Osobně bych ji spíš pojmenovala Desert Flower. Je totiž především slaměnkovou vůní s tóny sušeného tabáku. dřevitých pilin a sena a v kombinaci se shalimarovským bergamotem, kadidlem, labdanem. špetkou hřebíčku navozuje tématiku pouště a orientu. Drobné náznaky slaměnkové medovosti překrývá Dubranův typický máslově ovocný ylang s vůní zralých banánů s kořenitou růží v pozadí.

na mně převažuje spíš ta křehkost. Ano, žádná operní diva, nýbrž baletka v šifonu. Souhlasím, že skrze ten aldehydový úvod, intimní pudrovost a hřejivě pižmovou tělovost vychází z A Goodnight Kiss a z Elixir parfum má sladkou ovocnou růží, doplněnou něžnými konvalinkami a citrusovou magnólií. Ačkoliv ji celkově hodnotím lépe než Elixir, pořád mi v ní ale s ohledem na její cenovou kategorii schází nějaká přidaná hodnota.

Je autentickou vůní kondenzovaného mléka Salko. Nepůsobí ale vůbec úmorně, ani lepivě. Typově má blízko k PG04 Musc Maori, ale je nositelnější.

Vůně má údajně připomínat zimní procházku květinovou zemí, tanec vánočních vloček a co já vím ještě. To ano, z vůně dýchá takový jiskřivě ledový chlad, ale tím na mne působí zároveň tak nějak odtažitě. Vůně jiskří už od začátku nahořklými citrusy. K nim jako doplněk pro zahřátí slouží vůně čaje a sušených meruněk. A ty meruňky jsou zvláštní tím, že i tak mají stále ty jemné chloupky, jako kdyby byly ještě čerstvé. Do toho opět vnáší „chlad“ červený pepř, rozemletý na velmi jemný prach a trocha pikantního šafránu. Zřejmě i díky tomu bílé květiny, které tvoří součást kompozice, nemají šanci působit jakkoliv omamně. Chudinky mrznou :). Při této procházce bílou krajinou se zahřejeme až na konci v chaloupce z překvapivě téměř hladkého, suchého cedrového dřeva, jelikož venkovní ohníček, který měl k tomuto účelu posloužit, už jen lehce dodoutnává a oprášíme ze sebe vanilkově-pudrový benzoin, co na nás venku místo sněhových vloček napadal. (NT)

K vytvoření téhle vůně Mariu údajně inspirovala návštěva parku Lenkoran, nacházející se na hranicích Azerbajdžánu s Íránem. Tento park prý okouzlil už samotného Alexandra Velikého během jeho válečného tažení, že nad ním vyhlásil svou ochranu. Marii zde zaujala vůně stromu, který se jmenuje parocie perská, jinak též známý jako železný strom. Upřímně nemám vůbec ponětí, jak taková parocie voní. Já v Lankaran Forest cítím hlavně čerstvě oloupanou, lehce nakyslou mandarinku a citrón, posypaný zázvorem a pak už jen vlažný černý čaj, který popíjíme pod stromem, usednutí na spadaném listí, rozhodně žádný les. Na léto jako svěženka jistě nebude k zahození, ale Maria má podle mě sakra na víc. (NT)

Tenhle latinský název vám toho nejspíš moc neřekne, když však použiju český ekvivalent "kámen mudrců", bude vám hned jasné, že tentokrát nejde o inspiraci tradičním drahokamem, ale tajemnou hypotetickou látku, jíž se přisuzují magické schopnosti jako vyrobit elixír života nebo přeměnit bezcenné kovy ve zlato. Jeho nalezení bylo ve středověku snem každého alchymisty dávno před tím, než si jej J. K. Rowlingová vypůjčila do Harryho Pottera. Olivier Durbano si ho voňavě předtavuje jako svěží grep s bobulemi jalovce, který někdo smíchal v mramorovém hmoždíři společně s hrozinkami a pokapal vinným kalem a rumem. Přihodil ještě několik lístků chladivé máty a vše začal jemně drtit. Po rozvonění pak dílo dokončil zahřátím s pomocí hořkoslané ambergris s živočišnými podtóny, teplého, malinko mazlavého kadidla a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu a kamén mudrců na navhlém mechovém podkladu byl na světě. Vůně vskutku alchymistická a povedená, vůbec si ovšem nedovedu představit, kam bych ji nosila.

Lapis lazuli, známý též jako lazurit, je ve šperkařství velmi oblíbený modrý drahokam. Ty nejkvalitnější se vyznačují navíc i zlatavými pyritovými skvrnkami, které na slunci září. Není tedy divu, že mu byly přisuzovány i mytologické schopnosti jako třeba schopnost nasát měsíční energii a tu pak předat svému nositeli. Je jím například vyzdobena posmrtná maska faraona Tutanchamona. Samotná vůně se ale spíš nese v zelenějších tónech hořkého pelyňku, cypřišového jehličí, mátově kafrového tymiánu a čajových lístků, protkaných hlavičkami palčivě dřevitého hřebíčku. Namodralý odstín získá až po rozvonění díky kosatci. Není ovšem nikterak dominantní a nakonec převáží mléčně obilná vůně, která ji převede do dřevitě pryskyřičnatého orientálního základu. Vůně je to znovu povedená, i když intimní, nicméně podle mého nijak nepřekračuje rámec toho, co Olivier představil už v Jade.

Laskarina Bouboulina. Že vám tohle jméno nic neříká? Ve svých 50 letech v roce 1821 se tahle vdova po řeckém rejdaři a kapitánovi stala hrdinkou Řecké války za nezávislost tím, že investovala do čtyř válečných lodí, které přispěly k potlačení turecké invaze. Ruský car Alexandr I. jí pak dokonce po její smrti jmenoval první admirálkou ruského námořnictva vůbec in memoriam. Takhle silná žena si zajisté zasluhuje výrazný parfém a tím Laskarina bezesporu je. Začíná typicky frapinovsky jako hruškový kompot macerovaný v pomerančovém likéru, okořeněném bergamtovou kůrou, růžovým pepřem a hřebíčkem. Nezapomíná však ani na zdůraznění ženské stránky prostřednictvím syté bulharské růže v hřejivém objetí prašného kadidla se špetkou drceného pepře, zjemněném pudrovým kosatcem.

Svěží rybíz s citrusy mě ve většině vůní dávno nebaví, ale tady je zajímavě zakápnutý trochou rumu. Potom se už jen rozvoní do milé pačuliové růže se špetkou pižma, což ji řadí do kategorie nenáročných odpočinkových, přesto povedených vůní.

Růže nakysle ovocná, růže čajová a jemně kořenitá májová růže se sešly u horského zřídla, aby si dopřály lázeň v aldehydové minerální vodě. Aby jim v ní nebyla zima, nechaly si do ní nasypat sopečný popel, který byl tak žhavý, až se jim z toho krapet přiškvařily lístky. Stylem zpracování mi pocitově připomíná vůně Etat Libre d´Orage a Imaginary Authors.

Moře k nám přichází jako hudba hřmotem zpěněných vln, šumem zdvojeným v dechu, nezná odpočinku, sbratřené s nebem nekonečností trvání. Zahleděni do mořských dálek, do prostoru příznivého myšlenkám, zapomínáme na všechno s výjimkou moře. U otevřeného okna, při poslechu večerního chladu nás nachází klid, moře, stesk a slza lásky do něj upuštěná. (Pawel Kuczyński) Vezměte snítku na sluníčku usušené levandule a vydejte se s ní na procházku po mořském pobřeží, lemovaném jehličnany. Položte ji na balvan, omývaný vodou společně s kyticí kosatců. Posaďte se, vytáhněte z kapsy pytlík lékorek a svatebních mandlí a zaposlouchejte se do uklidňujícího šumění vln.

Levandulové lány z jižní Francie jsem v téhle vůni sice neobjevila, ale za to stejné hořké citrusové mydlinky jako v Jasmin Kama, jen víc jiskřivější. Levandule je tu suchá a prašná, příjemně nasládlá. I když skrze tu prašnou zemitost má člověk chvilkami problém rozlišit mezi samotnou levandulí a kouřovým vetiverem s jeho slaným podtónem. Po rozvonění se vystoupí do popředí živočišný oud, který tentokrát drhne o dost víc než v Ambre Loup. A jakoby to nestačilo, dřevité tóny se nám tu mísí s hnilobnou zatuchlostí. Žádný náznak jako v Jasmin Kama, tady si ten dobře uleželý kompost nebere servítky. Zmizí až v drydownu, kdy se k mikroskopickým zbytkům levandule přidává medově nasládlá ambra se dřevem a kakaovým popraškem z Ambre Loup.

S levandulí v poslední době svádím ve vůních opět těžký boj. Většinou se s ní kamarádím pouze v případě, kdy je zpracovaná buď gurmánsky anebo ukáže i svůj ovocný aspekt. U Lavandes Trianon platí obojí. Levandule tu ukazuje všechny svoje tváře od lehce kafrové, kumarinové, ovocné až po vůni sena. Je to obrovský svazek řezané levandule, položené vedle sklenice teplého mléka svařeného s medem a karamelem.

Tahle levandule začíná hodně bylinkově. Bohužel kombinace bazalky s pepřem, kterou posléze vystřídá nahořklá svěžest šalvěje na mně působí už unisexově, chvílemi na mně dokonce vylézají pánské podtóny a nemůžu si tak pořádně užít tu přirozenou čistotu levandule jako v Love Potion No. 9 for Ladies, než se změní s levandulové mýdlo. Situaci vylepší až tonka s vanilkou a bílým pižmem v základu, jenže je mnohem naředěnější, takže šalvěj neumlčí docela. Milovnicím vůní typu Mandragore by se ale mohla nejspíš zamlouvat. (NT)

Andry to vystihla přesně. Já si navíc i troufám říct, že je svým způsobem jakousi levandulovou variací na Lutensův Vetiver Oriental ( les + čokoláda). Jen tady jsme v lese jehličnatém na travnaté mýtině, pokryté chladivou kardamonovou rosou a čokolády jsme si s sebou vzali víc a je jednoznačně mléčná s levandulí. Ta nám ukazuje všechny svoje tradiční polohy od lehce kafrové, přes ovocnou až po tóny sena. Usadíme se s ní na pačuliový lesní podrost, pokrytý rezavým cedrovým jehličím a zasněně přitom opřeme hlavu o nejbližší kmen, z něhož pozvolna vytéká zelená míza. Jedno z nejkouzelnějších pojetí levandule vůbec.

Vůně má údajně vzdávat hold slunečné Kalifornii, proto ta palma v názvu. Jak s tím ovšem souvisí levandule, to netuším. Našla jsem pouze, že v Kalifornii by se měla hojně vyskytovat levandule smilovitá, tak jestli ve vůni použili zrovna tento druh? No samotná levandule je v ní nejprve bylinně štiplavá a suchá, kapku svěžesti jí dodávají jen hořké citrusy, později je mýdlová. Ale spíš než slunné palmy cítím bobkový list s tou jeho hořkosladkou zelenou zatuchlostí, když ho usušíte a nenecháte větrat. Teprve po rozvonění se dočkám té levandule, kterou bych si dovedla teprve jako druhou po té od Lutense představit nosit: vláčná, hebounká, vanilkově nasládlá, doplněná suchým, jemně drhnoucím cedrem. Protože se však jedná o Forda a k tomu by výhradně čistotná levandule asi nepasovala, přemístil nám ji ze slunce nakonec do trochu temnějšího zemitého zakouřeného prostředí se "sametově" zeleným mechem - krása. Jenže pořád je tu ta první půlka, ach jo. (NT)

Je energickou květinově orientální vůní. Úvodní červený pomeranč s trpkým grepem, kysele svěžím liči a šťavnatou švestkou působí v kombinaci s ovocným jasmínem a kořenitou damašskou damašskou růží s tóny červeného ovoce jako opravdový životabudič. Celou kytici po rozvonění přikryje tenounký závoj z bílého pižma. Delikátně zapracovaný oud s kadidlem, jehličnatým cedrem a drhnoucím vetiverem pak vůni posunují orientálním směrem a dodávají jí hloubku.

Nadšení pro kadidlovky mě pustilo už před nějakou dobou, nicméně příjemná zkušenost s Opus 1144 a Rosa Nigra, řada recenzí, označujících Lavs za nejlepší kadidlovku ze všech a Filippeho gotický vzhled a taky fakt, že tenhle všestranně nadaný pán je mimo jiné i osobním krejčím posledních dvou současných papežů, nakonec přece jen podnítily mou zvědavost chtít se seznámit i s ní. A dlužno dodat, že tahle orientálka je z celé trojice jediná, která mi tentokrát nepřipomíná žádnou ze stávajících vůní. Ze začátku je trochu ostřejší díky drcenému pepři s kardamomem. Samotné kadidlo v ní je studené a ačkoliv není mramorové, evokuje dojem starobylého chrámu s vysokými kamennými klenbami. Jediný náznak hřejivosti přichází po rozvonění od palčivě dřevitého hřebíčku a koriandru, která se však v další fázi ztratí suché kouřovosti labdana, pudrově pryskyřičnatého opopanaxu a balzamické ambry. Za celou dobu tu nenajdete ani jediný náznak sladkosti, ale přitom vůbec nepůsobí drsně jako Avignon a další vůně tohoto typu. Může se pochlubit i skvělou výdrží. A ačkoliv mým favoritem zůstává i nadále Reve d´Ossian, Lavs rozhodně řadím k těm nejoriginálnějším kadidlovkám.

Je orientální odpovědí na vůně typu Terracotta Le Parfum nebo Mayotte bez kokosu a dalších doprovodných bílých květů. V hlavní roli je tu nádherný, máslově ovocný ylang s vůní zralých banánů s plnotučnou vanilkou, jejichž sladkost tlumí špetka palčivě dřevitého hřebíčku, muškátového oříšku s jehličnatým cedrem a balzamickou ambrou.

Má být vůní čistě vypraného ložního prádla a ono to vcelku sedí. Nejprve ho vypereme v lehce štiplavém konvalinkovém mýdle. Kousneme si při tom do nesladké a zároveň moučnaté hrušky. Po rozvonění prádlo vytáhneme z mýdlové koupele a vymácháme ve vodě osvěžené pomerančovým květem, v níž plave i pár okvětních plátků růže. No a nakonec naškrobíme jemným, nedrhnoucím "pudrovým" pižmem. Pěkné, ale zároveň na můj vkus trochu nudné a k uzoufání tělové a nevydrží ani 2 hodiny. (NT)

Trvalo dlouho, než jsem tuhle vůni pochopila. Ona totiž potřebuje teplý podzim, aby se pořádně rozvoněla. Z klasické Cologne du 68 nacházím spojitost jen v počáteční směsi svěžího koření s kapkou chladných citrusů a náznakem sladkého pomerančového květu, vzápětí už se vydává jinou cestou. Z koření vystoupí kromě hřebíčku i teplá skořice a v kombinaci se slaměnkou vytvoří suchou prachově nasládlou vůni, kterou zahustíme vanilkou. Jak už zmiňovala domenica, souhlasím, že v této fázi může vzdáleně připomenout Slona a ve spojení s kůží zase méně sladkou Cuir Belugu. jen s tím rozdílem, že tady je té kůže o ždibec víc a je prohřátá kadidlem. A že jde spíše o vzdálenější příbuzenství, dokazuje vůně marcipánu, za níž jsou podle všeho zodpovědné tonka s otočníkem. A i když Le 68 celkově působí lehce a nadýchaně (pižmo?), stále vysílá do okolí jemné závany a nikdy se nestává vyloženě tělovou, z čehož jsem jí původně podezírala jako Fate Woman (u té ovšem oprávněně) a dobře drží.

S pokorou přiznávám hned na začátku, že kdysi jsem tuhle vůni překotně zavrhla a k vzorku se dostala znovu až nedávno a teď nepochopitelně kroutím hlavou, jak jsem takovou blbinu mohla vůbec udělat. Tenhle polibek draka je teplý, nádherně mandlově amarettový a zároveň osvěžující, hořce neroliový. Po pár minutách první ohnivý nápor opadne a polibek se změní v něžný pižmový kosatec se vzdušným cedrem. Rty mu zdobí okvětní plátky růže. Tím ovšem drak se svojí ohnivostí ještě zdaleka neřekl poslední slovo. V základu nabere zásluhou ambry a kouřového vetiveru ještě druhý dech a jeho poslední polibek je tak znovu likérový a díky vanilkovému benzoinu, karamelu a čokoládě příjemně sladký a hlavně dlouhý. Je velká škoda, že Cartier dráhu orientálek opustil a nutí Mathilde dělat jen samé květinové vůně a kolínské.

Na této vůni je znát, že vznikala ve stejné době jako Aqua Vitae Forte. Mandarinka v ní je mnohem sladší a šťavnatější. Na rozdíl od ní je však kytice kromě slunečného ylangu a pomerančového květu doplněná i o něžnou ovocnou tuberózu a stejný druh jasmínu, kterým si mě Francis tolik získal v Promesse de l´Aube, čímž vzniká zářivý květinový životabudič. Ano, Le Beau Parfum je vůně jako stvořená k rozevlátým šatům a pobíhání po jarní Paříži.

U vůní Guerlain se většinou setkávám s tím, že se koncentrace edp a čistý parfém od sebe při zběžném přičichnutí od sebe nijak zásadně neliší, ale pro svatební vůni to u mojí kůže neplatí. Rozdíl je patrný ihned po nástřiku, tím pádem si díky výraznějšímu bergamotu, jiskřivějšímu růžovému pepři a andělice užijete mnohem víc už úvodní hořkosladký tón, který záhy přejde do mandlí, obalených ve vrstvě bílé čokolády (tonka) a cukrové polevě z růže, pačuli a pomerančového květu. Avšak zatímco Le Plus Beau Jour de Ma Vie jsou výraznější mandle s bílou čokoládou, v Le Bouquet de la Mariée dominuje sladký pomerančový květ se silnější vrstvou zkaramelizovaného cukru, pod nímž lze teprve tušit, že se jedná o svatební mandle. A i když jde čistý parfém zcela jednoznačně mnohem víc do prostoru, ani v tomto případě nepůsobí vůně vůbec přeslazeně, neboť i zde sladkost cukru a vanilky tlumí obláček bílého pižma s hřejivě osvěžujícím neroli. Nechápu, co na něm Turinovi vadí. Je nádherný.

Naprosto souhlasím s blackviolet, aldehydy s mošusovým semínkem opravdu v Le Cri de la Lumiere vytváří dojem čistě vypraného, lehce naškrobeného, avšak stále ještě nakropeného ložního prádla. I ty poházené okvětní plátky růže a kosatce tam mám. Jen ten ovocný nádech vnímám spíš kovově až alkoholově. Jako kdyby na dřevěném nočním stolku u postele stála otevřená karafa s meruňkovicí.