travnatá, zelená tedy moc (vůbec?) není... pudrová růže s fialkou, sálající čistotou a nevinností, opojný kolově namedovělý zimolez, trochu svíravě nakyslý, tóny oldschool krémové mýdlové pěny, která cca po dvou hodinách zlaskonkovatí a objeví se zelené suché chypre a dřevité tóny, zimolez se ztuliví do medovo-vanilkova... panenkovská, zasněná, ale intenzivní, poctivá

papírek- prádlová vůně tak, jak je inzerováno... svěží a intenzivní díky frézii a pižmu tak, že je to jako záplava vůně z roztřepnutých cích v parném a vlhkém odpoledni, s vůní trávy

od zkoušení rovnou na kůži mě odradila silná květinová staromýdlovost... kterou papírek docela potvrzuje... plus je tam něco ovocně-kořeněných tónů z hlavy - mandarinka, kardamom, muškátový oříšek... suchá dřeva, ambra

pořádně mrkvový kosatec, následovaný vetiverem - kouřovým a sklepním... v kombinaci s květinami vytvořil perfektní kouřo-pudr, jemný, světle šedý, a sklepní prostor, kde se mísí vlhká lišejníková vůně se zelenými konvalinkami s mírně nakyslou stopou po citrusech, mýdlem a květinovými krémovými rtěnkami... nijak doslovná, je jako sytý a čistý obláček... tohle by šlo

zelenější, více vetiverová, ale i koženější, hutnější, méně pudrová oproti EdP, bohužel mi tam leze i náznak umělotiny - cedr

mrkvově kosatcový začátek mi přišel stejný jako u No.19 (EdP), tu ale vetiver vystřídal mimozemský jasmín, kterému poté pudrový kosatec spíše sekunduje... trocha vetiveru je tam nakonec také... celkově samozřejmě o dost sladší než No. 19

líbila, vanilková i aldehydová je velmi jemně, čistá, přesto teplá, docela elegantní i jásavá, jinak viz domenica - citelný banánový podtón, sladká mandarinka a nahořklé neroli, po rozvonění hořko-sladce-nakyslá... výdrž bez výhrad

znovuobjevený skoropoklad, i tu lilii, zdá se, unesu líp než kdysi

co jsem si představovala pod Fruity Flower, to jsem dostala tady - rozevřený pudrově sálající jasmín na tmavém pozadí (ve stylu Velvet Orchid), rumem přibarvený do červeného sladka, pak to plně převezme vonokvětka - smetanová meruňková zmrzlina s pár kousky moučnatého zeleného jablka, před jejímž chladem chrání olejovitá slupka ze sušených švestek a uzemňující poprašek kakaa... ale tahle jedlost je jen iluze, vytvořená hrou mušelínových závojů v pastelových tónech na noční obloze...

pěkná jemná oudovka s květinami a balzámovou vanilkou... střípek kouřového skla v růžové vodě, ve tmě... Oud Wood se mi ale asi líbíla o něco víc

toto je vůně Královské medoviny s kořením, kolem které vytváří pelargónie takové klasické retro ovzduší, vymydleně svěží, světle růžové, ale výrazné, za větrného dne si beru širokánský klobouk, želvovinové brýle a dívejte se na mě... vůně jako zatím žádná jiná

typově Sorriso, s tím, že gurmánské části jsou zastřenější a není vosková, ale vzdušně prašná, tmavě pudrová, opravdu kávová, slazeně, a ebenová, étericky, s hořkostí vlašských ořechů a krémově mandlovou květinovostí heliotropinu...

mirabelka je tu do pomerančova, vláknitá, sladká a přezrálá... jako drink namíchaný z džusu s kousky dužiny a něčeho suššího a nepříliš výrazného, třeba martini nebo jemné vodky... rozlitý na stole (tužkový cedr - stůl z lesklé překližky - a tohle jediné mi v ní vadí), zanechávající vydatnou lepkavou louži... dřevo pod ní se časem proměňuje v tóny podobné Belle Donně - čajovnovým kouřem nasáklé santalové dřívko zženštené bílými květinami... finální fáze je pak nejzajímavější, fantové ovocné tóny prosušil větvičník, který tomu dodává určitou roztřepenost, rozcuchanost, a výsledkem je ovocná chypre, která samozřejmě marketingovým prohlášením nedostojí, ale jejíž bezstarostný, ještě dětský výraz mě baví...

hebký mech, jehličí, hořké byliny a olejnatý hřebíček, ke kterým se na chvilku přimotala pralinka s třešní v likéru... vůně po ní zůstává sametově čokoládová, načervenalá a sladce navlhlá a kadidlový kouř si na to sedá jako chumlavá deka... Vánoce na blátě a půlnoční v malebném kostelíku... fajn i do pozdně letního sychrava...

to se povedlo - krásný santal, hladký, teplý, mléčný a úplně suchý, ale ještě se nerozpadl na písek, je to stále kus dřeva... a ta pokrývka... nejdřív mrazivě pronikavá, jako namodralý sníh (něco podobného jako u Baie 19, ale mnohem příjemnější)... a pak z toho zůstane řidký pižmový obláček s přídechem kokosu, nahoře s křupavou pusinkovou krustou...

mandarinka s jasmínem mi tu udělaly prakticky to samé, co v La Myrrhe (nebo to mohla být kombinace mandarinky s vonokvětkou jako v Baptême du Feu) - jar na nádobí - ten až po 2-3 hodinách nechal vystoupit karafiát a lilii s teplým meruňkovým nádechem a krémovou mandlí a byla z toho docela něžná květinová vůně, ke které mě jako nejbližší přirovnání napadla liliová Noa - tu mi nakonec také zprotivila umělá mýdlová pachuť... tady velká škoda

mechovo-vymydlený začátek, navzájem se vyvažující prašně-kožená zemitost a old school svěžest (přišla mi neroliová, ale bude to teda rybíz - na papírku zůstává božsky hořký)... vpula do příjemně namíchané květinovky uzemněné přičmoudlým santalem (typu Bella Donna), zjemněné pižmem do prodyšné tělové aury, občas vyfoukne galbanovou zelení... moc hezká a - nedokážu vysvětlit - fungovala by i jako pánská...

Je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě. Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskuhravě. ...šalvěj, čerstvý tabák a začouzené listí rozmočené v cukrovém roztoku... medicinální, bylinné, ovšem žvýkačková tuberóza to převrací do absurdní, burtonovsky pohádkové atmosféry - hutný dětský sirup proti bolesti v krku... měkké guajakové dřevo, vanilka tu jsou spíš na té doslazovací straně, podporují tu pryskyřičnou hmotu a pomáhají tomu sklouznout... svěžest tabáku a pronikavost zeleně se později vytrácí a zbyde žvýkačkovo-kouřová mlha s kakaovým pačuli na úplném konci... vůně jako vystřižená z Alenky v říši divů...

začátek možná růžový pepř, ale určitě mandarinka... a pak frézie, nejdříve vodní, orosená, pak stále docela svěží, ale už více květinová, pružně hedvábná, vláknitá, bílá... pak začíná hutnět, intenzivnět, už ji vnímám růžově, fuchsiově... jako nos zabořený do květu, uprostřed pylem obalený pestík, zeleno-žlutě hebce suchý (to asi ty dřevité tóny), medový a nahořklý a také stále slabě mandarinkově kyselkavý... končí pak docela úderně, sálavě nezralo-banánově

Olene je z papírku prakticky jen a pouze omamný jasmíno-ylang, s tušenou tropickou banánovou zelení a něco zpěněných avivážových květin s medovo-nektarovými tóny

mazlivé citrusové kadidlo, vlhké oříšky tam mám stejně jako ModestMourek, dělají mi v tom takový syrový dojem, vyvstala mi vůně tvarohu do buchet, umíchaného se žloutky a s nastrouhanou citronovou (nebo pomerančovou) kůrou... hebké cedrové piliny s podtóny sladkého kakaového prášku, také navlhlé... kaplička v lese, chladivé zdi, vlhká omítka, jiskřivé sluneční paprsky mezi popadaným jehličím a zeleným jetelem... beze všeho... komu by se zdála Tam Dao, stejně něžně dřevitá, až moc dřevitá, může zkusit...

ze zkoušených Evody nejpěknější... osvěžující vůně tmavého cypřiše, který drží krásně pohromadě, nepodstrkuje ani dřevo, ani jehličí, ale rozpuštěnou hladkou tmavězeleno-dřevitou vůni, která tu v tuto chvíli stojí zcela jednoduchá, jako bělostná lesní žínka oblečená do skořicovo-dýmového závoje, ale za sebou má celý klidný, stinný les, vláčnou černou hlínu, a všechny tůňky, ve kterých se kdy koupala... neprvoplánově osvěžující, i v té tmavosti... velká konkurence Hwylu (i když na papírku je o něco hezčí, než na ruce, tam je zelenogumovější - a opět s tím podtónem nedopalku - je to pružnost a světlost, vymytost, kterou dělají květiny, dřevy, kouřem a zelení pouze tónovaná)

krásná vůně, unisex spíše do pánska... tuhá kůže z Memoir, po rozvonění vlastně podobně červeně kořeněná, nasáklá, černé mechové a úplně suché pačuli, ambra jako koňaková skvrna na semiši, zaschlá do sklovitých kapek, šťavnatě ovocný smyslný jasmín zahalený hebkým popelavým kouřem... není rozbředle teplá a vlezlá, spíše chladnější