Cedr v této vůni sice nepochází přímo ze Španělska, ale byl jím inspirován. Pojí se totiž se vzpomínkou Franka Sawkinse, zakladatele značky, na jeho dovolenou na Menorce, kterou tam jako mladík trávil na motorce projížděním písečnými zálivy a nasáváním pryskyřičnaté vůně sluncem spálených borovic a cedrů. Pokud jste se tedy čistě podle složení a názvu těšili na výrazně cedrovou vůni s ovocem, budete muset i nadále zůstat u Lutensovy Feminité du Bois. Cedr tu rozhodně není dominantní složkou a ovoce je tu patrné jen v úvodním závanu bergamotu, šťavnaté švestky, kyselých ostružin a hořkého zeleného galbana. Během několika minut však veškerá ovocná svěžest vezme za své a palčivě dřevitý hřebíček, ostrouhanotužkový virginský cedr, zemitě peprná vůně guajakového dřeva a kouřově drhnoucí březový dehet už vás přesunou na slibovanou jízdu na motorce, kdy míjíme sluncem ožehlé stromy, přičemž slaný podtón vetiveru dává vědět, že se nacházíme v písečném zálivu u moře. Vůně je to rozhodně povedená, jde hezky do prostoru a dobře drží, leč v tomto případě je jednoznačně už pánská.

Při pohledu na složení jsem si říkala, kde by se v téhle vůni mohl vzít jiskřivý písek. No písečná pláž lemovaná vzrostlým pelyňkem tam skutečně je. A díky svěžím citrusům opravdu jiskří. Procházíte se po ní v semišových sandálech s kvítky heřmánku, vpletenými do vlasů. Proti slunci vás přitom chrání mastný opalovací krém s kosatcovou vůní. Nakonec se zastavíte v plážovém baru na meruňkovou zmrzlinu, politou vanilkovým krémem. Jen je možná trošičku škoda, že písečné duny vám nevydrží dělat společnost trochu déle a brzy je nahradí ambra s bílým pižmem a cedrovým jehličím.

Název vznikl spojen slov speak easy a v době prohibice v USA se tak nazývaly bary, kde se tajně naléval alkohol. A snahou pochopitelně bylo neupoutat na sebe pozornost úřadů. A když už tu máme alkohol, nesmí chybět i další „zakázaná“ radost v podobě tabáku ;) . Jak už to ale tak bývá, Marc-Antoine Corticchiato se neomezil jen na dobu prohibice, inspiraci našel i v tropickém baru z Hemingwayova románu Mít a nemít: zamlžené sklenice, klubová křesla, kouř z kubánských doutníků mísící se s vlkým vzduchem z ventilátorů. Na úvod tu máme osvěžení v podobě mojita (limeta, máta a nějaký ten rum), který si muž pro začátek objednal u baru. To mu však nestačí, odchází usadit se do koženého křesla v rohu místnosti, kde si vypije svůj nasládlý, zlatavě hřejivý frapinovský koňak. Zároveň se chystá zapálit si doutník, volně se povalující na slaměné ošatce na stole před ním. V tom mu ovšem zabrání přisednuvší si „bíločokoládová“ tonka a smyslně se k němu přivine – moc hezké spojení.

Stejně jako ostatní ji vnímám jako nádhernou lesní vůni s balzamickou ambrou a meditativním kadidlem, které díky citrusově nazelenalé svěžesti, pryskyřičnaté nasládlosti a kombinací s tropickým, máslově ovocným ylangem vůbec nepůsobí kostelně a odtažitě. V hlubokých jehličnatých hvozdech tak ukrývá pohádkový kamenný hrad s příjemně vyhřátou komnatou a postelí s nebesy, vystlanou kožešinami.

Jak už naznačuje samotný název, je tureckým bazarem s kořením, na kterém najdete jiskřivý zázvor, rozmarýnu, teplou skořici, kmín a drcený černý pepř. Cedrové dřevo po rozvonění pak přináší jehličnatou pikantnost a šafrán tóny měkkého semiše, přičemž na úplném konci se dočkáte i pár vanilkových lusků. Další velmi povedená orientálka od této značky.

Jak píše blackviolet na začátku čajová růže, osvěžená pepřem pak se k ní přimíchají kouřové tóny labdana a růže konečně dostane víc prostoru. Já v ní konkrétně cítím hlavně tu tureckou růži, protože sama o sobě mi připomíná Une Rose, kde je taky. A tou ambrovostí a trochou kadidla zase typově malinko něco Portrait of a Lady v odlehčené formě s cedrem navíc, ovšem podle mě zároveň "nositelnější" pro ty, na koho jsou obě tyhle vůně příliš velké sousto. Jen mi přijde, že ve srovnání s oběma zmiňovanými FM nedrží tak dobře. Ale zase na druhou stranu mi přijde povedenější než Evening Rose (Aerin), která vypadala nadějně jen při prvním zkoušení. To Spirituelle obstála jak v létě v Paříži tak i teď.

U téhle vůně se mi líbí, jak se v ní na začátku rozpouští natrpkle svěží bergamot se sladkým růžovým pepřem a červeným bobulovým ovocem v teplém kadidle. V tomhle ohledu opravdu trochu typově připomíná Frapin 1270, jak píše Miru. Další zajímavou věcí je, že květiny uváděné ve složení tu prakticky nevnímám snad až na banánové tóny ylangu, který zde v kombinaci s první polohou vanilky evokuje roztékající se zmrzlinu, přelitou rumem. Její druhá poloha už ale pro mne tak přitažlivá není, jelikož sklouzne do vanilkové náplně do buchet podobně, jako mi to dělá Orchidée Vanille.

Je vůní čerstvě rozříznuté limetky a kytice citrusově svěžích magnólií, pohozených na mechovém paloučku, prorostlém citronovou verbenou. Je to veselá a milá svěženka, ale na exkluzivní vůní je to přece jen trochu málo.

Je pastelovou vůní s lesními malinami, které se rozkutálely v trávě pod rozkvetlým keřem mimózy s tóny vanilky, najemno namletých mandlí a sena tak, jak ji znáte např. z Infusion de Mimosa a vy si je postupně vsunujete do úst společně s fialkovým bonbónem. A teprve za tím vším někde v dáli povlává pižmový kosatec.

Je příběhem o tom, kterak si mrkvový zemitý kosatec nevěstu našel. Povbuzený ranní osvěžující citrusovou sprchou posnídal pár zralých fíků, oblékl si svůj parádní kabátec ze zeleného fialkového sametu a vyrazil na námluvy. Ze všech krasavic ho nakonec nejvíc okouzlila máslově pralinková fialka s jemně napudrovanými narůžovělými tvářemi, způsobně upíjející šálek jasmínového čaje. Na svatební obřad do cedrového háje porostlého vetiverovými travinami pak pozval i svou aristokratickou tetu L´Attesu.

Light Blue mě jako davová svěženka zcela minula, no tady se mi nějakým záhadným způsobem kombinace citrusů a šťavnatého jablka s jiskřivým zázvorem a jemnou pivoňkou i po letech pořád líbí. Cedr v základu je sice průsvitný, ale nečpí, ani nepůsobí lacině. Když potřebujete něco nekomplikovaného k osprchování do velkých veder, Sport for Women je pro tyhle účely podle mě jak dělaná.

Obří oliheň je v této vůni přítomná pouze v podobě hořkoslané balzamické ambry, která způsobila ztroskotání lodi na pustém ostrově. Námořníkům se z jejích útrob podařilo vytáhnout na písečnou pláž, pokrytou naplavenými mořskými řasami a dřevem, jen několik beden z nákladu. Jedna ukrývá orientální kadidlo, druhá zásoby kakaa a vanilky. Tou nejcennější je ovšem až ta poslední s vzácnými pergamenovými svitky, psané starodávným inkoustem, který zpěněná slaná mořská voda málem rozmočila.

Kdepak pánský klub. Stag Moon vás prostřednictvím lovu na jelena zavede na lesní mýtinku, pokrytou spadaným listím a lemovanou kapradinami a jehličnatými cedry, kde stojí hospůdka s kouřícím komínem, jak vystřižená z Cimrmanovy stejnojmenné divadelní hry, kdy se na scéně poprvé objeví hrabě Zeppelin v kožené kukle, v rukavicích s manžetami a bílým šálem okolo krku. Jen zdejší hostinský mu nenabízí pivo, nýbrž vyzrálý rum z dubového sudu s kapkou javorového sirupu, okořeněný palčivě dřevitým hřebíčkem.

V úvodní fázi je sice étericky čistá, jak píše euridike . Těmi vzdušnými citrusovými aldehydy s perlivě sladkým otočníkem, kosatcovým máslem a červenými bobulemi na mě působí jako kombinace mých dvou oblíbených vůní Winter a Aura Sublime. Ovšem tím slaným kašmeranem se syntetickou ambrou, kosmetickým pižmem na sladce pačuliovém základu to Cecile totálně zabila. Takový obrat o 360 stupňů se jen tak nevidí.

Lékořicová vůně fenyklu se tu mísí s poněkud umělými citrusy a zázvorem, aby nás po rozvonění zavlekla do šafránově zaprášené bažiny, obklopené cedry. (NT)

Na rozdíl od Amber Star jsem v případě této vůně spojení s hvězdným nebem již nenašla. Vůně je svěže citrusová, vzápětí hřejivě ambrová. Kolem ambry je omotaná cukrová vata s krystalky zkaramelizovaného cukru. Nasládlá prachová skořice tady v kombinaci s hřebíčkem vytváří lehce živočišné tóny, které však vzápětí umlčí jemně pudrový kosatec a zapálené vonné santalové tyčinky. Samotné pižmo v základu je taktéž pudrové (a není ho příliš), stejně jako vanilka a pryskyřičnatý oppopanax, což opět ve spojení s navrátivší se cukrovou vatou a zkaramelizovaným cukrem zase působí spíše gurmánsky než zářivě. A ve srovnání s Amber Star je tu ještě jedna nevýhoda, kterou je slabší, ani ne dvouhodinová výdrž.

Když máte vůni nazvanou po diamantu, který byl zatím kdy v aukci vydražen za tu nejvyšší cenu, nemůžete si pro její vytvoření pozvat jen tak někoho. Pokud je tím někým Dominique Ropion a dáte mu do rukou ty nejkvalitnější suroviny, máte zaručený i ten 100karátový olfaktorický diamant. Nejprve vám nabídne kytici krásných hřebíčkových karafiátů, na nichž se jako droboučké diamanty třpytí zrnka skořice, zatímco chlad dokonale vybroušených diamantových ploch tu zastupuje studený kosatec. Star of the Season se ale velmi rychle díky přidanému mléčnému santalu se špetkou příjemně živočišného kmínu promění ve vůni vřelou a zásluhou ovocné růže se slaďoučkým pomerančovým květem, měkkým karamelem, pačuli, vanilkou a ambrou dokonce ve vůni vyloženě plnotučnou. Naservíruje vám nejen kandované meruňky v čokoládě se skořicí z Une Rose de Kandahar, ale i pralinky, plněné sirupem z červeného ovoce (především jahod), což z ní na rozdíl od Tauera učiní čistokrevně gurmánskou s půldenní výdrží.

Že je hvězdná záře chladná? V případě Starlight to platí leda pro úvodní fázi se zeleným kardamonem a osvěžujícím bergamotem. Jinak je to totiž kořenitá mandlová orientálka s teplou, až lehce živočišnou najemno namletou skořicí a dřevitým hřebíčkem a balzamickým ambrovým základem s jehličnatým cedrem, která v zimě příjemně zahřeje jako kvalitní vlněný kabát.

Vyloženě dílnu v ní nemám, no tu stodolu ze smrkového dřeva se zbytky suchého jehličí, kde se vedle sena a obilí skladuje i sušený aromatický tabák a chmel ano. Souhlasím i s tou koženou zástěrou, visící na háčku. Vlastně mi touto kombinací společně s propolisovým včelím voskem a příjemně živočišným kastoreem typově připomněla hned na první dojem vůně od Slumberhouse jako Sova, Jeke a Norne včetně té hutnosti.

Historie téhle vůně se začala psát před více než 30 lety, kdy se Stephen Jones a Rei Kawakubo z Comme des Garcons poprvé setkali v Anchorage na Aljašce. Od té doby Rei navrhnula pro jejich kolekce už několik klobouků, ale teprve před pár lety se konečně dohodli na její finální podobě a Stephen tak mohl mimo jiné pro parfém navrhnout krabičku, připomínající krabici na klobouk. Dokonce k ní vznikl i velmi povedený film. A protože vůni vistárií miluju, musela jsem zjistit, nakolik je tahle hysterická a výsledek naprosto předčil moje očekávání: Wisteria Hysteria je novicka, která se schovala do kamenného kostela před bouří. Kostel je ale prázdný a kromě úvodního palčivého závanu hřebíčku taky studený. Mladá žena došla až k oltáři, aby zvedla převrženou vázu se svěžími růžemi, o jejich kovově ostré hroty se popíchala až do krve. Proto si utrhla kousek látky ze svého bílého, pižmově naškrobeného, vistáriovým mýdlem vonícího roucha a mohla si ruku ovázat a mohla se tak věnovat rozjímavé modlitbě za doprovodu vůně ledového kadidla a ambry. Ano, i přes kombinaci kadidla působí tahle vůně nejen barokně, ale zároveň čistě a přitom vůbec ne sterilně. Wisteria Hysteria je novicka, která se schovala do kamenného kostela před bouří. Kostel je ale prázdný a kromě úvodního palčivého závanu hřebíčku taky studený. Mladá žena došla až k oltáři, aby zvedla převrženou vázu se svěžími růžemi, o jejich kovově ostré hroty se popíchala až do krve. Proto si utrhla kousek látky ze svého bílého, pižmově naškrobeného, vistáriovým mýdlem vonícího roucha a mohla si ruku ovázat a mohla se tak věnovat rozjímavé modlitbě za doprovodu vůně ledového kadidla a ambry. Ano, i přes kombinaci kadidla působí tahle vůně nejen barokně, ale zároveň čistě a přitom vůbec ne sterilně.

Francesca se nám po koriandrovém úvodu rozhodla ulepit prstíky prostřednictvím gurmánské polohy pačuli s tóny karamelu a kakaa, kterou můžete znát např z Monegalovy Mon Patchouly. Zvolila ale mnohem lepší variantu než on. Spojila ho totiž s máslovým kosatcem, perlivě sladkými kapkami nektaru z otočníku, aromatickým tabákem, kůží, mléčným santalem a hebkým bílým pižmem z Cuir Soyeux a poprášila najemno rozemletou teplou skořicí. V další fázi pak zahustila bíločokoládovou tonkou. A samozřejmě nechybí ani její typický podpis v podobě pryskyřičnatého finále s kosatcovým pudrem, propolisovou ambrou a fialkou tak, jak ho můžete najít už v jejích prvotinách Angel´s Dust nebo The Dark Side.

Název této vůně má údajně souvislost se spoluzakladatelkou této značky Madalinou Stoica, zkráceně Mad, která začínala svou kariéru v kosmetickém průmyslu v New Yorku a její cesta vedla každý den přes známou Lexington Avenue, zkráceně Lex a pochopitelně na vysokých podpatcích (stilettos). Jak si tedy tuto dámu představit? Jako ovocnou a květinovou určitě, chypre už méně, spíš vůbec, nicméně úvodní směs svěžího citronku, pocukrovaném moučnatou hruškou je vcelku originální. Mnohem hezčí je však kombinace křehké konvalinky, orosených okvětních plátků růže, pudrového kosatce s kapkou aldehydů a "sametově" zelených fialkových lístků. Je to romantické a zároveň elegantní, což podtrhuje i pudrově pižmový základ s trochou suchého cedru a špetkou madagaskarské vanilky s tím jejím typickým podtónem sušené smetany. A ještě musím zopakovat a dodat, že i přes tu pudrovost je vůně v podstatě něžná, nijak nedrhne, na jaro ideální.

Čajovka, osvěžená mandarinkovou šťávou a bílým pepřem. Z květin vnímám pouze svěží, překvapivě neřezavou frézii s pomerančovým květem, na které se po rozvonění snese obláček bílého pižma na vzdušném dřevitém podkladu.

Na začátku vás přivítají lehoučké jiskřivé citrusy, osvěžené pepřem a trochou hořkého zeleného galbana. Badyán zase přidá ještě příjemnou, lehce zemitou větrovost. Po pár minutách klasický pepř zmizí, zůstane jen sladký růžový, takže z toho vznikne nasládlá citronáda, o níž se zmiňovala Miru. Kdyby vydržela takhle, byla by to opravdu zajímavá svěženka, že by mi k ní seděl i ten název. Jenže jak se k ní v základu přidá chemicky hřejivý ambroxan se sice vzdušným, ale ostruhovanotužkovým cedrem, změní se v docela vyčpělou břečku, kterou někdo dlouho nechal v nevětrané místnosti, zatímco do ní přes okenní skla pražilo slunce. (NT)

Původní Still Life mě zrovna dvakrát nenadchla kvůli značně odfláknutému základu. To naštěstí pro tuhle vůni neplatí. Od své starší sestřičky si vypůjčila jiskřivé citrusy, osvěžené pepřem, jen místo galbana pracuje s chladivou mátou. I zde po pár minutách klasický pepř zmizí a zůstane jen růžový a znovu vznikne osvěžující citronáda, která ovšem díky přidanému zázvoru působí ještě o něco perlivěji. Rozcházet se začnou až po rozvonění, kdy Still Life in Rio nabídne čerstvě otevřený kokosový ořech, v němž ještě stále zůstala kokosová voda. Ta je zajímavá tím, že si do ní přikápneme trochu rumu, abychom jej mohli uchopit v rukavičkách z hladké kůže a celý obsah vypít. Tomuhle už říkám povedená svěženka. Teď ještě zapracovat na intenzitě a lepší výdrži a třeba to do třetice už vyjde se vším všudy.