V čistém parfému vystupuje vedle bergamotu v úvodu víc citrón, respektive autentická citronová kůra. Květiny jsou tu bohatší a zároveň hladší. Chvilku vystupuje víc ovocná tuberóza, takže se ještě o kapku víc podobá Sacrebleu nebo Divine Divine, chvilku zase intenzivnější růže, ale pořád je to společně s jasmínem harmonické. V základu je pak extrakt stejně jako EdP díky ambře pudrově balzamický, ale taky vanilkovější.

Souhlasím s výraznou podobnou s Chocolate Greedy od Montale, jen sem nacpali víc čokolády a chvilku zlehka připálené sušenky.

V počátečním karnevalovém reji Palazzo Ducale se mísí muškátový oříšek s palčivě dřevitým hřebíčkem, projiskřený zázvorem a pepřem. Po chvilce svůj prostor na parketu dostane i opravdu krásná přírodní fialka v semišových rukavičkách, aby se zamilovala do krotkého oudu s podobně kultivovaným pačuli. Nějakou dobu společně tančí kolem stěn, vykládaných hladkou kůží a cedrovým dřevem, aby nakonec usedli na nadýchané polštářky z bílého pižma k miskám se surovým kakaem (gurmánský podtón, který má patrně na svědomí další poloha pačuli v kombinaci s labdanem), než se vydají na prohlídku soukromé sbírky papyrových svitků. Neumím si představit něžnější dřevitou orientálku s takto velejemnou kůží a oudem, která by dokonaleji vzdávala poctu lásce a Benátkám.

Podobně jako v Skin on Skin i zde máme na začátek štiplavé, kovově chladné aldehydy, ovšem zde v kombinaci s připálenou gumou, mazlavým voskem a suchým cedrem. No a když tuhle podivnost přežijete, vyloupne se vám z toho horké kondenzované mléko s karamelem, ve kterém nám navíc plavou pomalu se rozpouštějící ledové krystalky sladké Coca Coly, a z něhož se nám vydatně kouří. A aby to bylo jó sladké, ještě si tam přidáme lžičku krémové vanilky. Brr! No a aby nám to nebylo líto, tak na závěr se nám ta připálená guma vrátí a pěkně se nám v tom mléku vymáchá. Tohle není ani trochu snesitelné. Brr, podruhé.

Jak jsem se dočetla, amyris je rod kvetoucích rostlin, patřící pod citrusy. Z jejich kmene se potom získává vám zřejmě známá pryskyřice elemi. Samotná vůně je poměrně velmi lehká, svěží a pudrová. Začíná šťavnatými, trochu nazelenalými citrusy, postrouhanými pomerančovou kůrou. Díky pomeranči vzápětí dostává nepatrně nasládlý nádech a celá tato citrusová linka s jemnou vůní zeleně se potom vůní táhne až do samotného konce. Dřevo, které přidává vzápětí, je taktéž velmi lehounké až průsvitné (voňavě mi to připomíná cedr), stejně tak křehký, zapudrovaný kosatec. V základu se schovává trocha lehounce drhnoucího vetiveru s malinkou špetičkou pižma.

Koncentrovaným parfémovým olejům se obvykle vyhýbám, protože mě nebaví, když se nemůžu opřít o rozprašovač. No občas člověk narazí na nějakou tu výjimku a tou je právě tahle vůně. Má symbolizovat lásku slavného novobabylonského krále Nabukadnesara II., který nechal své manželce Amytis/Amatys zbudovat Visuté zahrady Semiramidiny, aby jí připomínaly její milovanou domovinu. A soudě podle ní musela být jejich láska opravdu slaďoučká. Po úvodním letmém dotyku koriandru si pro vás totiž nachystá ty nejkřehčí mandličky. Jsou obalené v tenounké vrstvě lehce zcukernatělého medu. Ale to není jediná laskomina. Ještě si pro vás schovává třešně, namočené do karamelu (heliotropin?) a pralinky s růžovou náplní ze Sensual Orchid. Ovšem tyhle jsou oproti nim luxusně vytuněné, protože když je rozkousnete, zjistíte, že mezi čokoládou a samotnou náplní je ještě slabounká vrstvička krystalků zkaramelizovaného cukru. A světe div se, dokonce je tu i jeden fialkový bonbónek, který mi však ani v nejmenším nevadí. Díky jemnému bílému pižmu a dřevitým tónům totiž vůně ani v jednom okamžiku nelepí, ani vám z ní netrnou zuby. Navíc koriandr se po rozvonění vrátí a společně s ambrou tomu dodává jemnou, hřejivě pikantní špičku. A že jde o opravdu hustý parfémový olej, potvrzuje i skvělá výdrž. Stačí po jedné kapce na každé zápěstí a voníte téměř půl dne. Lahůdka.

Souhlasím s Červánkem. Skrze kořenitou orientální růži se stopou nahořklého "koženého" oudu, zahalenou v obláčku bílého pižma vykazuje v první fázi stopy příbuznosti s Designer Shaik. Velmi rychle se však ukáže, že kytice Anael je daleko barevnější. Obsahuje i svěží pomerančový květ a pelargónie a je položená vedle misky se sušenými švestkami a meruňkami. Hřebíček se skořicí v další fázi jí pak dodá na větší živelnosti, tak i plnější dřevitý základ s ambrou, kadidlem a dalšími pryskyřicemi a co nejlepší i tóny chypre. Jinak řečeno, Anael je výsledkem jednoho žhavého milostného vzplanutí Opulent Shaik Gold Edition for Women a PHI Une Rose de Kandahar.

Lilie v kombinaci s hyacintem pro mě obvykle znamená vražednou kombinaci, ale protože i tahle vůně prošla za poslední léta určitými reformulacemi, hyacint v ní tak na mně nemá mimo jiné i zásluhou trpkého bergamotu a zeleného galbana tendenci nějak dramaticky uhnívat. Samotná lilie v ní je krotká, jen malinko nazelenalá s krémovými podtóny. A vlastně v mém případě nejde zprvu ani tak o výraznou lilii jako spíš o její dvojtakt s květinově pikantním karafiátem, jemuž lilie jen sekunduje. Role si prohodí až po rozvonění. Obě květiny jsou zality teplým kadidlem a ambrou, která společně s kořenitým santalem a navlhlým mechovým podkladem opravdu evokuje dojem vydatně vyhřáté babiččiny skříně, o níž psala andry jen s tím rozdílem, že mně se to kupodivu docela líbí, tedy na občasné přičichnutí.

Název této vůně prý v sánskrtu znamená dokonalé štěstí/pocit blaženosti. Až tak daleko bych to tedy nehnala, ale k navození dobré nálady by mohla posloužit docela dobře. Na začátek tu máme kyselé citrusy s rybízem zahuštěné švestkou a sladkou hruškou. Potom už se kolem rozezní mýdlové květy (hlavně ylang) s pudrovou fialkou (i se sametovými zelenými lístečky, které dodávají podtón jemné svěžesti) a podobně laděnou mimózou. Hlavně díky ní voní Ananda jarem. A aby té pudrovosti nebylo zbytečně moc a vůně nedusila, protože v základu k tomu přispívá i pižmo, vyrovnává to krémová (chvílemi až medově sladká) vanilka.

S kompotovanou sladkou hruškou a nakysle svěžím rybízem se ještě připomene původní Ananda, ale mandle, obalené v práškovém cukru s hustou sladkou broskvovou šťávou ji odvedou na rozdíl od své předchůdkyně k lehce gurmánským vodám stejně jako mandlové mléko, které se přidá po rozvonění a díky němuž Ananda Dolce vyzní mnohem dřív a mnohem víc krémověji. Bílé květiny jsou zde sice taky stále patrné, ale tady stojí vyloženě jen v podbarvovací úloze na pozadí, protože Ananda Dolce je celou dobu v první řadě zahřívací krémová mandlovka s přezrálou sladkou broskví. Trochu pudrovosti získá vůně teprve až v základu zásluhou hebkého bílého pižma, vanilky a pryskyřičnaté ambry, jímž se opět vzdáleně ozve původní Ananda. S odnožemi vůní to vyjde málokdy, ale tahle se Micallefu povedla.

Pražská Letná je pro mě srdeční záležitostí z mnoha různých důvodů. Jedním z nich je malá kavárna Dos Mundos s vlastní malou pražírnou, kde vám kromě skvělé arabiky s tóny kakaa připraví i báječné Chai Latté se skořicí. Jen o pár metrů dál najdete farmářskou prodejnu, která nabízí báječné dobroty s ohledem na moji bezlaktózovou intoleranci. Svého času nabízeli úžasný veganský špaldový koláč se švestkami a mákem, který jsem si koupila, kdykoliv jsem šla kolem, když ho zrovna měli. Naštěstí máme podobnou kavárnu i tady u nás, jejíž paní majitelka peče stejně skvělé zákusky. K mým nejoblíbenějším patří veganský "tvarohový" koláč z hedvábného tofu s jablky. A ty mi teď plně kompenzují vzpomínky na dětství a mistrovské pekařské kousky mojí babičky. Moje maminka nepekla nikdy. Za to ale se mnou pravidelně chodila každé Vánoce na Půlnoční mši. Oblékla si krátký hnědý semišový kabát s koženými prýmky, který byl vevnitř zateplený kožíškem a po návratu vždycky voněl kadidlem. Jako dospělá jsem si ho potom párkrát vypůjčila, když jsem chtěla svému outfitu dodat tzv. vintage look. Teď už je mi kabát velký, maminka už ho taky dávno nenosí, no přesto ho nemám to srdce ho kvůli této nostalgické vzpomínce vyhodit, a tak už nějaký ten pátek jen tak zabírá místo ve skříni. A proč o tomhle všem píšu? Protože tohle všechno v sobě pro mě spojuje Anatolia.

Přestože je tahle vůně pojmenovaná po arabském výrazu pro ambru, moc ambry v ní nenajdete. Zpočátku voní hlavně po svěžím jablku, sušených švestkách a kandovaných jahodách s kouskem pomerančové kůry. Po ovoci následuje teplá, najemno namletá, téměř nesladká skořice s květinově pikantním karafiátem. Teprve v další fázi ukáže něco málo té jakože ambry. Ve skutečnosti je to totiž labdanum s vanilkou. A v základu, kdy se ke skořici a ambrovanilce přidá přidá teplé kadidlo, pačuli a benzoin s karamelovo-medovými tóny, to přijde - Kalemat jak vyšitý. Jen Anbar je víc skořicový, méně sladký a místo borůvek jsou tu sušené švestky. Celou vůni pak už jen uzavírá hrst bílého pižma.

Začátek téhle vůně se tvářil více než slibně. Vypadalo to na procházku rozkvetlou horskou loukou, kdy se procházíte i kolem jezírka plného vodních květů s křišťálově čistou vodou. Brouzdáte se pěšky, takže pod nohama cítíte vlhkou trávu. V jedné ruce si nesete kytici svěžích růží a v druhé lehce moučnatou hrušku, do níž se s chutí zakousnete. Jó, kdyby takhle zůstala, to by byla paráda. Jenže nakonec vám do téhle idylky vleze chemický kokos s drhnoucím bílým pižmem, kašmírovým dřevem a kapkou karamelu a promění ji v laciné avivážové kytky s jakože rádoby gurmánskými podtóny. Teda zazdít takhle neskutečně dobře rozjetou vůni, to se fakt vidí málokdy. (NT)

Docela pěkná, dobře držící vůně. Asi je to tím velkým množstvím složek, ale leze z ní cosi jako sladká ovocná žvýkačka. (NT)

Všichni známe delikatesu ponořit vodou oprané jahody na chvíli do šampaňského, nechat okapat, mokré je obalit v jemném krystalovém cukru a nechat chvilku vychladit v ledničce před konzumací. Anemone nabízí totéž, ale se švestkami, jen jsou ještě navíc obalené i v kakaovém styraxu. Naložíte se s nimi do vany plné růžových mýdlových bublin, obklopeni aromaterapeutickou vůní z krabičky se sušeným tabákem.

Jistou dobu jsem bez téhle vůně nedala ani ránu, o čemž svědčí dva prázdné flakony jako ozdoba v mojí vitríně. Tehdy se mi líbilo, jak spojovala vanilku s bylinkami s moderní stránkou chypre, no dnes už se mi tam ten anděl i démon hledají hůře, i když pořád je to podle mě na mainstream poměrně povedená vůně s velmi dobrou výdrží. Čerstvě rozloupnutá mandarinka se suchým prašným šafránem a dalším kořením mi tak trochu navozuje vánoční atmosféru stejně jako sněhové pusinky, které se vám rozpadají na jazyku (pudrová vanilka). K tomu dostanete flambovanou banánovou zmrzlinu (ylang). Větrově zemitá vůně tymiánu s mechovými podtóny se však postarají o to, aby to nesklouzlo do vyloženě gurmánské roviny.

Tak jo, loni nám to s tím jablečným čističem koupelen moc nevyšlo, takže se zase vraťme k verzi Le Secret z roku 2009. Vyhoďme čaj a místo toho přidejme k vodním květům pivoňku. A abychom umlčeli těch pár mrmlalů, co si furt stěžují na neustále řídnoucí výdrž, zahustíme ten pižmově-dřevitý základ trochu větší dávkou lehce tlejícího pačuli, ale ne moc, protože nic se nemá přehánět a nechceme přece odehnat davy. Jako fakt tohle? (NT)

Vezměme Ange ou Démon Le Secret z roku 2009, přidejme čistič koupelen s vůní kandovaného jablka, přilijme k jeho vodním květům o kapku více jasmínového čaje a do jeho pižmově dřevitého základu přimíchejme trošku umělohmotného pačuli a celé to ještě nařeďme, aby to drželo ještě míň. A simsalabim, máme Ange ou Démon Le Secret pro rok 2013. (NT)

Tohle je další typický příklad toho, kdy se vyjde z původního názvu a úspěšného flakonu a zákazníkovi se naservíruje úplně jiná vůně. Jestliže ta původní měla s andělem a démonem společného jen málo, tato už s nimi nemá vůbec co dělat. Je to úplně jiná vůně. Její slavné tajemství spočívá v tom, že jde o obyčejnou vodní svěženku. Začíná lehkými, ale přesto řezavými citrusy a trpkou brusinkou. Jediný vývoj, který prodělá, je ten, že se přemění do vodní květinovky s trochou zeleně, krémovými tóny pižma a lehkými dřevy. Krátce řečeno: někdo nám tady opisoval na téma Omnia Crystalline. (NT)

Už léta se snažím marně přijít na to, proč je tahle vůně tak oblíbená. Bohužel s mojí kůží si sladké pačuliovky nikdy nesedly a to Angel rozhodně je. Kromě toho v něm hned po počáteční svěží mandarince s bergamotem a rozmačkanými listy rybízu mám i gumový jasmín s umělohmotným kokosem. A kdyby to byl jen karamel, ona je to i tuna medu, tekuté tmavé čokolády a marmelády z bobulového ovoce. Úplně cítím, jak se mi to lepí na patro, mezi prsty, všude. Brr. K tomu si přičtěte i pačuli, které na mně navíc lehce tleje, to opravdu není žádná sláva. Teprve po rozvonění, když pačuli s medem a karamelem zaleze, z toho vyjde docela pěkná pralinka, jejíž vnitřek naplníme červenovocným džemem, který jako jediný z původní směsi zůstal. Nakonec ji ještě obalíme pořádnou vrstvou práškového cukru a můžete mlsat. Výdrž má neskutečnou. (NT)

Zpočátku na téhle odnoži hlavně oceňuji, že z ní vynechali ty rybízové listy s umělohmotným kokosem, nechali jen osvěžující bergamot s mandarinkou a místo toho je zasypali hromadou surového kakaa. Rovněž se mi líbí absence medu a karamelu, čímž nepůsobí na rozdíl od klasiky ulepeně. Zůstaly jen kandované meruňky v čokoládě a zavařeninou z červeného ovoce, která se zdvořile drží v pozadí za kakaem. Problém ale je, že zde použitý druh pačuli mívá chvilkami tendenci na mé kůži malinko tlít :( . (NT)

základ s klasického Angela, ale díky těm sudům s brandym mi připomíná mé oblíbené Borneo, čímž se můj palec otočil směrem nahoru

Ano, má to duši Angela, ale bere si to jen z něj to nejlepší, tj. jen svěží mandarinkový úvod, marmeládu z červeného bobulového ovoce a trochu medu a sladký pačuliový základ. Přidává trochu grepové šťávy. Ta ovšem rychle odvane a místo ní dostaneme k marmeládě lískooříškové krémové latté se šlehačkou a nastrouhanou hořkou čokoládou. Zároveň je v ní po rozvonění patrná špetka větrové svěžesti – myslím, že to je to, co Miru v recenzi nazvala Jägermeisterem, která společně s hezky zapracovaným vetiverem působí tak, že Angel Muse ve srovnání s klasikou vůbec nevnímám přeslazeně ani lepivě. Takže je to Angel a vlastně to není Angel, tudíž pro mě jediný, který bych kdy chtěla nosit :) .

červený bonpar s kousky maracuje, říznutý jablečným čističem koupelen na tradičním pačuliovém angelovském základu (NT)

Má evokovat elegantní dámský budoár, v němž se misí aroma dřevěného šatníku, pudru a rtěnky. Francesca slibuje pudrový, sametový a zároveň svůdný parfém. Ano, to všechno tady najdete. Zvládla toho ale mnohem víc. Místo skořice s hřebíčkem nás sice přivítá drcený černý pepř se vzdušnou pudrově sladkou vůní mimózy, nicméně už po pár minutách je to tak, jak pravil na svém blogu Luca Turin: vaše čichové pohárky polechtá stejná růže broskev, sametová fialka, kosatec s hebkým bílým pižmem a vanilkou jako v mojí milované Guet Apens. Nejsem si akorát jistá, jestli jde v Angel´s Dust skutečně o mysorské santalové dřevo a místo ambry pracuje v základu Francesca s trochu jinými, méně výraznými pryskyřicemi a tím pádem i trochu menší intenzitou ve srovnání s Guerlainem, každopádně i tak se jí s pomocí dalších ingrediencí, které v oficiálním složení nepřiznává, podařilo docílit požadovaného efektu chypre a zároveň díky její pudrové poloze působí jako andělské peříčko. Výdrž má jinak naprosto srovnatelnou. Kdo tedy léta pláčete nad ztrátou Guet Apens/Attrape Coeur a neměli jste příležitost dostat se do Harrods pro její reedici Royal Extract, rozhodně doporučuji k laskavé pozornosti, protože ty čtyři hvězdy si podle mě zasloužila plným právem.