Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Už jsem vzorek Rose Atlantic taky vytáhla. A musím ti dát za pravdu. V té první fázi je úžasně svěží, že bych si asi sama taky dala říct, škoda že v té druhé zůstane už jen ta samotná písečná pláž bez růže. Nicméně i tak mi přijde dost dobrá.

Colonia Club (Acqua di Parma) -  na počátku je zjevná podoba s klasickou 4711, obohacenou o štědrou porci sametově nahořklých citrusů a závěj svěže ostrého pepře. Rozvoněla se do podoby zaschlou solí obalených kamenů na břehu studeného moře. Akorát úplný konec je trochu fádní - cedr, nic než cedr.

Urban Legend (Sebastiane) - sladký zázvor, ale opravdu hodně sladký, se zatuchlým pomerančovým květem, zapomenutý na sluníčku v prastaré igelitové tašce. Divná syntetičnost, žaludek mi zvedající. Jen zcela výjimečně se stává, že zkoušenou vůni musím umýt, ale tentokrát k tomu došlo. Pro mě naprostá příšernost...

"cedr, nic než cedr"

hmmm...na to sa musím kuknúť.

D.S. & Durga: Rose Atlantic

Už sám název vlastně naznačuje, co od téhle růže očekávat. Jiskřivé bio citrusy nám tu společně se slanými tóny, pižmem a dalšími složkami představují mořskou vodou, která zlehka olizuje růži, ležící na bílé písečné pláži. Jednu chvilku je růže díky přidanému lipovému květu příjemně nasládlá. Nicméně po rozvonění převáží spíš její ovocná stránka. V téhle fázi jsou v ní cítit i traviny, lemující pobřeží. Škoda jen, že sama ta růže nevydrží až do úplného konce a v základu nám tak zůstane už jen ta pláž. Každopádně i tak mi přijde povedená.

(http://2.bp.blogspot.com)

Zrovna ji zkouším a opět nemám k tvojí recenzi prakticky co dodat. Ten pomerančový květ v kombinaci s petitgrainem opravdu voní v té úvodní fázi skoro až jasmínově a je to chypre. Potvrzuju i ten prašně zemitý pačuliový tón. Mým favoritem teda i nadále zůstává Shangri La, ale řekla bych, že Dilettante by mohla ocenit barbucha. Schválně jsem jí vzorek dala stranou.

Zajímavé, že? Nečekala jsem, že ve vůni s pomerančovým květem se toho dá tolik najít.

A mým favoritem je taky Shangri La, ale jsem zvědavá, s čím Hiram přijde příště.

Trochu patosu při večeru :)

Gris Clair (Serge Lutens)

Voníš po levanduli rozemnuté v dlaních a prachu hlíny u cesty, suché, kamenité a udusané. Voníš jako horké tělo, rozpálené sluncem a chůzí mezi poli. Voníš jako letní poledne, když máš na hlavě odrbaný slamák a ležíš v oschlé trávě, ale obloha se náhle zatáhne. Voníš jako začínající podzim a těžké šedé mraky, kam až oko dohlédne, když stojím sama za zavřeným oknem a pozoruju svět. Voníš jako moje poslední myšlenka před usnutím, jako její klid, jako vyrovnaný úsměv, když se člověk po dlouhém dni odevzdá do náruče spánku. Voníš jako usušená levandule vedle postele a čisté, vyžhlené povlečení. Voníš jako bezstarostnost, když vedle tebe zapomínám na všední dny. Voníš jako noční toulky městem a pohled na tisíce světel v dálce. Voníš jako naděje na lepší zítřky, jako lechtání paprsky slunce po ránu, jako levandulová limonáda v hipsterské kavárně, kde mají každou židli jinou. Voníš (mi).

...

Hneď som náš rodinný parfum objednala, kým je na Elninu, lebo máme len pár kvapiek na dne. Toto bude bohuprisahám už piaty flakón.

Zní to slibně! Dík že na mě tak myslíš

Tak to já jsem na ty další taky zvědavá.

andry: Pokud jde o mě, můžeš být takhle patetická klidně častěji.

Kdepak patos, tohle je poezie .

Krásně napsané!

Budu muset znovu vyzkoušet. Kdysi jsem Gris Clair zavrhla jako příliš pánskou záležitost.

Gris Clair je jediná vôňa, ktorá ma trochu vikle pri mojom rozhodnutí ignorovať Lutensa (s tým kosákom a kladivom ma pekne nasr.....nepotešil)...čo by tak mohlo byť podobné?

Netuším, výrazná levandule (s výjimkou soliflorů) zas tak častá není.

A bojkot zatím vydržel? Já se přiznám, že například Rousse a Five O´Clock au Gingembre jsou pro mě tak zásadní a nenahraditelné vůně, že k jejich ignorování mě donutí jedině finanční situace .

ja som strašne tvrdohlavá . Ono to nie je ktovieaká životná výhoda, ale už to asi nezmením.

pro mě je to výstavní příklad perfektně unisexové vůně. a dokonce i komplimenty mi už schytala - což mě překvapilo.

Sospiro: Ouverture

Všechny dosavadní vůně od této značky mě nijak zvlášť neoslovily. Zlom nastal až teď a důvod je zcela prostý: v první fázi se totiž vůní pomerančových dropsů, červenovocné růže, jasmínu a ylangu typově podobá povedené limitce Eaudemoiselle Absolu d´Oranger (Givenchy) jen s tím rozdílem, že tady k dropsům máme i slaďoučké fíky.

Po rozvonění se však podoba začne vytrácet, jelikož pomeranč ustoupí a růži zasype hromada skořicového cukru. Balzamický ambrový základ s kašmírem a kadidlem jí potom dodají na hřejivosti, přičemž vanilkově mléčný santal zase uhlazuje veškeré její ostré hrany. Inu kdybych Absolu d´Oranger nepoznala dřív, asi bych byla v pokušení si Ouverture pořídit.

No 3 - Acqua Tempesta (Lengling) - směs suchého konopí, suché loňské trávy a předloňského vetiveru, zabalené do jemné tenoučké kůže a odložené na půdě, prohřívané prvními jarními paprsky. Zvláštní, zajímavá a zároveň fascinující vůně - ač se mi líbí, tak bych ji nosit asi nemohla.

Quel Amour! (Annick Goutal) - EdP. Promíchané okvětní plátky červených pivoněk a se sladkokyselým ovocem....horká letní noc v ovocně květinové zahradě. Po rozvonění ji trochu odlehčil velmi příjemný vzdušně avivážový tón. Sladší, ale ne přeslazená, květinová, ale žádná květinová smršť...a do chladna dokonalá.

Tak na mně Acqua Tempesta vyloženě řádila, takže já bych jí určitě nosit nemohla.