Ambrette, ruža, kosatec. Ak by niekoho napadlo, že je to ako Essence od Narciso Rodriguez, tak hlásim, že to napadlo aj mňa, ale nie je to tak. Toto je omnoho viac na kvetinovú stranu, pižmo ide len tak pomimo. Jemná len málinko olejovitá ruža uhladená hebkým kosatcom. to celé vo veľmi nežnej a uhladenej forme. Ako také jemne navoňané páperie.
Když se
naše bílá prostěradla
ta lněná
ta vyvařená
naškrobená
na slunci vybělená
proměnila
v bílé vlajky
postupného vzdávání se.
Na půl žerdi vyvěšené
ve větru vlající
stržené jedním poryvem
až k prašně šedé zemi.
Ale ani ta se
nedokázala
té okázalé bělosti
jakkoliv dotknout.
Kontrast oslnivě bílé a kosatcově fialové. Mírně nostalgická vůně naškrobeného prádla a vlhké hlíny odlupující se z podrážek pánských bot na prkennou podlahu. A jako v pohádce se s každým krokem a každou hromádkou hlíny stane zázrak: ve chvíli, kdy na ni dopadne měsíční paprsek, vyklube se z ní rostlina. Ve spárách mezi prkny vyrůstá bledá růže, fialový kosatec a pak se před očima vytahuje za světlem zelený chomáček, to nevypadá na květinu, kdepak - to je přece mrkev. Kosatcová modrá hodina.
Naprosto souhlasím s blackviolet, aldehydy s mošusovým semínkem opravdu v Le Cri de la Lumiere vytváří dojem čistě vypraného, lehce naškrobeného, avšak stále ještě nakropeného ložního prádla. I ty poházené okvětní plátky růže a kosatce tam mám. Jen ten ovocný nádech vnímám spíš kovově až alkoholově. Jako kdyby na dřevěném nočním stolku u postele stála otevřená karafa s meruňkovicí.
Čistá vůně. Čistá jako vypraný a naškrobený bílý lněný ubrus. Pižmový tón tentokrát zřejmě vytvořilo mošusové semínko, které má lehce ovocný nádech. Jako by byl při praní použitý prášek s ovocným podtónem. Ubrus s pár poházenými okvětními plátky růže a kosatce pokrývá stůl ze světlého dřeva.
Možná, že to zní dost nezajímavě, ale je to docela příjemná vůně. I když já jsem se těšila spíš na ten kosatec.
Ambrette, ruža, kosatec. Ak by niekoho napadlo, že je to ako Essence od Narciso Rodriguez, tak hlásim, že to napadlo aj mňa, ale nie je to tak. Toto je omnoho viac na kvetinovú stranu, pižmo ide len tak pomimo. Jemná len málinko olejovitá ruža uhladená hebkým kosatcom. to celé vo veľmi nežnej a uhladenej forme. Ako také jemne navoňané páperie.
Když se
naše bílá prostěradla
ta lněná
ta vyvařená
naškrobená
na slunci vybělená
proměnila
v bílé vlajky
postupného vzdávání se.
Na půl žerdi vyvěšené
ve větru vlající
stržené jedním poryvem
až k prašně šedé zemi.
Ale ani ta se
nedokázala
té okázalé bělosti
jakkoliv dotknout.
Kontrast oslnivě bílé a kosatcově fialové. Mírně nostalgická vůně naškrobeného prádla a vlhké hlíny odlupující se z podrážek pánských bot na prkennou podlahu. A jako v pohádce se s každým krokem a každou hromádkou hlíny stane zázrak: ve chvíli, kdy na ni dopadne měsíční paprsek, vyklube se z ní rostlina. Ve spárách mezi prkny vyrůstá bledá růže, fialový kosatec a pak se před očima vytahuje za světlem zelený chomáček, to nevypadá na květinu, kdepak - to je přece mrkev. Kosatcová modrá hodina.
Naprosto souhlasím s blackviolet, aldehydy s mošusovým semínkem opravdu v Le Cri de la Lumiere vytváří dojem čistě vypraného, lehce naškrobeného, avšak stále ještě nakropeného ložního prádla. I ty poházené okvětní plátky růže a kosatce tam mám. Jen ten ovocný nádech vnímám spíš kovově až alkoholově. Jako kdyby na dřevěném nočním stolku u postele stála otevřená karafa s meruňkovicí.
Čistá vůně. Čistá jako vypraný a naškrobený bílý lněný ubrus. Pižmový tón tentokrát zřejmě vytvořilo mošusové semínko, které má lehce ovocný nádech. Jako by byl při praní použitý prášek s ovocným podtónem. Ubrus s pár poházenými okvětními plátky růže a kosatce pokrývá stůl ze světlého dřeva.
Možná, že to zní dost nezajímavě, ale je to docela příjemná vůně. I když já jsem se těšila spíš na ten kosatec.