Přiznávám.
Těšila jsem se na ni.
Protože se mnohým nelíbí - tak proto.
A když už byla se mnou, myslela jsem na Mutzi, někdejší účastnici místního diskusního zájezdu, která o nějakém na pochopení náročnějším vtipu poznamenala, že to je vtip pro ošklivý holky...
No - možná, třeba, snad - je tohle vůně pro ošklivý holky, nevím...
Pro nás, co máme rády podivnosti, protože ty vyžadují zájem a snahu a touhu hledat a najít, protože najít zalíbení v pěknosti, pohlednosti, líbivosti je snadné - a snadné cesty já tak úplně nemusím, nemám v ně důvěru, jak je to snadné, nebývá to opravdové...
Tak k věci - hned na začátku si musíme říct to základní a podstatné. Za touto vůní stojí Duchaufour. To je první indicie. No a kombinace horké mléko, karamel, střelný prach a orchidej - to je ta druhá.
A ono to tam všechno je. Teplé, sladké, plnotučné mléko, už se na něm začíná dělat škraloup, zvrásnělý a chvějivý //slabším povahám se omlouvám, taky nejsem škraloupář//, někde u dna se rozpouštějí mléčné karamelky, máš pocit, že to mléko je ještě pořád v ocelovém rendlíku na rozpálené plotýnce, protože karamelová vrstva u dna se už připaluje, vsadila bych se, že mezi ní a dnem už je milimetrová černá vrstva, která už jen těžko půjde dolů, snad jedině drátěnkou... Ale ne, ne, musí to být v něčem jiném, na vařícím se mléku se ještě nedělá škraloup, co voní sladce, medově, jako dětství, jako bílé květy ve váze, z nichž zlatavý pyl pomalu padá na naškrobený ubrus...
Divná vůně? Možná...
Nepříjemná? Místy snad...
Výjimečná? Ne, neřekla bych...
Prostě je taková - mléčně, karamelově, pylově, medově připálená, místy sladká, místy mléčná, místy černě nahořklá...
Tak trochu ELdO vibes - balanc mezi různými, často krajními aspekty, které vůně může mít.
Do počátečního nasládlého svěžího dřeva (kombinace santalu a cedru) se začal prolínat prapodivný kouřový tón, který jako by pocházel ze vzdálené hořící skládky. A do toho gurmánské tóny čokoládového pudinku, ozdobeného šlehačkou a přelitého karamelem. V tomto mišmaši chybí snad už jen kokos, liči, kopr a nějaká ta kytka na ozdobu.....a mohl by se s úspěchem vydávat za kulinářské "veledílo" pejska a kočičky.
Podobně jako v Skin on Skin i zde máme na začátek štiplavé, kovově chladné aldehydy, ovšem zde v kombinaci s připálenou gumou, mazlavým voskem a suchým cedrem. No a když tuhle podivnost přežijete, vyloupne se vám z toho horké kondenzované mléko s karamelem, ve kterém nám navíc plavou pomalu se rozpouštějící ledové krystalky sladké Coca Coly, a z něhož se nám vydatně kouří. A aby to bylo jó sladké, ještě si tam přidáme lžičku krémové vanilky. Brr! No a aby nám to nebylo líto, tak na závěr se nám ta připálená guma vrátí a pěkně se nám v tom mléku vymáchá. Tohle není ani trochu snesitelné. Brr, podruhé.
Přiznávám.
Těšila jsem se na ni.
Protože se mnohým nelíbí - tak proto.
A když už byla se mnou, myslela jsem na Mutzi, někdejší účastnici místního diskusního zájezdu, která o nějakém na pochopení náročnějším vtipu poznamenala, že to je vtip pro ošklivý holky...
No - možná, třeba, snad - je tohle vůně pro ošklivý holky, nevím...
Pro nás, co máme rády podivnosti, protože ty vyžadují zájem a snahu a touhu hledat a najít, protože najít zalíbení v pěknosti, pohlednosti, líbivosti je snadné - a snadné cesty já tak úplně nemusím, nemám v ně důvěru, jak je to snadné, nebývá to opravdové...
Tak k věci - hned na začátku si musíme říct to základní a podstatné. Za touto vůní stojí Duchaufour. To je první indicie. No a kombinace horké mléko, karamel, střelný prach a orchidej - to je ta druhá.
A ono to tam všechno je. Teplé, sladké, plnotučné mléko, už se na něm začíná dělat škraloup, zvrásnělý a chvějivý //slabším povahám se omlouvám, taky nejsem škraloupář//, někde u dna se rozpouštějí mléčné karamelky, máš pocit, že to mléko je ještě pořád v ocelovém rendlíku na rozpálené plotýnce, protože karamelová vrstva u dna se už připaluje, vsadila bych se, že mezi ní a dnem už je milimetrová černá vrstva, která už jen těžko půjde dolů, snad jedině drátěnkou... Ale ne, ne, musí to být v něčem jiném, na vařícím se mléku se ještě nedělá škraloup, co voní sladce, medově, jako dětství, jako bílé květy ve váze, z nichž zlatavý pyl pomalu padá na naškrobený ubrus...
Divná vůně? Možná...
Nepříjemná? Místy snad...
Výjimečná? Ne, neřekla bych...
Prostě je taková - mléčně, karamelově, pylově, medově připálená, místy sladká, místy mléčná, místy černě nahořklá...
Tak trochu ELdO vibes - balanc mezi různými, často krajními aspekty, které vůně může mít.
Do počátečního nasládlého svěžího dřeva (kombinace santalu a cedru) se začal prolínat prapodivný kouřový tón, který jako by pocházel ze vzdálené hořící skládky. A do toho gurmánské tóny čokoládového pudinku, ozdobeného šlehačkou a přelitého karamelem. V tomto mišmaši chybí snad už jen kokos, liči, kopr a nějaká ta kytka na ozdobu.....a mohl by se s úspěchem vydávat za kulinářské "veledílo" pejska a kočičky.
Podobně jako v Skin on Skin i zde máme na začátek štiplavé, kovově chladné aldehydy, ovšem zde v kombinaci s připálenou gumou, mazlavým voskem a suchým cedrem. No a když tuhle podivnost přežijete, vyloupne se vám z toho horké kondenzované mléko s karamelem, ve kterém nám navíc plavou pomalu se rozpouštějící ledové krystalky sladké Coca Coly, a z něhož se nám vydatně kouří. A aby to bylo jó sladké, ještě si tam přidáme lžičku krémové vanilky. Brr! No a aby nám to nebylo líto, tak na závěr se nám ta připálená guma vrátí a pěkně se nám v tom mléku vymáchá. Tohle není ani trochu snesitelné. Brr, podruhé.