Naftalín, benzín, vůně nových plastů... rychlá kára, sladká holka se žvýkačkou...
Žvýkačkovitost se mění v sladce tuberózové děvče se skupinkou kamarádek (jasmín, hyacint, pomerančový květ) a následně postupně v krémovou decentní nádheru po mnoho dalších hodin. S tuberózou v hlavní roli... kriminálně nekorekní vůně posilující genderové stereotypy.
Návštěva kalmetizační ordinace,místo injekce léčit TBC Joxem? ale proč ne,dyť má bezva žvejkovou příchuť,pích a už jo pryč! A a ni to nebolelo...
Pak překrásný zelený omamný deštěm mrkající jasmín,závěj jasmínu,sládnoucí sněžná slepota,no to je nádhera,žádnej kriminál ale ozdravovna,nervové sanatorium,u téhle melodie bych mohla usínat,bílé škrobené ložní prádlo ale pod hlavou měkučký polštářek s labutím peřím,čerstvý vzduch proudící sem otevřeným oknem s mosaznou kličkou,vůně záhonku hyacintů ,o který se s nejvyšší pečlivostí starají řádové sestry,vůně vyrovnanosti,smíření,čistoty...polepšený kriminálník zahradníkem,Babinský v Kartouzích
(tón kloktadla do krku trval jen pár vteřin,pak cítím růžově žvýkačkovou tuberozu,závoj bílých omamných kvítků ale vůně je na mně téměř krotká,něžná až se bojím ,že ji zlomím jestli pohnu paží.Přímo u kůže avivážově mýdlové vločky se zvířátkovinou jasmínu,drhnutí sypkého koncentrátu na praní,hořkost a štiplavost muškoříšku a pak sládne a ztrácí se mi :( krásná skleněná relikvie,která svou pouť končí jako "new Barbie head smell"
Tuberóza zelená, svěže medicinální, s muškátovým oříškem a hřebíčkem. Zároveň ale hladká a bílá. Nad těžkými tuberózovými květy se vznáší pár okvětních plátků jasmínu a pomerančového květu a pod nimi se pomalu roztéká dřevitě vanilkový krémový balzám.
Tuberóza z nejkrásnějších, opulentní i elegantní, vyzývavá i rezervovaná.
Tahle vůně je legendární svým začátkem v podobě naftalínových kuliček proti molům a já mám dodnes v živé paměti ten horor takového odéru i po letech od prvního setkání.
I dnes začala takto, byť o poznání méně hororově. A pak. Nesladké bílé květiny. Prostě jen holá realita a lehké indoly jasmínu, nahořklého pomerančového květu a naprosto přirozený ovocný podtón tuberózy, co se nás nepokouší omámit nebo dokonce uvést do bezvědomí. Květin není záplava, jen několik pečlivě vybraných, stojí ve vázách se svými listy a lodyhami po jedné, jako solitéry, a jejich bílé květy září ve zšeřelé místnosti a vystupují ze stínu. Na podstavce jejich váz pomalu usedá kořenitý prach hřebíčku a muškátového oříšku, co se lehce zvířil naším příchodem. Když se usadí zase na své místo, ucítíme za květinami i staré zhaslé svíce, těžké závěsy, navoskovanou podlahu. Je tu ticho. TICHO. A nás polévá horko, snad z lehce znervózňující poetičností této scenérie - a jediné, co zase rozpohybuje čas, je, když si vzpomeneme, že máme v puse eukalyptový bonbón, který jsme samým údivem zapomněli cucat.
Tuberóza + lakýrnická dílna za plného provozu + lopata naftalínu. To vše "zjemněné" kanystrem Alpy. Pro mě za hranicí čichatelnosti.....tohle by zabilo nejen moly v šatníku....
Zavolejte, prosím, někdo 911! Tahle masožravá kytka se mě právě pokusila už poněkolikáté zabít :) . Co na tom, že mě nejprve přivítala osvěžujícím pomerančovým květem, když mě vzápětí postříkala stejným jarem na nádobí jako v Mandarine Mandarin, aby mě v nestřežené chvíli mohla chytit pod krkem a přidusit mě navlhlou hlínou v květináči s uhnívajícím hyacintem a eukalyptem. A protože ani to jí nestačilo, zasáhla mě i několika dobře mířenými ranami muškátovým oříškem.
Teprve po třech hodinách se jí mě zželelo, sundala masku a konečně se odhalila: mléčná tuberóza s podtóny kokosové vody, jaké najdete např. v Carnal Flower, ozdobená šťavnatou zelení. Díky bílému pižmu se špetičkou vanilky působí v základu jako čerstvě opylená. Aby ale dostála své pověsti kriminálnice, nezapomněla na rozloučenou vytáhnout hřebíčkové drápky. Velký obdiv každému, kdo ji dokáže nosit.
Naftalín, benzín, vůně nových plastů... rychlá kára, sladká holka se žvýkačkou...
Žvýkačkovitost se mění v sladce tuberózové děvče se skupinkou kamarádek (jasmín, hyacint, pomerančový květ) a následně postupně v krémovou decentní nádheru po mnoho dalších hodin. S tuberózou v hlavní roli... kriminálně nekorekní vůně posilující genderové stereotypy.
Z té krémové krásky upadnete...
Návštěva kalmetizační ordinace,místo injekce léčit TBC Joxem? ale proč ne,dyť má bezva žvejkovou příchuť,pích a už jo pryč! A a ni to nebolelo...
Pak překrásný zelený omamný deštěm mrkající jasmín,závěj jasmínu,sládnoucí sněžná slepota,no to je nádhera,žádnej kriminál ale ozdravovna,nervové sanatorium,u téhle melodie bych mohla usínat,bílé škrobené ložní prádlo ale pod hlavou měkučký polštářek s labutím peřím,čerstvý vzduch proudící sem otevřeným oknem s mosaznou kličkou,vůně záhonku hyacintů ,o který se s nejvyšší pečlivostí starají řádové sestry,vůně vyrovnanosti,smíření,čistoty...polepšený kriminálník zahradníkem,Babinský v Kartouzích
(tón kloktadla do krku trval jen pár vteřin,pak cítím růžově žvýkačkovou tuberozu,závoj bílých omamných kvítků ale vůně je na mně téměř krotká,něžná až se bojím ,že ji zlomím jestli pohnu paží.Přímo u kůže avivážově mýdlové vločky se zvířátkovinou jasmínu,drhnutí sypkého koncentrátu na praní,hořkost a štiplavost muškoříšku a pak sládne a ztrácí se mi :( krásná skleněná relikvie,která svou pouť končí jako "new Barbie head smell"
Tuberóza zelená, svěže medicinální, s muškátovým oříškem a hřebíčkem. Zároveň ale hladká a bílá. Nad těžkými tuberózovými květy se vznáší pár okvětních plátků jasmínu a pomerančového květu a pod nimi se pomalu roztéká dřevitě vanilkový krémový balzám.
Tuberóza z nejkrásnějších, opulentní i elegantní, vyzývavá i rezervovaná.
Tahle vůně je legendární svým začátkem v podobě naftalínových kuliček proti molům a já mám dodnes v živé paměti ten horor takového odéru i po letech od prvního setkání.
I dnes začala takto, byť o poznání méně hororově. A pak. Nesladké bílé květiny. Prostě jen holá realita a lehké indoly jasmínu, nahořklého pomerančového květu a naprosto přirozený ovocný podtón tuberózy, co se nás nepokouší omámit nebo dokonce uvést do bezvědomí. Květin není záplava, jen několik pečlivě vybraných, stojí ve vázách se svými listy a lodyhami po jedné, jako solitéry, a jejich bílé květy září ve zšeřelé místnosti a vystupují ze stínu. Na podstavce jejich váz pomalu usedá kořenitý prach hřebíčku a muškátového oříšku, co se lehce zvířil naším příchodem. Když se usadí zase na své místo, ucítíme za květinami i staré zhaslé svíce, těžké závěsy, navoskovanou podlahu. Je tu ticho. TICHO. A nás polévá horko, snad z lehce znervózňující poetičností této scenérie - a jediné, co zase rozpohybuje čas, je, když si vzpomeneme, že máme v puse eukalyptový bonbón, který jsme samým údivem zapomněli cucat.
Tuberóza + lakýrnická dílna za plného provozu + lopata naftalínu. To vše "zjemněné" kanystrem Alpy. Pro mě za hranicí čichatelnosti.....tohle by zabilo nejen moly v šatníku....
Zavolejte, prosím, někdo 911! Tahle masožravá kytka se mě právě pokusila už poněkolikáté zabít :) . Co na tom, že mě nejprve přivítala osvěžujícím pomerančovým květem, když mě vzápětí postříkala stejným jarem na nádobí jako v Mandarine Mandarin, aby mě v nestřežené chvíli mohla chytit pod krkem a přidusit mě navlhlou hlínou v květináči s uhnívajícím hyacintem a eukalyptem. A protože ani to jí nestačilo, zasáhla mě i několika dobře mířenými ranami muškátovým oříškem.
Teprve po třech hodinách se jí mě zželelo, sundala masku a konečně se odhalila: mléčná tuberóza s podtóny kokosové vody, jaké najdete např. v Carnal Flower, ozdobená šťavnatou zelení. Díky bílému pižmu se špetičkou vanilky působí v základu jako čerstvě opylená. Aby ale dostála své pověsti kriminálnice, nezapomněla na rozloučenou vytáhnout hřebíčkové drápky. Velký obdiv každému, kdo ji dokáže nosit.