Vše o těhotenství a dětech

Jos to mi nezní jako tak špatný program

Já teda taky nejdřív vyřeším svoje, zahradu, úklid, vaření, buď se děti zapojí, nebo si musejí najít svou zábavu. Na dovolené a na výlety jedeme sice s ohledem na ně, ale primárně tam, kam chceme my. Přiznám se, že mě je zase úplně cizí přístup, který má třeba žluťásek , tj. vymýšlení aktivit pro děti a intenzivní účast na nich, trávení času "dětským" způsobem. Neříkám, že si s nimi něco nebo na něco nezahraju, ale až mají všichni co jíst a okolo to vypadá tak, že mě z bordelu nechytají záchvaty paniky. A když je počasí nebo období vhodné na nějakou konkrétní činnost na zahradě, tak to jdu dělat a je mi celkem fuk, že je to nudí. Holt se motají kolem a až budou starší, půjdou si číst.

Jos někdy může být těžké najít rovnováhu v těch věcech. Aby aktivit a zážitků nebylo příliš moc (ani málo) a aby byli všichni spokojení. To teď nemyslím konkrétně na nikoho tady. Různé děti to snášejí různě. Třeba malá ségra nemá ráda změny, její ideál je dovolená na jednom místě, nejlépe každý rok na tom samém. Kdyby se narodila rodičům, kteří žijí jako digitální nomádi, moc by se jejich potřeby nepotkaly. Naopak syn by zvládl akčnější program, s ním bych klidně zvládla měsíční putování po Norsku, v takových aktivitách nás naopak blokuje muž. Ten měsíc by byl teda extrém i pro mě. Syn je teda stejně spokojený i na hřišti nebo na chalupě.

Pinot Noir já spokojenost dětí stavím nad uklízenou domácnost, tím ale netvrdím, že nemůžou být spokojení u vrtání se v hlíně. Program jim taky moc nevymýšlím, oni ani nechtějí.

rasaNori 

Tak ta scéna může být proto, že má potřebu dělat vše správně, že je kompetentní, a když se něco nepovede, je pak frustrovaná, no. Třeba. Uvědomění důsledků neznamená, že dítě hned teď po prvním zážitku sklapne pusu a podpatky. V tomhle jsi asi zbytečně náročná. Navíc mi přijde, že malé jsou hodně po vás, taky toho chtějí stíhat a umět (a umějí) hodně, ale ten proces učení je pro děti náročný a pak prostě potřebují někde jinde upustit páru a vypnout a masit se navzájem nebo toho psa. 

Evaeva v neuklizené domácnosti jsem ovšem velice nespokojená já, což má na pohodu všech zdaleka největší dopad, takže v tomto se chovám řekněme sobecky. 

dzizisketa jak bych měla reagovat, když synovi řeknu, ať neskáče do kaluží, že nemám gumáky a čistě oblečený, protože jdeme k doktorovi. A on to stejně udělá. Ve dvou, dvou a půl by mě poslechl a teď ne. Když se rozčiluje, protože se mu rozbil hrnek, to chápu, i když mě to štve. Ale jak mám řešit takové situace?

rasaNori Ono je jí toho rozbitého hrnku prostě líto a potřebuje si nad ním pobrečet. Já ty děti v tomhle chápu, my dospělí jsme z těchle věcí taky občas přešlí a nedovedeme se vzpamatovat a poučit z minuty na minutu. Jen holt ty dděti to dávají najevo hlasitěji, no.

Pinot Noir Já to mám stejně, dětský aktivity mě ukrutně nebavěj, navíc mám v sobě nějaký blok, že strašně nerada "vymýšlím program". Asi to bude znít divně, ale přijde mi to takové nepřirozené a na sílu, taková neupřímná křeč. Mám z toho úplně osypky. Takže u nás to taky probíhá tak, že primárně se žije podle nás (tj. jede se na zahradu, na výlet když chceme my na dospěláckou dovolenou, na grilovačku s kamarádama, doma se pracuje na balkoně atd.) a teprve potom do toho nějak zakomponovávám to dítě, kterýmu se tu danou aktivitu snažím zpříjemnit. 

Ale zároveň se snažím na syna nemít moc velký očekávání. Prostě sice si klidně rozjedu jako víkendovej program velkou přesazovací akci truhlíků, místo toho, abychom jeli třeba do ZOO, ale jsem smířená s tím, že to budu muset tisíckrát přerušit, jít podat kostičku lega, utěšit dvacet hysteráků kvůli nesmyslu, sem tam odběhnout postavit autodráhu apod. Prostě nečekám, že to díte bude někde opodál si tiše rýpat klacíkem a poslouchat stoprocentně moje pokyny. Někdy mě to vytáčí k nepříčetnosti, ale vždycky to beru tak, že to není vina toho dítěte a že je (klišé) "prostě ještě malej". 

MP Meri jo, to máme stejně. Ani se nehroutím z toho, že jsem ty stromy nakonec neprořezala, protože jsem neustále odbíhala připouštět vodu do kýble. 

Pinot Noir mě třeba hodně nebaví vaření, tisíckrát radši si zahraju karty a oběd si půjdeme vyzvednout do okýnka před domem. Stejně jako fakt ráda jdu do lesa na hřiště, ráda si maluju křídama na tabuli, baví mě i dětské společenské hry, co máme a hraju je se synem ráda, ne na křeč, aby se nenudil no. Nebaví mě jezdit s autama nebo šermovat klackama, tak to nedělám. Ráda mu čtu nebo si prohlížíme knížky spolu, baví mě postavit si z rostlin do krabice les a dávat tam zvířátka. Ráda my vymýšlím aktivity, které budeme dělat spolu nebo které vím, že budou bavit jeho.

Stresuje mě neuklizená podlaha, nedovedu hrát hry na koberci, kde jsou drobky nebo vlasy. Takže před hraním vždycky obývák vysajeme. Ale nemusím mít napečeno ani navařeno, není to moje priorita ani přirozenost. Máme malej byt, nemáme vlastní zahradu, já ani nemám nějaký "svoje" věci. To, co mě baví, tak jde ve většině velmi dobře dělat i s dítětem společně. Nemám čas jenom na čtení knížek, ale to není kvůli dítěti, ale protože už pracuju.

no mňa to fakt baví s malou vonku, to si s ňou v kľude do mrte kopem loptu alebo plácam bábovky na pieskovisku. Ale to je tým, že ja som proste rada vonku a je mi celkom šum a fuk čo tam robím, hlavne že som na vzduchu. Vo vnútri mi tiež veľmi aktivity s dieťaťom nejdú, ale Alica to ani nevyžaduje, ona sa fakt strašne dlho dokáže hrať sama a dokonca odmieta kohokoľvek prítomnosť, vidím, že jej tam vadím. Sem tam teda spoločne robíme nejaké zvieratká z plastelíny, alebo keď má knižku so samolepkami, to jej asistujem. A knižky si spoločne čítame.

Ale inak, keď sme vo vnútri, tak aj tak dosť kašlem na upratovanie sa priznám. Doma máme každý deň neskutočný bordel. Keď sa Alica hrá sama, ja si čítam alebo cvičím jogu. Teda keď nevarím, nepečiem alebo neperiem. Tieto aktivity mi nevadia :-)

MP Meri Prosím tě, tak to mě musís mít asi ve skatulce Debil. Protože já mám program jen dětskej, já mám celej život detskej, fakt.  A stejně se nám ty situace jako rasaNori stávají a já vybuchuji. Takže debil no:-D. 

žluťásek to je super, že tě to baví, mně je jasné, že se k těm aktivitám nemusíš nijak přemáhat. Já bych ale musela, je mi to cizí. Vůbec to neměla být kritika. Byla to reakce na to, jak vyzněl příspěvek Jos Myslím totiž, že děti rodičů, kteří rekonstruují dům, starají se o chalupu, zahradu, chovají dobytek nebo zpracovávají úrodu, nemusí nutně trpět. 

... já ani nemám nějaký "svoje" věci.

​To už teď není reakce přímo na tebe, ale překvapuje mě, jak hodně lidí to takhle má. Nezávisle na sobě se mě teď ptaly dvě kamarádky, jak si mají najít "to svoje". Ta jedna (bezdětná), že se vlastně po večerech nudí a chtěla by mít taky nějaký koníček nebo aktivitu. Ta druhá s dítětem to zmiňuje už roky, že kromě práce a výletů nemá žádné domácí zájmy nebo jak to říct. Obě se bez nějakého vymyšleného programu doma nudí a byly v lockdownu úplně vyřízené. 

Tohle je pro mě úplně nepochopitelnej vesmír, já mám aktivit a zájmů milión, hlavně "na doma". Můj seznam věcí typu "až budu mít čas" je úplně nekonečnej, od čtení, zahrady, studia, přes hraní na hudební nástroje, cvičení, šití, sledování seriálů, internetů, poslouchání podcastů, úklid, třídění věcí, focení ... S trochou nadsázky mám pocit, že bych mohla být v lockdownu klidně rok a ani tak bych všechno nestihla Takže pro mě je nesmírně těžký, až nemožný, tohle všechno odsunout a říct - tak pojď, půjdeme si kreslit křídama a vydržet u toho dýl, než pět minut

Karja hele, každej taky pracuje s jiným materiálem. Když byla dcera malá, dalo se obojí, buď program dospělý (s omezeními) nebo dětský, ale ona byla extrémně klidné dítě. Měla taky svoje, ale dalo se to kočírovat. Ty máš dvě divoký eskymačky, sniž na sebe nároky, jakýpak debil ty... :-)))

Pavlena No já jsem tím chtěla vyjádřit, že ta frustrace děti nemusí být nutně závislá na stylu/chování rodicu

Karja Tebe mám ve skatulce "přizpůsobivá hrdinka", když už te to teda zajímá

MP Meri já taky nemám skoro žádné svoje aktivity, rozhodně ne takové, co můžu dělat v těch krátkých chvilkách, co mě děti nechají. Zrovna úklid nebo vaření nebývá problém přerušit, ale třeba při cvičení mě vadí, když každou chvíli něco chtějí, číst můžu maximálně časopis. Takže v těch chvilkách, kdy mě nechají se taky trochu nudím. Navíc jakmile zmerčí, že dělám něco zábavného (třeba meju koupelnu), jsou u mě. To je radši nechám hrát. Náš den je hodně dětský, ale že bych vymýšlela bojovky, to ne, spíš se přidám k nim.

MP Meri takhle jsem to nemyslela, já se zabavím taky milionem věcí. Jen že všechny ty aktivity, co baví mě, jdou v pohodě dělat spolu se synem. Z těch domácích věcí mě baví malovat na kamínky, něco tvořit, kreslit, hrát hry. Tak kreslíme spolu, hrajem hry spolu. Teď jsme spolu přesazovali kytky, syn si zasel svoje bylinky a stará se o ně sám, sleduje jak rostou, popsal si je, chodí si je zalívat.

Tím "svoje" jsem měla na mysli věci, které si chci dělat sama. Že nejsou bezpečné, zajímavé pro dítě. Nelezu po skalách, nechodím běhat, nehraju počítačový hry... Všechno, co dělám ráda, může dělat sn se mnou, aniž by mě to nějak omezovalo.

Ale já se mu teda věnuju hodně ráda a uznávám, že volím aktivity hodně podle toho, co jeho bude bavit a nebude se otravovat. Protože než koukat na ufňukaný dítě, milionkrát radši ho vezmu na hřiště a budu si tam pak číst nebo spravovat skupinu na FB nebo se jinak bavit podle svýho, klidně jen koukat do větví nad sebou. Ale nepůjdem na hřiště za domem, protože tam jezdí kolem auta a je tam hluk a milion dětí. Vyberu hřiště já, někde v lese nebo s hezkou procházkou předtím. Abychom z toho oba měli fajn odpoledne.

Evaeva

Hej nevím To záleží na milionu okolností, spíš než o řešení jednotlivých událostí mi jde o celkový přístup, nejsem přednasraná, že dítě určitě zase bude zlobit. Ale nemysli si, včera jsem na Rosťu křičela, ne teda vzteky, ale ve snaze vyhnout se autu vyjíždějícímu z garáže to zalomil do silnice, dvakrát. To jsem na něj zakřičela stůj a pak pocem, že mě hned napadlo, že jsem ještě mohla přidat k noze, jak na psa

Já mám ten denní režim dost dětský a ne úplně z donucení, vlastně mě to v tom lese nebo na hřišti baví, teď když už se zase může, budeme jezdit i na výlety. Plus přitom i povenčím psa, když bych to ten den nestihla individuálně. Mé věci čítají akorát to čtení, muziku posloucháme přes den spolu, toho psa, a pak tzv. chození za kulturou a brigádu, a to je teď zkrouhnuté pro všechny. Navíc teď s Rosťou objevuji zapomenuté aktivity, jako je třeba plastelína a stavení z Dupla a tak.

Ale já mám nízké nároky. Určitě by mi víc ambicí neškodilo, ale z těch jsem se vydala v práci před rodičákem, s tím dítětem mám jiné priority, ale to se zase změní. Rosťa dneska vstával už před šestou, skoro o hodinu dřív, než vstává, když vstává brzo, ale hned si šel hrát s novými auty a já ještě na chvíli usnula a to mi tak pomohlo, že jsem mu za to od rána strašně vděčná a víc po něm nechci. Taky jsem dostala nový kávovar, čili to mi zvedlo morálku tak, že mi nevadilo, že Rosťa na čerstve vyluxovanou a vytrenou podlahu rozsypal kafe, snad si vzal poučení, že dózy se musí držet zespoda, ne za víko