Cvičení doma

No snack u nich mozna jo, ale jinak je to porad prijem-vydej. Jen v elegantnejsim pojeti :)) 

Jojo, je to tak.  Prostě běhat jak fretka po ulicích, s vínem se jenom procházet, ale nepít ho...To se časem naučím.

Přesně, když jsem cvičila poslední rok jen doma, tak jako ok, cítila jsem se fajn a pravěpodobně mě to zachránilo od jisté smrti po včerejší lekci, že už jsem trochu natrénovala...Ale v tom cizím kolektivu člověk maká daleko víc. No, nohy se mi klepou trochu ještě teď, ale je to pecka.

Já jdu dneska snad po pěti letech od tělocviku ve škole cvičit skupinově a i po dost dlouhé době necvičení doma, naposledy jsem tvrdě makala doma hodinu s Jillian asi před rokem a půl....od té doby jen běh, kolo, plavání individálně a že tomu co se týče času moc nedám. Mám strach, že už tak po čtrt hodině začnu předstírat klinickou smrt nebo řeknu něco ve stylu, že jsem zapomněla dítě ve školce a vypadnu:-D.

To jsem přesně chtěla včera udělat. Hned když zazněla drsná hardcore hudba a: "Začneme dvojice, jeden plank, druhej burpees, pěkně hrudník až k zemi a přeskočit souseda!" (kterej chudák ležel v té pozici prkno) No, fakt mazec.  Ale to zvládnete!!!

Ježišmarjá, doufám, že tam nebudou žádné cizí názvy. Já jsem pohybově absolutně neinteligentní, vždycky všechno dělám jinak, mám problém i s významy typu upažit a připažit!

To zní celkem zajímavě. Já teda nechodím moc ráda na nic skupinového a asi to bude i moc rychlé...předpokládám, že to bude ve vysokém tempu.  Tady je kde co, ale tohle ne. Myslím opravdu posilovnu a tělocvičnu u baráku. Jinak asi v Brně určitě něco je, ale já už to stejně nemám ani kam namačkat . 

4x chodím do posilovny, 1x pilátes, 1x SM systém a ještě asi v práci vyfasuju cvičení s důchodkyněma 2x za týden. To by snad  pro mě nemuselo být náročné, pokud nedostanu nějaké spotrovní družstvo. 

To zní báječně drsně. 

Já byla včera po cca týdnu ve fitku (jsem lemra líná a pak si stěžuju ...) a nebolí mě nic, což je špatně.

Za týden necvičení  (a předtím nějaký čas max.2x týdně) jsem si připadala opuchlá a celá bléééé. Dokonce mi byl těsný i prstýnek. 

Ono není úplně správně, že něco bolí,spíš se má člověk cítit příjemně unavený a sem tam cítit nějaký sval...pokud to teda není příprava na závody. Týden není ještě tak moc, to ještě i svalová paměť funguje dobře. Já mám 4 sestavy cviků, takže každou cvičím taky jen jednou týdně. 

Tak v mém věku stačí i týden a vše jede dolů . Jak jsem teď chodila nepravidelně, dávala jsem si vždy v podstatě trénink celého těla. 

Jo, to já chápu . Jde to čím dál hůř, ale třeba já se po 40 cítím líp než v 25, kdy jsem jen ležela a vůbec nesportovala. 

Já se po 40 také cítila fajn, ale před 50 už to tak horké není. Chci zpět svoje mřížky na břiše a ne a ne je najít .

Je to pravda, že je to čím dál těžší a ten metabolismus neustále zpomaluje. Pokud ale člověk sportuje a nemá 150kg, tak to určitě není ztracené. 

Mě nejvíc motivují pacientky...ty 80+, které jsou akční, sportují a jsou i ve vysokém věku ve skvělé kondici. Ujdou třeba 20km po horách. A pak i ty, které v 45-50 nemůžou vylézt na stůl, celou dobu hekají, co vše je bolí a co bych po nich chtěla, nenátáhnou se na rovnou podložku a potom po mě chtějí, abych jim pomohla vstát. To mě čerti berou, když je to moje vrstevnice, má 2x tolik kilo co já a chce pomoct. 

Tak jistě, příspěvek výše byl spíše nadsázka, nejdůežitější je kondice. A ani nevíte, jak Vám rozumím, zatneme "zadeček", stáhneme "bříško", a přitom .

Může mi někdo vysvětlit tento fenomén? Je to zhruba týden, co jsem najela (konečně) na svůj obvyklý cvičící režim, jídla jsem nepřidala, možná spíše naopak. A výsledek? Narvanější džíny, kosti ve výstřihu zmizely :-D, váha ukazuje cca +1,5 kg (vážím se jen pro porovnání). Nečekala jsem po týdnu extra změny, kromě lepšího pocitu, ale že to bude ještě horší, to mě tedy nenapadlo. 

Nízký příjem jídla? Prostě tělo šetří a čím víc je aktivity, tím víc šetří. Měla jsem to tak když jsem začala běhat s příjmem 1300kcal. Za 14 dní jsem akorát nabrala. Začala jsem hubnout až na příjmu 1800 a během 3x týdně. 

Já mám 158cm a 50 kg...k úplně základnímu fungování bez sportu a bez dalšího pohybu potřebuju 1432 kcal. Když budu jíst méně, tak chvíli hubnout budu, pak se to zastaví, tělo se lekne a začne ukládat ( asi vaše situace). Já budu víc sportovat a uberu jídlo a tím dojde k začarovanému kruhu až se dostanu do momentu, kdy přiberu i z vody. Nebo k momentu, kdy budu zklamaná a vykašlu se na to, když to nejde a začnu jíst zase kraviny. Je potřeba naopak metabolismus podpořit, zvýšit příjem, aby byl nad bazální metabolismus, pokryl i sportovní aktivity a odpočítat z něho nejlépe 15%, když chci hubnout. 

Teď, když sportuju skoro denně, tak na udržení váhy mám 2000kcal. Když bych chtěla hubnout, tak 1800. Je taky jasné, což jsem tady minule špatně napsala, že 1800 ze smaženého jídla, čokolády a sladkostí znamená, že nesním skoro nic, ale 1800 ze zdravé stravy je velký objem jídla. 

Jinak to mohou být i jiné důvody, zadržování vody, cyklus, vážení se  po cvičení, kdy tělo zadržuje vodu a je "napumpované"

Mne se to pořad nechce věřit, ten nízký příjem, ze má takovy následky. Proč jsou teda anorekticky hubený? Proč nepribiraji z toho jednoho jabka? 

To je jako se ptát, proč byli hubení vězni v nacistických táborech, když dostávali hlt polívky z plesnivých tuřínů.