Cvičení doma

Miru Máš pravdu, že ty subjektivní pocity jsou občas dost mimo realitu. Mám třeba kamarádku, která si na nadváhu stěžuje (ale není tlustá, jen oplácaná) a když jsme byly na víkendové dámské jízdě, bylo fakt vidět, že naše množství jídla jí fakt nestačí. Ale taky to není úplné pravidlo. 

Renusatko Já poslední rok docela cvičím (ale dřív jsem nikdy nikam cvičit nechodila, fakt jenom ty venkovní aktivity) a po tom roce jsem měla pocit, že to vlastně nemá žádný efekt. Nezhubla jsem, nevidím svaly, necítím nijak víc fyzičku....už jsem začala být taková rozmrzelá, že je to k ničemu. Ale pak šel se mnou na jednu hodinu TRX můj muž a zatímco on se doslova vyplazil z tělocvičny, já se cítila jen tak příjemně unavená-to byl super pocit 

Zarinya 

...to nemůžu posoudit.

Někdo nehubne proto, že jí málo, někdo naopak proto, že jí moc.

Někdo má skladbu potravin, která mu na hubnutí nevyhovuje, přestože mu chutná.

Mně je 46, a je velký rozdíl držet váhu teď, než ve 40. 30...

Jenže podle mě, Ty jsi pohodový typ ženské, elegantní dáma, ale pro každou špatnost, máš ráda dobré jídlo, věci.

Jsi přesně ten typ, pro mě, u kterého bych vůbec neřešila, ani by mě to nenapadlo, jestli máš kilo navíc...

Garfie Haha, s tema detma to mam uplne stejne. Jsem az prilis pocitala s tim, ze to po druhym zmizi stejne zazracne jako po prvnim, to jsem byla jak lunt. 

Garfie Pokud jsi nikdy necvičila, tak ono to dlouho trvá nebo teda třeba u mě trvalo, protože já nenáviděla už tělocvik ve škole a sport všeobecně. Neviděla jsem změny nijak zázračně rychle, když jsem začala. Po nějakém čase už teda jo. Zase jsem teď po půl roce necvičení neměla pocit, že by to byla nějaká kalamita. Váhu držím jídlem, takže s tou jsem problém neměla a ty svaly mi naštěstí nijak moc neodešly. Snažila jsem se jíst pořád hodně bílkovin a tak doufám, že i to v tom udržení pomohlo. Manžel hraje hokej, hodně posiluje, ale má takovou tu výbušnou sílu, občas po několika kilometrech běhu nebo i chůze celý den po výletech je polomrtvej . 

Miru ale nekdy to fakt neovlivnis. Ja zazila pribani i docela velke hubnuti kvuli zdravotnim komplikacim a od te doby bych si nedovolila v zivote nekoho odsoudit, ze se jen nesnazi... 

​tak za sebe musím hlavně napsat, že nikoho neodsuzuji. Napsala jsem Mutzi o zkušenostech svých a některých kamarádek, mělo to být spíš jako nějaké povzbuzení.  Rozhodně to není plošný a univerzální mustr, že to takhle musí proběhnout vždy. 

Renusatko mám dotaz z kategorie blbých, ale tématicky patří zde. Dělají se mi mozoly na rukou z posilování i když mám rukavice. Předcházíte jim nějak nebo prostě mám k tomu sklon a nic s tím neudělám? 

Edit: tím sklonem myslím to, že manžel tahá úplně jiné váhy a přesto nemá mozoly žádné.

Kammila Jsou to blbý rukavice, zkus jinou značku.

Renusatko My obecně nejsme moc sportovní rodina, já jdu raději za kulturou, nebo si (psst) dám něco dobrého  ale už jsem si právě říkala, že vzhledem k věku se potřebuju hýbat cíleně, beru to spíš jako prevenci stárnutí, takže vlastně nemám důvod být nespokojená, ale stejně jsem čekala víc 

Miru Tak ono jo, samozřejmě, že stačí chtít. Jenomže ono je to třeba jako s hrou na hudební nástroj - naučit se může každý, stačí chtít, jenože některým lidem to dá zatraceně víc práce.

Takže nikdy nebudu hubená, protože bych tomu musela obětovat víc myšlenkové kapacity a času, než za kolik to stojí.

Pinot Noir zkusím, ale zrovna tyhle mi přišly právě vypolštářované až až. Ale je fakt, že předtím s jinými mi to nedělalo, něco na tom bude. Mi už je skoro blbé podat někomu ruku 

DruI 

...ale to já psala hned na začátku, že někdo musí máknout v téhle oblasti víc, než někdo jiný.

A pak - jak píšeš, asi jsi v podstatě spokojená. Resp. já bych také mohla vypadat lépe(vysekanějí, zpevněněji - brr, to jsou tvary slov), ale také mi to stačí, tak jak to je. Prostě mít z pohybu a jídla radost, života požitek.

Kammila  Já mám teda takovou koženou dlaň na rukavicích, ale přesto se mi dělaly mozoly třeba pod prstem, kde mám prstýnky. Taky asi ty naše ruce jsou přecejen jemnější než chlapský, protože při těch vysokých váhách už mi teď rukavice taky moc nepomůžou.

EDIT kupodivu s jakýmsi pevným polštářkem byly horší než ty s koženou dlaní. 

Renusatko jo ty vypolštářkované budou fakt úplně naprd a to jsem si myslela, jak to nebude fajn

Kammila Já mám vypolštářkované a jsou super. Ale musí to prostě sedět, jakmile se na dlani hrne moc materiálu, byť by byl seběměkčí a vycpaný, tak to puchýře udělá, kolikrát spíš ta rukavice, než činka. Dvoje rukavice jsem musela vyhodit, byly drahé a vypadaly OK, ale nedalo se v nich cvičit. Muž, který cvičí 4x týdně a s maxi váhami, jich vyřadil ještě víc. Chtělo by to půjčovnu - rukavice na zkoušku :) V obchodě se fakt těžko odhaduje, které budou dobré.

Zarinya Moje dvě kamarádky měly shodně +4 kila, který chtěly sundat a dlouhodobě se jim to nedařilo. Tak se naštvaly a jedna si dala detox Neera, druhá na ketodietě (nejjednodušší cesta, poradkyně, měření, vážení a taková ta instantní jídla). Obě zhubly a už to nenabraly. Samozřejmě se hýbou a dobře jedí. Když mi to dopředu říkaly, tak jsem jim to rozmlouvala, ale jim to zrovna vyšlo. Takže ne že bych přímo doporučovala, ale taky možnost.

Pinot Noir díra na trhu?  

Jinak ještě k tomu co psala Miru o "rozjedených" lidech. Mám 2 kamarádky totožného  věku. První velká nadváha, tady zobne tyčinku, tady támhle to, v kafi dvě lžičky cukru. Má problém ujít menší procházku. Stále tvrdí, že nemůže zhubnout - genetika, zdravotní problémy (běžné v našem věku). Ta druhá je na tom zdravotně hůř (překonala rakovinu, po úraze dlouho směla jen sedět nebo ležet a kupu jiných komplikací),  ale pečlivě přemýšlí co a kolik sní. Je štíhlá, stále se hýbe úměrně svým omezením. Obě vypadaly před půlstoletím úplně stejně, mají stejný počet dětí. 

Obě  mám hrozně ráda, kamarádím s nimi od dětství a určitě tu první nijak neodsuzuji. Ale ten jejich přístup k životu a sobě samé je vážně tak odlišný...  

Ten,kdo je celý život v pohybu,bude jistě chtít i po téšedesátce,když mu nebude bránit zdravotní stav. A naopak. Jenže právě po šedesátce se dá s nějakým problémem už počítat. Můžeš chtít,ale tělo je pomalejší,s tím se nedá tak docela bojovat. A tak místo 56kil může mít najednou 65,přestože se pohybuje. Myslím,že se z akčního čtyřicátníka nestane šedesátiletý povaleč jen tak.

999 asi sem se jeste spravne nenastvala

Jak sem psala vcera,citim se ted moc dobre diky joze a chozeni,do jara vkladam velke nadeje tak uvidim.

Snazim se omezovat v jidle,jist zdrave,ale uplne nejakou dietu,pravidelnou nevim...ja nemam sedave zamestnani a kdyz to shrnu tak jsem cca sest hodin denne na nohou a v pohybu,takze trochu energie z jidla taky potrebuju.:-)

Miru diky:-)ze me tak hezky vnimas i na tom neco bude.Ale debata byla spis o tom,ze nestaci vzdycky jen chtit...

genetika,hormony,pomalejsi metabolismus......atd  ale nevzdavam se,jen se nebudu mucit

Zeptám se asi naivně, blbě - má význam cvičit tu jógu i třeba jen těch deset minut.?

(zkusila jsem to podle videa a je to příjemný, člověk se krásně rozdýchá, uvolní. Já!, dříve totální odpůrce jógy, jakože je to nuda a pomalý a... No, to bylo, ty názory, tak před cca 15lety...)

Při čtení téhle diskuze jsem si vzpomněla na jednu situaci. Po dvou měsících ploužení se doma kvůli nemoci jsem vyjela jako doprovod svého muže ven na jednu sportovní akci, kde jsem se setkala se jednou známou. Ona prý že mně už dlouho neviděla, já že jsem byla nemocná, ona proč nesportuju na té akci, já na to - pro zjednodušení situace - ještě nemůžu, po nemoci, doktor nepovolil, nemám sílu...a ona opáčila "No to bych to tomu doktorovi řádně vysvětlila, kdyby mi zakázal sport". Chci tím říct, že kdo nezažil, nepochopí, že člověk tu energii hýbat se prostě někdy opravdu nemá a že ta nemoc (v mém případě štítná žláza) fakt není výmluva.