měla jsem strýčka Feryka (Ferika??), že se jmenuje František jsem zjistila až po mnoha letech...
VIP zjevy
14. srpna 2014 20:26
Bowle Jo... Tohle osloveni nesnasim. Na Johanu uz jsem si zvykla, ale dlouho jsem s tim mela problem, rikali mi tak jen, kdyz jsem zlobila, neco provedla, takze jsem nasledne treba na vysoke docela nadskakovala. (Byla jsem na malem oboru, takze nam rikali krestnim a vykali... no, ke konci uz skoro vsichni tykali, prome naseho nejmilejsiho docenta, ktery je rus, tam to bylo kulturnim zakladem.)
Mne to přijde jako takovej blbej vklad, když maj lidi pocit, ze se jim základní variantou jména nadává, kdyz jim to pak působí psychicky újmy i ve škole, v práci...mne ty zdrobneliny pro dospěly přijdou naopak takový až skoro hanlivý a přezíravý, jako by se člověk obracel na malý nesvéprávný dítě...ale já to mám obráceně, mne říkali nezdrobnele, když zdrobnelinou, tak jinou než bezne používanou derivaci, nejběžnější hovorovou variantou mi začali říkat až spolužáci ve škole
Solathis no, to je přesné.. když mi někdo řekne Johano, je to pro mě to samé jako kdyby mi řekl krávo. Nemůžu si pomoct. Johanka je ok když je člověk ještě dítě, po třicítce to bude hrozný. Bohužel nic jiného se z toho jména udělat nedá 
Potrefenáhusa jak už řekla Solathis, když se základní tvar jména používá jen v případech, kdy dítě něco provedlo, je pak dost těžké si k němu vytvořit pozitivní vztah. Ještě když zní tak tvrdě. Holt budu padesátiletá Johanka 
Bowle nezní tvrde, to ti přijde prave jenom
Bowle Ja urvala to "a" a rika se mi Johan (bez sklonovani), uz nevim, kdo s tim prisel a to mi nevadi. Nebo teda svagrova Johny. Snesitelny je pro me i Johy. Ale Johano... no, uz nenadskakuju, ale ctyri roky prace to byly.
Solathis to obdivuju, taky bych se s tím chtěla vyrovnat. ale bude to těžké
Reakce na Potrefenáhusa:
Mne to přijde jako takovej blbej vklad, když maj lidi pocit, ze se jim základní variantou jména nadává, kdyz jim to pak působí psychicky újmy i ve škole, v práci
S tímhle souhlasím, že to není úplně OK když mají lidi negativní vztah k základnímu tvaru svého jména. U nás v rodině se používají jména v základním tvaru, u malinkých dětí zdrobněliny používáme, ale jak rostou tak se plynule přejde na dospělou variantu. Vždyť jestli tě někdo oslovuje v dobrém se pozná podle mně spíš podle tónu hlasu a dalších okolností než zdrobnělin. Např. v práci nebo i v rámci rodiny ti někdo říká třeba Maruško, Haničko a když zajde za roh tak už tě pomlouvá nebo na tebe nadává (v práci pozorováno mnohokrát).
No, s tím komolením jmen, kdysi na vysoké jsem měla brigádu, kde mi šéfová začala automaticky tykat a říkala mi Evule. A bohužel jsem byla mladá a blbá a neohradila jsem se. Jinak jsem zvyklá na jméno v základním tvaru, ono tak zní nejlíp.
Dceru od narození taky většinou oslovuju základním tvarem a moje maminka nad tím kroutí hlavou, jak tak můžu říkat takovému malému miminku :o)
Reakce na DruI:
A bohužel jsem byla mladá a blbá a neohradila jsem se.
Já jsem stará (a chytrá ) a doteď mě nenapadlo se ohrazovat proti jakýkoliv používaný variantě jména - a že teda jich je, resp. pomalu každej mě oslovuje po svým... doma jinak, kamarádky jinak, partička taky, o práci ani nemluvě. Slyším na všechno 
a nic mi nevadí, pokud mi neříkají debile
barbucha Musim říct, že jsem též překvapena co se dá řešit
Jsem jak starej rodinnej pes, beru jakékoliv oslovení vyřčené s laskou.
Bařeno?
To jsem v životě neslyšela 
barbucha tak kecáš, vadí ti to!
Reakce na barbucha:
Já jsem stará (a chytrá
Přesně, taky snesu všechno, včetně "Mončičáku"... v podstatě . Sama ale oslovuju lidi nejradši jménem v původním tvaru. Většinou se mi líbí zdaleka nejvíc. A prostě ty Mirí a Barů a Gabčo... mně to vlastně ani nějak nejde přirozeně přes pusu.
Reakce na barbucha:
Já jsem stará (a chytrá
Tak u kamarádů bych se asi neohrazovala, i když mi to přijde jako fakt ošklivá zpotvořenina, ale tady mi stejně nejvíc vadilo, že mi začala bez jakéhokoli alespoň zdvořilostního dotazu tykat.
