Caftan:
Vůně, která se linula ze starožitného "tabernáklu" v pokoji mého starého strýce, když vyklopil přední dvířka vykládaná červeným ošoupaným sametem, která mohla sloužit jako psací pultík. Vůbec nechápu, jak to dokázala Calice Becker tak věrně napodobit, protože je tam všechno včetně obsahu malých zásuvek: dřevo s lesklou politurou, opálený pečetní vosk, breviář v potrhané brokátové vazbě se zlatými nitkami. A nejzáhadnější je, že věděla i o té dávno prošlé luxusní bonboniéře v krabici z pevného kartónu se zdobnou ražbou, z níž jsem občas dostala za odměnu pralinku. Pod zašedlou polevou vonící jako pižmově mléčné kakao se skrývala sladká náplň neurčitelné chuti se vzdálenou stopou koňaku. Zdvořile jsem ji očichala a pak převalovala v puse a bála jsem se ji vyplivnout. Po zbytek dne jsem pak tu vůni cítila, naposledy před více než čtyřmi desetiletími. A teď se ke mně vrátila znovu, ale jako citlivě a s vytříbeným vkusem zrestaurovaný tabernákl, nádherný solitér...
Kdybych neměla zásobu Ambre Sublime, tak by mnou cukalo pokušení, ale stejně nevím, zda bych vůni, která mě vrací tak hluboko do minulosti, dokázala nosit.