Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Francesca Bianchi: Sex and The Sea

Co se nestalo na Chesilské pláži

Florence se vynořila z tmavých vln a čekala na Edwarda, kterému, zdá se, chladná voda nevadila. Usadila se na oblázkovou pláž a přemýšlivě ho sledovala. Přestože byl červenec, počasí tomu nenasvědčovalo, nebe bylo šedivé a jen občas se podařilo paprskům večerního slunce prorazit hradbou mraků. Edward vystoupil z moře a zamířil k Florence. Přitiskl si ji k sobě. Jeho tělo bylo chladné a vonělo slanou vodou. Když ji políbil, její rty chutnaly po sladkém kokosovém krému s ananasem, který jim před chvílí u večeře tak chutnal, a z její tváře cítil vůni pudru. Na jejím už skoro suchém těle se zachytilo pár krystalků soli. Těkal očima po pláži, aby si vyhlédnul písčité místo bez oblázků s trsy suché trávy a doufal, že ona si toho nevšimne. Když ji vzal za ruku a vedl k vyhlédnutému místečku, překvapivě cítil, že se nebrání, naopak, přitáhla si ho k sobě a její polibky byly najednou plné vášně. Suchá slaná tráva, přimáčknutá jejich těly, se rozvoněla ještě intenzivněji. A Chesilskou pláž znenadání ozářilo měkké světlo zapadajícího slunce.

(inspirováno románem Na Chesilské pláži Iana McEwana)

Tak to je opravdu nádherná pocta Portrait of a Lady v Tvojí recenzi.

Akorát já ji mám jako většinu vůní s růží za letní, ale to vždycky záleží na tom, jak to každému vyhovuje.

No vida, nakonec sis s poslední Francescou poradila báječně. Na tohle se vážně vyplatilo počkat.

Díky , to byl takový pokus o příběh, ta vůně si to tak nějak žádala. Ale myslím, že na příběhy tady máme jiné povolanější .

To je sice pravda, jenže Ty mi do toho příběhu podobně jako euridike, Krehutka a další zakomponováváš ještě i tu vůni, že jí poznávám, protože ji vnímáme stejně (jsme podobně zaměřené) a to je pro mě vždycky takový malý bonus navíc.

To jsem fakt ráda, že se mi to podařilo. Když ji poznáváš ty, tak to bude ok. 

"Akorát já ji mám jako většinu vůní s růží za letní, ale to vždycky záleží na tom, jak to každému vyhovuje."

Já ty růže podvědomě dělím na zimní a letní a na ty, u kterých mě nenapadne přemýšlet na kdy by byly nejlepší.

Portrait of a Lady byla naprosto zimní... poznala jsem ji v zimě, ladila mi s předvánoční atmosférou, snoubila se dokonale s vůní těžkého červeného vína, koření... až jsem ji vyzkoušela v ten jeden horký letní den (teď jsem dohledala, že to bylo už před třemi lety!  , co jsem se o tom zmínila na A.), a od té doby je pro mě celoroční. 

Hani, asi jsi omylem vložila text recenze ve formátu, se kterým si fórum neumí poradit, takže jsem byla nucená ji smazat, aby to nedělalo paseku v nejnovějších příspěvcích. Vložíš ji, prosím, znovu? Akorát to chce změnit formát písma zase na Arial a velikost 10, než ji sem překopíruješ.

A vzhledem k tomu, že se jednalo o Rose America, která mě též nadchnula, jsem na ní moc zvědavá.

Já si opět sypu popel na hlavu  - kopíruji totiž názvy a pak to takhle poblbám .

Já jsem jí původně měla taky za celoroční, ale v poslední době na mě většina velkých růží začala působit nějak melancholicky.

Vendulko, díky za ocenení rcz na Portrait  - budu ho muset zkusit teď v létě (jestli tedy už není po něm, že).

Rose America - je to velmi zvláštní slaná a mořská růže, mohla by oslovit i ty, kterým se většina růžových vůní zdá fádní. Je krásná - ale asi na mě moc nedrží - uvidím v dalších dnech .....

No já doufám, že snad ne.

Ano, Rose America je skutečně neobvyklou slanou růží, což je dáno hlavně její kombinací s krásným karafiátem. Na mně teda drží jak přibitá.

... a to taky není špatný, trochu s v tý růžový melancholii vykoupat. 

domenica Tak Rose Amerika je nostalgická určitě - je taková už trochu jetá, odkvétající ....Postupem času se v ní hodně prosazuje hřebíčkový karafiát- a vlastně mi asi připomíná karafiát z L'Air du Temps .....

Já jsem dnešní deštivý, příjemně melancholický den strávila s Quand vient la pluie. Pořád tak krásná...

To zní moc dobře. 

No já právě přes zimu potřebuju spíš nějakej životabudič. Třeba Musc Ravageur, ten nakopne i s rozběhem.

I když vlastně mám jednu velkou růži, kterou můžu i v zimě a melancholicky na mě nepůsobí - vintage Parfum Sacré. Jenže to už není tak čistokrevná růže, byť teda hrdá je velmi, ale zároveň z ní sálá vřelost, kterou v té zimě asi potřebuju.

Budu trochu OT - můžeš porovnat, jak moc se liší vintage Parfum Sacré (měla jsem a pláču)  od současné verze (váhám s koupí).

Díky

Tak to jo. To jmenuješ dva přímo skvosty. Obě celoroční... Musc Ravageur... jak píšeš... i s rozběhem , zároveň pro mě atmosféra pozdní večeře v restauraci u pláže, na některém z řeckých ostrovů, s jemnými závany téhle ambrově skořicové krásy... 

Parfum Sacré v původní verzi... jako oko v hlavě. A doufám, že jí nikdy nebude konec. Nic vřelejšího neznám. Růže jako taková tam, pravda, není dominantní, svou roli ale hraje dokonale (něco jako u Magie Noire).

Nádherná recenzia. Kiež by som aj ja vedela tak krásne popísať vône. 

Ja už viem že Portrait of a Lady nutne potrebujem.