vyhovuje.
Hlavně ať jsou ty děti zdravý! I když někdy zlobí, nespí, nejí z pouhého rozmaru nebo své momentální potřeby, hlavně ať nepřijde něco fakt ošklivýho.
Jinak moje dite vystridalo uz snad vsechny spaci mody. Narodil se jako spavy miminko, co se budilo jednou za 3-4h a pak se zas jen polozil do postylky a ahoj za 3 hodiny. Byla sem ssmozrejme presvedcena, ze je to tim pevnym rezimem, co sem mu nastavila, ze ho nekojim do spanku, ale bdelyho ho pokladam do postylky.... haha
asi v 5 nebo 6 mesicich se z nej stal naprostej opak, usinal jedine v tesnym kontaktu nebo pri kojeni:) par dalsich par mesicich zas nastala faze, kdy chtel spat sam v postylce a nesnesl, kdyz sem ho uspavala v naruci. To jsem si taky pochvalovala, ze jsem ho naucila ja
tak ted mam dite, ktery chce spat jedine se mnou v posteli. No a uz vim, ze nic z toho neni ani moje zasluha, ani moje vina. Proste je, jakej je
ale kdyby mi to nekdo rekl predem, ze to je vsechno normalni, urcite bych za to byla vdecna. Na rozdil od rady - hlavne ho nezvedej a nechovej, at si nezvykne
K tomu uspavani a usinani - nejhorsi je, kdyz mate jako prvni miminko, ktere samo usina od pul roku a spi celou noc a tak nejak si myslite, ze to u druheho nebude jine... a narodi se vam nespavec, ktery se do 3 let budi po 2 hodinach. 
Kokoska mne to prave nijak narocny nepřijde, vlastne je to snazší než jsem čekala, spolehnout se v tomhle na svoje instikty a dělat to podle svyho přesvědčeni správně. Ale já už jsem naštěstí stará, takže mi nikdo moc nerika, jak bych to měla nebo neměla dělat a co by mělo nebo nemělo dělat moje dite (s vyjimkou tchyně, eh...)
Anema u nas taky s dudlikem, nekdy i bez ale vic s nim.
Dadoo Ni vidis, to delam spatne. Kdyz nechce spat a stavi se a celkove vidim, ze je nespokojeny, tak ho vyndam a spani odlozime. Obecne mi usne, jen kdyz na nem vidim, ze je opravdu uz unaveny. Neni to podle hodin, spis dle aktivity. Nekdy odpadne v sedm, nekdy skoro v devet
Reakce na Potrefenáhusa:
Ale já už jsem naštěstí stará, takže mi nikdo moc nerika, jak bych to měla nebo neměla dělat a co by mělo nebo nemělo dělat moje dite (s vyjimkou tchyně, eh...)
Mne nekdo "dobre" radi casto, ale protoze jsem uz stara, jsou mi ty rady uplne volny
Jinak teda k uspavani a kojeni a vubec tem kontroverznim tematum bych chtela rict, ze mi az zpetne dochazi, jak moc mi ta pandemie usnadnila zivot - jak jsem cely tehotenstvi a prvniho pul roku zivota ditete prakticky nikam nechodila a nepotkavala se s jinyma matkama, v tom mym nejcitlivejsim obdobi me tyhle rady uplne minuly. Takze jsem od zacatku vsechno delala podle sebe a svych instinktu a ted uz je mi fakt uplne jedno, co do me kdo tlaci.
Anema Panebože, dudlík miluju! Druhé dítě jsem na něj dokonce záměrně učila, protože u prvního to bylo jako "on" "off" tlačítko! Během spánku jsem jí dudlík dokonce přidržovala pomocí plyšáka. Jo a obě děti se ho zbavily naprosto nekonfliktně ještě v ranném věku (třeba kolem dvou let), nosily ho jen na spaní.
A jinak to male dite fakt vsechno pozna. Dneska jsem poprve ridila sama k doktorce na ockovani. Vanice jak blazen, na snehu jsem zatim nejela a jeste vidina parkovani kdesi ve meste, protoze u doktorky nikdy neni misto 
. Prezili jsme to v pohode a dite ani nekviklo, jeste mi na zpatecni ceste neco pobrukovalo. Jako by vedel, ze mu jde o zivot
Lamicka Ty kostky jsou super, já je dávala 2x k prvním narozeninám, 8 měsíců je asi trošinku brzo, ale se zvířátkama si pohraje už teď a počkají. V obou rodinách patří do teď (jedno dítě 2, druhé 3) k nejoblíbenějším hračkám. A je to takový ten typ dárku, co potěší i rodiče. :-)
