Nejprve nastupuje květinová pikantnost karafiátu, následovaná květinovým mýdlem s citrusy a krémovými tóny. Líbí se mi v ní ta vanilka, trochu krémová, trochu pudrová a přitom nepříliš sladká, svým způsobem i malinko osvěžující – to je asi jediné spojení s AA , protože jinak se o žádnou řídkou vodičku, která by byla za chvilku pryč, opravdu nejedná. Jediný důvod, proč nelitují konce její výroby, je to, že i na mně chvilkami gumovatí – podezírám jasmín. (NT)

Má být inspirovaná "magickou" substancí, schopnou rozkládat drahé kovy a používanou již od středověku k extrakci zlata co nejčistší podoby. A zlatá se k vůni opravdu hodí. Navazuje totiž tématicky na vůně jako Soleil de Jeddah, Shumukh nebo Blue Diamond Oud. Vedle jiskřivého bergamotu s nahořkle svěžím eukalyptem cítím totiž heřmánek a pižmovým kosatcem, balzamickou ambrovanilkou, pačuli a měkce kožené tóny oudu. Oproti místy drhnoucí Soleil však působí mnohem uhlazeněji.

Název vůně v sobě skrývá latinské označení pro jihofrancouzské město Aix-en-Provence, které se už za dob starověkého Říma proslavilo svými termálními prameny a i dnes patří k oblíbeným turistictickým cílům. A proč právě inspirace tímto místem? Julien a Madalina, majitelé značky Jul et Mad, se tu totiž brali. A pokud jde o mě, povedlo se vytvořit perfektní obraz odpoledne, stráveného ve venkovní restauraci kdesi ve středomoří, kde jste si právě objednali sklenici ledového zeleného čaje. Ozdobili vám ji po jednom kolečku citrónu a nasládlé šťavnaté limetky a pro větší osvěžení vám do něj přihodili i pár lístečků chladivé máty. K tomu před vás na stůl z hladkého cedru postavili misku mléčných fíků. Vlasy vám čechrá mořský vánek (slaný podtón), zatímco se vystavujete ambrovým slunečním paprskům. Slyšíte uklidňující šumění vody v kamenné fontáně (směs vodních a pudrových tónů), která zkrášluje zdejší prostředí stejně jako pár stromů obrostlých navlhlým mechem. Kromě toho má velmi dobrou výdrž, i intenzita se mi zdá tak akorát. Aqua Sextius v podání Cécile Zarokian se tak pro mě osobně právem řadí k těm nejzdařilejším fíkovkám, jaké mi dosud přišly pod nos a já tak konečně vím, čím nahradím Ramónovu Pure Mariposa, až mi jednou dojde.

Nakonec jsem udělala dobře, že jsem si další zkoušení nechala až na zimu, protože teď už se ta mandarinka nerozpíná tolik jako v létě, ale dává ze začátku prostor i svěží bergamotové šťávě s nesladkou, teplou prachovou skořicí a kardamomem a tím to společně s tím zářivě sladkým pomerančovým květem pro mne vypadá hned zajímavěji. I ten semiš v ní se mi víc hodí k téhle roční době než do vedra. A potvrzuji i ten zakouřený suchý dřevitý tón, připomínající Fate, přičemž v úplném drydownu se mi dokonce rozvoní dokonce lehce do oříškova.

Vydáváme se na okružní plavbu výletní lodí kolem středomořské Korsiky. Usednete k jednomu ze stolků pro hosty na vyhlídkové palubě, v jehož středu stojí váza s kosatci, které přestože pod ostrým sluncem začínají pomalu uvadat, stále krásně voní. Naslouchajíc tříštění mořských vln o trup lodi, kdy vám jemná bríza čechrá vlasy, objednáte si pro osvěžení sklenici ledového zeleného čaje s lístky máty a misku sušených fíků a mandlí.

O značce se rozepisovat nebudu, jelikož tu už loni dokonale rozebrala slniecko loni ve svém článku, který mě velmi zaujal. Proto když jsem si loni v září všimla regálu s flakony z muránského skla, okamžitě jsem po nich skočila a tohle byl už tehdy můj absolutní vítěz. Jiskřivý zázvor s aromatickým tabákem jsou totiž u mě vždy sázkou na jistotu, tady jsou navíc zkombinované s velmi chutnou švestkovou marmeládou, okořeněnou sladkou skořicí. A po rozvonění v dobrotách pokračujeme, jelikož tohle všechno dáme do misky z hladkého cedrového dřeva a promícháme s bíločokoládovou tonkou. Medové tóny benzoinu v základu pak možná někomu připomenou styl vůní jako Tobacco Vanille, příp. Tabac Rouge, v žádném případě je však nenapodobují voňavě, protože tady je ho znatelně méně a navíc je ukotvený v obláčku měkoučkého bílého pižma a krotkého kouřového vetiveru a především je stále cítit ta krásná skořice s doznívajícím tabákem v pozadí. Kromě toho jde krásně do prostoru a na kůži drží půl dne.

Díky Fordovi a Lutensovi víme, že máme santal sušenkově kokosový, santal drsně kořenitý a santal vanilkově mléčný, měkce dřevitý a příjemně živočišný jako teplé ženské tělo, které voní po růžích. Arabesque je tou ženou. A ne jen tak ledajakou. Není to manželka obchodníka s kari, nýbrž arabská princezna s kosatcově nachovým pohledem, obklopená kašmírovým závojem meditativního kadidla, sladce dřevité myrhy a propolisové ambry.

Dubranova Arabia nemůže být od té Lutensovy vzdálenější. Obchodníka s kořením byste tu hledali marně, dokonce i tu růži. Jen v úvodu najdete pár jejich sušených okvětních plátků v kardamomem a strouhaným muškátovým oříškem zaprášené hromadě živočišným kastoreem prohřáté slámy společně s drhnoucími zelenými narcisy z Tawaf. Na rozdíl od ní ale nemají šanci získat převahu. Hlavní roli totiž po rozvonění postupně získává máslová tuberóza, proslazená fialkou. Velmi oceňuji, že esklouzává do ovocné žvýkačky - osobně mi evokuje teplou meruňkovou marmeládu s čerstvě namletu skořicí.

Vůni od Afnanu jsem sice zatím nestihla poznat příliš mnoho, ale tohle je první, kterou můžu označit za opravdu kvalitně zpracovanou a dokonce se mi i moc líbí. Na začátku zavoní marmeládou z červeného ovoce, tvořenou hlavně malinami a třešněmi, osvěžená citrusovými tóny magnólie s jemným závanem kokosové tiaré. Jsou to ony, kdo v první fázi drží sladkost vůně na uzdě. Po rozvonění ovšem zmizí a Arabian Gems Red se najednou pozvolna promění v ovocnou gurmánku jak poleno, jelikož vám naservíruje zkaramelizovanou hrušku a pohár s kousky banánu, mandlí, přelitý vanilkovo-čokoládovým krémem a zlehka posypaný bílým pižmem. Chválím i intenzitu a dlouhou výdrž.

Tohle je zase jedna z lahůdek od Arabian Oud, pokud jde o zpracování růže. Přichází ihned po svěžích citrusech s nahořklým štiplavým šafránem. Je vínově rudá, místo rosy má na okvětních plátcích krůpěje pikantní marmelády z červeného ovoce. Postupně se růže zásluhou velmi jemně zapracovaného "koženého" oudu sametovou a lehce zakouřenou. Tmavší odstín jí dodává i vlhká zemitost pačuli. V závěru se nám co do dřevitosti zkompletuje i se stonkem a od ambry získá trochu té pryskyřičnaté hřejivosti.

Zdánlivě křehká růžová růže, smáčená v zahradě ranní rosou, kterou postupně zahřívá ranní slunce a to až tak, že na ní vytvoří slabou medovou vrstvu. Doplňuje jí velmi krotký oud - v tomto případě mě napadá přirovnání, jako bychom to růži neustříhli, ale vyrvali jí v kožených rukavících i s trochou zeminy. Nakonec nám zůstává jen její květ, posypaný nasládlým "pudrovým" pižmem.

Ta kavárna bývalo její nejoblíbenější místo, když přijela navštívit babičku na francouzský venkov. Měla ji ráda i proto, že k šálku arabiky tam vždy dostala zdarma i pár arabesek s čokoládovou polevou. Zašla tam vždy hned po povinné bohoslužbě s ní v místním kostele, doprovázené vůní kadidla Přilehlé okolí zase vonělo kafrovou levandulí a čerstvým senem. Jenže při její poslední návštěvě zjistila, že majitel zemřel a jeho syn se rozhodl letitý podnik zavřít. Přes okna viděla mramorový krb a zaprášený stolek, u něhož ráda sedávala. Dokonce na něm spatřila i zapomenutý hrnek se starou kávovou sedlinou. Jen zdi zůstaly pižmově bílé tak, jak si je pamatovala...

Je to tak, orient jak vyšitý (nijak řvavý lutensovský držák) a ta asociace s krámkem se sušeným i čerstvým ovocem a kořením je přesná. Vejdete dovnitř a do nosu vás praští ostrá zeleň, kterou právě obchodník drtí v hmoždíři, mísící se s vůní z hromádky datlí a fíků, ležících hned vedle na pultu. V nabídce je i koření od muškátového oříšku, přes kmín, hřebíček a já nevím, co ještě. Přecházíte k dalšímu pultu s medem, který můžete na zkoušku ochutnat v připraveném džbánku. Vy jste ovšem přišli pro pár pomerančů. Když je chcete vzít do ruky, ze zadní části krámku k vám dolehne aroma připálené vanilky. Od nákupu se ale nenecháte odradit a s pomeranči se odcházíte občerstvit do vedlejší "kavárny", jejíž vnitřek je prosycen vůní z kouřícího labdana a dalších pryskyřic.

Je povedenou prašně zemitou a zároveň sametově zelenou pačuliovkou s tóny surového kakaa, suchým cedrovým dřevem a vanilkově mléčným santalem, která se ustálí na hustém mandlově tonkovém základu s pudrovým pižmem.

Opustit rodný dům jejího manžela byla jedna z nejtěžších věcí, jaké kdy musela ve svém životě udělat. Vzpomínala, jak v kuchyni vařívala marmeládu z kdoulí, jak v zahradě otrhávala meruňky. Každoročně se těšila, až rozkvete magnólie. Milovala svůj záhon růží, dokonce i k tuberóze si našla cestu. V semišových rukavicích vytrhávala bodláčí a jiný zelený plevel, jímž zarůstala rodinná hrobka, které pak její J. pálil se dřevem a jehličím. Ve volných chvílích chodívali na procházky na nedaleká vřesoviště s balvany, pokrytými mechem a lišejníkem...

Ačkoliv by vůně jak podle názvu značky, tak podle barvy tekutiny možná mohla vzbuzovat dojem, že se jedná o svěženku, není tomu tak. Svěží má pouze citrusový úvod s rozmačkanými listy rybízu. Potom už nastoupí ovocný jasmín se sladkým pomerančovým květem a slaměnkou, jejíž vůni bych konkrétně zde přirovnala k lehce doutnajícím jemným dřevitým pilinám. Ale to, co dělá tuhle vůni opravdu krásnou, to je hromada meruněk, prohřátá sluncem, téměř jak vystřizená z Nuit de Cellophane, tady navíc doplněná lístky jahodníku. Jenže jako mi ji Lutens pokazil svým živočišným pižmem, lilií a nahořklou dřevitostí, než se k nim dopracoval, tady mi ten dojem pro změnu v základu zkazil čpící cedr. V úplném dojezdu sice zaleze a na kůži zůstává jen ten jahodník, poprášený trochou bílého pižma, ale ten laciný cedr před tím by mě při nošení asi porazil. Ach jo. (NT)

Už z názvu je patrná inspirace arktickými ledovci. No překvapující je a v tom musím dát za pravdu andry, že u rozprašovače dost připomíná Eau de Shalimar. Už po nástřiku se ovšem ukazuje, že toto nemá s Guerlainem co dělat a dokonce se drží i tématu. Jiskřivě svěží citrusy a ostře kyselými brusinkami a lehce indolickým jasmínem by totiž s trochou fantazie mohli představovat mrazivě slunečný den. A chladně svěží sladká máta s kovovými tóny a kyselými malinami už opravdu působí jako taková ledová kra. Snažíme se sice zahřát menší dávkou "mýdlového" ylangu, ale raději pokračujeme studenou krajinou dál a pod nohama nám křupe sníh (neustupující chladná mátová svěžest a nadýchanou "pudrovou" vanilkou, která sama o sobě připomíná tu z Eau de Shalimar). Rozhodně je to jedna z nejzajímavějších "svěženek" s velmi dobrou výdrží, jakou jsem zatím měla příležitost poznat.

Je podle mě vůní typu Davidoff Cool Water Woman. Začíná sice svěžími citrusy s jiskřivým zázvorem, ale pak se rozvoní do velice podobné směsi vodních květů, vodní zeleně, protivného calone a škrobového pižma. Jeden z nejotřesnějších výtvorů od téhle značky.

"Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou rovnající se váze kapaliny tělesem vytlačené." Fyzika patřila na základní a střední škole k mnou nejnenáviděnějšímu předmětu, ale zmíněný zákon jsem si zapamatovala z důvodu, že se mi líbila historka o tom, jak na něj Archimedes přišel během koupele a zcela nahý běhal syrakuskými ulicemi a volal "Heuréka". Kromě Archimeda, jsou Syrakusy známy i několika chrámy, ale třeba i pěstováním citrusových plodů. Proto asi nepřekvapí, že Archimede je vůní kadidlovou, osvěženou právě citrusy, kromě nich ale i růžovým pepřem a doplněná andělikovou zelení. Ta tvoří krátký spojovací můstek k fázi, kdy kadidlo díky pistáciím nádherně oříškově zesládne. Kdyby takto zůstala až do konce, vůbec bych se nezlobila. Proto mi přijde trochu škoda, že kadidlo po rozvonění vystřídá sice taky příjemná, citrusově pryskyřičnatá elemi se špetkou koření, zahalená do pižmového obláčku, no s mnohem slabší intenzitou. Vše zakončuje sladce dřevitý základ.

No jestli takhle voní vzduch na Capri, tak bych tam upřímně řečeno bydlet nechtěla. Aria mi totiž svým vyzněním připomněla přesně ten horký saharský vzduch, který v letošních letních dnech zasáhl ČR. Začíná mýdlovými citrusy, poté je chvíli cítit jasmín s lehce zemitým kosatcem. Hlavní slovo v ní má ovšem nasládle pudrová mimóza s jemně nahořklou zelenou stopou. Celé to vyvolává dojem jako když si lehnete na hromadu sena a pere do vás sluníčko. Ke konci pak jde opět do ovocna, tentokrát to jsou broskve. Chcete-li tedy letní svěženku, musíte se poohlédnout jinde, za to však velmi slušně drží. (NT)

Má být nejvíce ženskou vůní v portfoliu Giovanniho Sammarca. Dokonce i božský Turin ji ohodnotil jako jeho nejlepší (mimochodem jsem se dívala, že u Bond-T se s mistrem shodnu s Borneem ;) ) a něčím, co by nazval neoklasickým parfumérstvím, zahraným na originální nástroje, přičemž v tomhle případě odkazuje na Chamade (Guerlain). Kafkaesqueblog v ní zase vidí křížence Angelique Noire a Misie. Tady si ale dovolím s jednou drobnou výjimkou nesouhlasit. Ariel má sice citrusový, nahořkle zelený, nikoliv však galbanový úvod s jiskřivým, čerstvě nastrouhaným zázvorem, aromatickým tabákem s koženým podtónem a připálenými švestkovými povidly, jímž je podle mě oběma Guerlainům na hony vzdálená. Obsahuje sice hořce zelenou anděliku, ovšem na nějakou podobnost s AN mi tu chybí některá s dalších složek. Na to je na mé kůži až příliš málo zelená. Osobně jsem si vzpomněla po rozvonění místo toho na Carnal Flower, jelikož v Ariel jsem objevila stejnou vřelou tuberózu, tedy pokud bychom vypustili kokos a salicyláty, které mě v ní ruší. Nicméně v další fázi, kdy se objeví růže s pudrovým kosatcem a fialkou a nakonec i v mléčně dřevitém základu, musím potvrdit typovou podobnost s Misií s tím, že Ariel na rozdíl od Chanelu působí moderně (částečně se ještě díky hřebíčkovému podtónu nabízí i Perlerette od Volnay), nikoliv starodávně a činí tak z ní něžnou květinově pudrovou vůni.

Je velmi povedenou, typově spřízněnou vůní s Feminité du Bois, potažmo Dolce Vity se sladkými meruňkami a broskví, skořicí a palčivě dřevitým hřebíčkem a růží. V tomto případě je však oproštěna o lutensovský ostrý cedr a sladký diorovský základ s heliotropinem. Tenhle je sice taky sladký, ale spíš klasicky ambrovanilkově.

Sladký pomerančový květ v kombinaci s jasmínem sambac opravdu malinko typově připomíná další variaci na LVEB. Naštěstí tady není černý rybíz, tím pádem se mi vyhnula i ta Si. Místo toho tu jde pomerančový květ až do tónů lesních jahůdek, čímž se společně se sladce aldehydovým heliotropinem, který se přidá po rozvonění, hlásí k mnohem výraznějšímu příbuzenství s Manifesto L´Elixir, což ostatně potvrzuje i kašmeranový základ, o němž se zmiňuje v recenzi už jerry – ne, semiš, kůže ani kadidlo tu skutečně nenajdete. Tady máte navíc akorát jen sladké mandlové mléko a pačuli, které ale zase na rozdíl od takové LVEB na mně netleje. Ve své podstatě to není vůbec špatná vůně, ale prostě má původní očekávání byla diametrálně odlišná, takže trochu zklamaná jsem..

Tohle pořád ještě patří k tomu lepšímu, co Armani v mainstreamu nabízí. Začíná na mně hořkou svěžestí pomerančové kůry a zeleným jasmínem. V další fázi pomeranč velmi výrazně medově zesládne a přidá se k němu pikantní kandovaný zázvor a něco málo bílého pižma.

Spíš než o odnož klasického Armani Code se podle mě jedná o jasnou, ovšem povedenou variaci na Armani Code Ultimate Femme. Přivítá vás stejná, lehoulince nahořklá pomerančová kůra s kompotovanou hruškou a jiskřivým zázvorem. Najdeme tu samozřejmě i klasický, sladce zpracovaný pomerančový květ, vytvářející dojem kandovaného pomeranče. Jen v tomhle případě je doplněný o jasmín s červenoovocným nádechem a sametově pryskyřičnaté tóny. Víc by mu tak podle mě slušel přívlastek Velvet než Satin. I zde je pomerančový květ v základu uhlazený vanilkou jen s tím rozdílem, že tady se do ní vmíchalo i pár čokoládových hoblinek a nakonec k ní přihodíme oblíbenou mainstreamovou pralinku.