Vše o těhotenství a dětech

marieu ty jo, vůbec si neumím představit, že jedu k rodičům nebo tchýni na návštěvu a musím tam uvařit oběd! To seš fakt svatá. Samozřejmě pomůžu, když přijedeme. Když je to nějaká větší sešlost tak se nabídnu, že třeba přivezu polévku nebo dezert, ale vařit tam. Jsem ráda, že si se dokázala z toho vymanit.

Ešte k tým výchovným praktikám. Dnes syn vykonával pomerne nebezpečny športový úkon, na čo naňho moja mama zakričala - nie, nerob to! Pokračoval, tak som povedala - nie, nerob to, lebo môžeš spadnúť a rozbiť si hlavu. Tak na mňa pozrel, prestal a zliezol. Hovorím mame, že nestačí len ' nerob to', treba to aj zdôvodniť. Na čo ona kontrovala, že nám (bratovi a mne) stačilo raz povedať nie a prestali sme. Povedala som jej, že preto, lebo sme sa jej báli. To ju pobavilo a rozosmialo. Ona to vôbec nepripúšťa, že bola príliš prísna a že sme sa báli. No brat asi až tak nie, dosť často si robil, čo chcel, aj keď vedel, že ho riadny trest neminie. Ale ja som veľmi prispôsobiva a bola som aj dosť submisivna, a stojí ma to úsilie, nebyť taká.

Jennyfor Tak já vánoční cukroví nikdy nepekla. Pekla nám ho moje máma (protože chtěla) a tu hromadu krabic vozila 200km den před Štědrým dnem. Jak už pak byla starší, tak jsem jí řekla, ať už se na to vykašle a převzala jsem štafetu já. Poprvé v životě jsem pekla v padesáti a to rozumné množství.

betsey to tys tu psala ráno o ježíškovi, nebo si to pletu? neměla jsem čas ale teď jsem si na to vzpomněla. šla bych na to přes vánoční příběh, třeba za pomoci nějaké knížky... pomocí kouzelného příběhu se dá vysvětlit, že je to den, kdy si lidé dávají a dostávají dárky. jak konkrétně se ten který dárek ke komu dostane, to už je druhá věc a dokud to nezačnou děti probírat mezi sebou (nebo jim to nenakuká nějaký dospělý), tak je nad tím často vůbec nenapadne se nějak pozastavovat. takže lhát není vůbec potřeba

Malenge jakou velikost potřebuješ ty oteplovacky? Mám tu jedny jak nový černý z lidlu, asi 86/92, musela bych to prohrabat. Kdybys chtěla, prohrabu a pošlu fotku, změrim. Nemám docteno, možná už máš jiné :) 

Já myslím, že ti rodiče to vnímají tak, že vy k nim jezdíte pořád jakoby domů, kdežto oni k vám na návštěvu. Jako že jste/jsme pořád jejich děti. 

​to by ale předpokládalo, že se taky starostlivě k nám jako k dětem chovají, ne? teda ke mně jo:-) až v posledních letech se to otočilo, ale ještě spoustu let co jsem měla malé děti se mi/nám snažili se vším pomoct, tak jako když jsem byla malá.. takže když jsme přijeli "domů" k rodičům, tak to byli oni, rodiče, kdo se postaral, uvařil, pohostil a ještě přidal něco s sebou od cesty:-) prostě maminka byla ta hodná maminka, furt dál (a je pořád, jen teď se starám a hostím já ji)

mně dost z těch stížností spíš přijde jako by se ti rodiče chovali ke svým dětem prostě pohrdlivě, "však sou to jen děcka", postrkují s nimi a rozkazují jim a berou za samozřejmost, když jim posluhují a přizpůsobují jim celý život. pro mě je to divné a nepochopitelné. asi mám velké štěstí.

Myrtila  ach jak ti rozumím. Taky doufám, že se mi podaří udržet si Štědrý den jen pro nás 4. Nicméně je velký tlak na "správné, rodinné vánoce"... 

​No, nam se podarilo udelat ten predel, ze mame Stedry den jen pro sebe, prave kdyz jsem po skole nastoupila do zdravotnictvi - brala jsem si dobrovolne na ten den sluzbu, coz teda v tomto pripade znamenalo byt k dispozici a podle potreby dojet do laboratore. Takze jsem nemohla odjet pres pul republiky k ani jednem rodicum. Jinak bychom to taky zavadeli tezko, zvlast tchyne nesla strasne tezce, kdyz se ji zacali synove osamostatnovat. Zase to bylo vykoupene tim navstevnim maratonem dalsi dny. 

Rhaenys mě na nevolnosti pomáhalo každé dvě hodiny trochu něčeho sníst, a pak slané věci a doplňovat hořčík. A taky spát. Kombinaci se zkouškovým nezávidím, ale na druhou stranu se můžeš beztrestně natáhnout i přes den.

​Ono je to dálkový studium k práci, takže bohužel

Rhaenys Ja se obcas natahla v praci a predstirala migrenu:-D Asi dvakrat. A dvakrat jsem se sla natahnout domu a doufala, ze me nikdo nebude hledat a pak jsem prisla:-D. Tehdy to uz sef snad I vedel, ale on to moc nechapal, nojono chlap! Drzim palce at je lip. Segra dodelavala skolu taky tehotna, a byla fakt nadrcena na statnice, protoze uz byla doma, vybirala pred MD jeste dovolenou, tak se opravdu cele dny ucila. A v komisi ji typek rekl, ze stejne nemuze nic umet, ze nejakej hormon tehotenskej pracuje nejak proti uceni (on to rekl vic vedecky). No dost se ji to tehdy dotklo! Ale dostala same jednicky;-)

Rhaenys aha, tak to si teda vůbec neumím představit, já byla fakt šíleně unavená a nemyslelo mi to. To přeju hodně sil

Karja mi měli v práci relax koutek s gaučem. Chvíli před mým otěhotněním ho zrušili, jinak bych tam chodila spát snad po každém obědě, normálně bych jim to řekla snad v osmém týdnu:)

continuity Mohučanka

PPřetlumočím muži rady ohledně lezení a nechám to na něm. Přinejhorším bude malý chodit sám pak do nějakého toho kroužku třeba od těch tří nebo čtyř. 

Karja mne u zkousky rekl pan docent, ze to budouci dite bude chytry, protoze se uci se mnou :) (no, jako chvili to trvalo, ale asi chytry je teda)

on to byl vubec hodnej pan docent, kdyz jsem dorazila na zkousku s jinym, tenkrat rocnim ditetem, co chtelo furt chodit, ale za rucicku, protoze se samo jeste balo, tak pan docent bez mrknuti oka pravil: no, vzdyt chodte! A tak jsme krouzily po ucebne a pri tom odpovidaly na otazky (matersky plural)

moora to je hezký! A jseš fakt dobrá, že si dokázala s dvěma (třemi?) dětmi vystudovat.

moora to musel byť milý človek a pred tebou skláňam klobúk. Nielen, že si sa pri deťoch dokázala učiť ale na skúške s malým chodcom aj sústrediť.

Rhaenys Evaeva dělala jsem obhajobu deníku praxe v rámci účetní certifikace už s pořádným břichem, byl to myslím poslední týden, co jsem byla v práci, takže cca měsíc před porodem, a to už mi to fakt vůbec nemyslelo, na něco se mě ptali z mé vlastní, léta vykonávané praxe, a já měla úplně vymeteno . Uznali mi to asi ze soucitu ;) Poslední, nejtěžší zkoušku jsem pak dělala při rodičáku, ale už znovu v práci, a v den, kdy mi slavnostně předávali certifikát, mi během rautu a šampaňského došlo, že jsem asi zase těhotná, protože se mi celou dobu navalovalo. 

Moje sestřenice si na státnice odskočila z porodnice po porodu druhé dcery. Vůbec nechápu, jak to mohla zvládnout. Já sotva došla do sprchy

Pinot Noir Tomu se říká benigní těhotenská encefalopatie a měla jsem ji, fakt jsem měla pocit, že trpím nějakou demencí.

moora já to dotahovala jen s jedním, ale byla jiná doba.

Při zkoušce z Obrany státu - kluci měli tu "vojnu", kdy od šesti ráno běhali v plné polní celý den v Motole, my, nás pár holek, jsme měly místo toho tu Obranu - jsem byla už těsně před porodem.

Jako jo, estetický to moc nebylo, ale ten zapšklej trpaslík v uniformě mi napřed udělal kázání na téma, že s "tímhle" se neleze na oči pracujícímu lidu, pak mi předpověděl, že už se stejně z kuchyně nehnu, tak ať jdu rovnou domů a pak teda že mi dá speciální otázku. Leninova teorie válek. No, dle všeho jsme to vůbec nebrali, ale asi to bylo jeho oblíbený téma, protože mi o tom sám zálibně povykládal a pak mne vyhodil.

Šla jsem odtamtud pomalu s brekem, poslední zkouška na uzavření ročníku a pak už jsem měla za týden rodit.

Na chodbě mne odchytil jinej, mladej, hezkej, uniformu měl taky, ale nebyl to vůl. Uvařil mi kafe, o kolegovi se vyjádřil jako o největším blbci v okolí a nabídnul mi, že to sjedem rovnou znovu. A pak mi dal klasiku, jako ... nohy vždy k epicentru, sarin, soman, tabun - látky nervově paralytické, jak se oznámí obyvatelstvu vzdušný poplach... to co do nás cpali už na zš a gymplu.

Dostala jsem za jedna a šla jsem v klidu to dítě porodit do socialistických jistot.

Jennyfor Super historka