Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Strangers Parfumerie: Oliver

Odráží letní atmosféru italské vily z filmu Dej mi své jméno, jímž se Prin Lomros při tvorbě nechal inspirovat. Jedná se totiž o bylinkovou kolínskou s hořkými nazelenalými citrusy na mechovém základu chypre. Tóny fougere společně s kůží, suchým vetiverem a tabákem ji už sice posunují pánským směrem, nicméně fík, oliva. cypřiš, traviny dohromady s hořkoslanou balzamickou ambergris skvěle vykreslují letní středomořské podnebí.

Centauri Perfumes: Dendera

Až dosud jsem se nikdy nezaobírala myšlenkou, zda by šla fordovská Amber Absolute, v níž balzamicky propolisová ambra dokonale souzní s kadidlem, pryskyřičnatě písečným labdanem s koženým podtónem a vanilkou ještě nějak dál rozpracovat. A zdá se, že přesně takový cíl si stanovil Peter Carter. Rozhodl se přidat na živočišnosti prostřednictvím nahořklého medicinálního oudu, najemno namleté pichlavé skořice, palčivě dřevitého hřebíčku a muškátového oříšku. Výsledek pak zjemnil s pomocí máslového kosatce. Souhlasím s ModestMourek , tohle se hodně povedlo.

teena-s Přesunu se s tím sem a taky tě asi uklidním. Fol Arome - bohužel na mně taky nedrží. Líbí se mi a to dokonce moc. Spojuje QVLP i  L'Heure Bleue, je úžasná, ale po hodině a půl je z kůže pryč. Možná pro mě dobře, protože i přes svoje limity bych o ní asi přemýšlela. 

Renusatko Já už na ni částečně vydělala a měla slíbenou půjčku, ale naštěstí to kvůli výdrži padlo

@Renusatko hodná,děkuju ;)

andry 

...Tvoje recenze na Genie des Bois Je kouzelná!, resp. to, jak vůně asi voní...

BACCARAT ROUGE 540 extrait

I can be an asshole of the grandest kind

I can withhold like it's going out of style

I can be the moodiest baby, and you've never met anyone

As negative I am sometimes

I am the wisest woman you've ever met

I am the kindest soul with whom you've connected

I have the bravest heart that you've

Ever seen, and you've never met anyone

As positive as I am sometimes

You see everything

You see every part

You see all my light

And you love my dark

You dig everything

Of which I'm ashamed

There's not anything

To which you can't relate

And you're still here

//Alanis Morissette - Everything//

Bylo mi sedmnáct, jemu dvaadvacet, byli jsme spolu už dva roky, dnes netuším, jak se to mohlo stát, jak k tomu mohlo dojít, ale hranice mezi osudem a shodou náhod je velmi tenká... Toho pátečního odpoledne uprostřed května jsme seděli na malé louce za Jičínem, jeho babička jí říkala Nazaretská, já jsem pozorovala zlatohlávka, co se mi šplhal po špatně zavázané tkaničce tenisek, právě se snažil přelézt na černobíle pruhované ponožky - a v tom jsem zahlédla medvěda. Velkého. Růžového. Plyšového. A v tlapce držel stříbrný prsten, který připomínal květ růže i se stonkem a drobnými trny. A od toho dne jsem byla zasnoubená. Do toho medvěda jsem se už před nějakou dobou zabouchla v jednom jičínském hračkářství, ale nikdy jsem mu to neřekla, prsten jsem v místním klenotnictví okukovala, tiše a nenápadně, taky delší dobu - a taky jsem to nikdy neřekla. A přece... Byla jsem najednou něčí snoubenka se zásnubním prstenem a zásnubním medvědem. Byla v tom veškerá hloubka a štěstí a velikost všehomíra, protože to bylo opravdové a navěky, znal mě naprosto a zcela, od prvního do posledního dechu, vše, tmu i světlo, růžové i černé, hřejivé i ledové, heboučké i trnitě ostré. Proto je tahle vzpomínka extrait BR540. V něm je vše - podstata a esence a gró a prazákladní hmota snad taky. Koncentrovaná sladkost a něžnost, co někdy zabolí a zatne stříbřitým trnem. Lesní jahody mezi rty, soumračně mandlová jemnost, snad i ta kapka krve, když... Prostě všechno... A navěky...

P. S. Medvěda i prstýnek mám. Jeho už ne.

euridike Krásné Extrait i EDP zkoumám už nekolik let a zrovna dnes ráno jsem došla k závěru, že Extrait potřebuju...

...and you're still here.

Evanilla 

... já právě taky docházím k závěru, že extrait potřebuju...
//... a je zvláštní, jak i o tom, kdo už je dávno pryč, je možné říct "and you´re still here"... ne, vlastně ne, na tom přece nic zvláštního není...//

euridike Někdy mi přijde, že čas, jeho plynutí, je jen taková iluze. Takže - you are still here as you always have been.

Přidávám další dojmy, tentokrát je to za účasti Rotkäppchen Halbtrocken. Nenadchlo mě nic.

Diptyque - Eau Lierre

Začátek - značná podoba o Oriflame Life Circle - Leaf. Štiplavá, pronikavá zeleň tmavé barvy. Naškubané listy, stonky, býlí, tráva, větvičky. "Venkovno" - vůně (?) člověka, který celý den za chladného dne pracoval na zahradě a večer přijde domů do tepla. Brouci a žížaly. Lehce akvatické tóny. Po rozvonění zase jen ostrá zeleň - jako zatnout nehty do dužnatého tmavě zeleného listu.

Bohoboco - Olibanum Gardenia

Krémově květinové kadidlo, gardénie je patrná. Nápad skvělý, ale chybí tomu pevný základ, který by vůni "ukotvil". Vůně je řídká, úsporná, minimalistická.

...přestože jsem ke svému popisu obrázek už dala

(každý má s vůní spojeno něco jiného...),

narazila jsem na obrázek, který mi

Baccarat Rouge 540 Extrait vystihuje obecně/podstatu,

a i barevně...

Jul et Mad - Stairway to Heaven

Šampón. Sníh. Studeno. Vkrádá se sladkost, která se zbytkem absolutně nekoresponduje. Psí čumák. Pěna přidaná do koupele se studenou vodou. Neosobní a bez emocí. Pardon.

Jul et Mad - Fugit Amor

Znám už tu vůni. Něco jiného má stejný úvod - taková všehochuť. Je to jedlé/pečené/kořeněné. Pak zvláštní gurmánské květiny. Karafiátky. Opět protiklady, které mně k sobě neladí. Kam ji nosit?... Uhlazuje se a prosazují se "pánské" tóny. Koření - kardamom a skořice - vše přebíjí. Spíš pro formální příležitosti. Pokud bych měla srovnat, Oeillet Sauvage je karafiát pro ženy a Fugit Amor pro muže, mnohem drsnější.

Byredo - Slow Dance

Čistě pro studijní účely (věděla jsem, že se mi nebude líbit -> ambra). Nedokážu ji ani popsat. Rostlinná ambra? Na mně se tato vůně ani nerozvíjí. Cítím tabák a bohužel trochu i popelník.

COMME DES GARCONS EdP

Někdy…
Někdy jsou ty nejdůležitější věci skryté, nevidíš je na první pohled.
Jako cosi velmi křehkého v hromadě balastu.
Jako světlo za horizontem tmy.
Jako malá Miss Sunshine ukrytá v někom, kdo na první pohled hraje v nejvyšší lize.
Pod některými krásnými slupkami se skrývá ošklivé jadérko.
A neúhledná skořápka občas ukrývá krásu nesmírnou.
Jako tahle vůně.
V prvních vteřinách se ukáže jako pravý fighter, který je připravený tě nemilosrdně sejmout.
Zdá se to tak být – ale není.
Jen zkouší, za co stojíš.
Jestli vydržíš.
Jestli vytrváš stejně hrdě jako Budžes.
Jestli ano, tak se ti to vrátí.
Zapomeneš na ty první nemilosrdné údery agresivně a útočně ostrého koření.
//Ale i v tom je určitá krása, to koření je OPRAVDOVÉ, tady nikdo nevybíral ty nejzralejší, nejvonnější, nejdelikátnější kousky, tohle je army of lovers, odhodlaná a bezohledná.//
Protože v určitou chvíli tihle nájezdníci zpomalí, zklidní se, snad jsou unavení…
A z toho usedajícího prachu po velké vřavě se začnou rodit červené květy pelargonií, ironické, sarkastické, pylově skořicové až běda, miluju je, jsou krásné, můžou mít všechno, k sobě a do sebe vztahují tav zlatých slunečních paprsků, mění je v zlaté pruty, ty pak v klec, klec pro tuhle vůni, aby neutekla, nezmizela, do mysli se ale vkrádá idea, že by možná bylo lepší schovat do ní sebe samotnou, zavřít se do ní před touhle vůní, aby neublížila, nezranila, neobjala, nepřipomněla, že…

to
co bylo
jest to
co bude…

Vůně, o níž může platit to zaprášeně okřídlené odi et amo.

Příliš divoká a nevycválaná, příliš krásná na to, aby byla skutečná, to vše stejnou měrou…

…. Agrafena i Grušenka v jednom…

//A děsí mě

leká

víš

to

že v poslední době

ta Grušenka v tobě

není

není k nalezení//

Miru dekuju

Dusita Paris: Moonlight in Chiangmai 

Pryskyřičná a kořenitá vůně, která má hloubku klasiky. A také stopu orientu nebo spíš Asie, protože koření je výrazné, ale zároveň je tady i taková tichá skromnost květin. Dala by se snad považovat i za unisex, ale pro mě teprve tehdy, když se rozvine do jasmínové myrhy.

Začátek je ve stylu pánské citrusově bylinkové kolínské s yuzu a pačuli. A hodně muškátového oříšku. V pryskyřičné myrze a hebkém sladkém benzoinu se rozvoní jasmín a já najednou rozumím. Ano, tak to je, jeho vůně prozáří noc jako svit měsíce. Dokud měsíc zase nezmizí za tmavým dřevitým horizontem.

blackviolet 

...krásné...

​Ty zlatý ostny pro mou signaturní za mě NE!!! Aťsi je to monstrance nebo Socha Svobody...

KLIDNĚ BARVY, KLIDNĚ KREV  A SLZY, ANDĚLÉ A MOTÝLI A  KVĚTINY

Korsičanka 

Mně tady ostny a hroty nevadí, barvy skvělé - ale fakt mě děsí ty oči...

euridike No, ty se mi k ní taky moc nehodí, neb z nich cítím smutek a nemocnou duši, možná záhrobí... A toto též v extraitu nemám Ale možná je v nich nesmrtelnost a jedinečnost, kdo ví...

@Miru bakarát foto zase hodně dobrý,ta tvář mi přijde PŘEKRÁSNÁ