parfémová polička uživatele cashic
Safran Troublant
Safran Troublant (L'Artisan)

krásná vůně... šafrán je tu živý a hravý, na začátku se ukáže jako jiskřivý rarášek na loďce z blýskavého růžového plátku, chvilku se naparuje, zahřívá růžový olej, a pak si to najede přímo do vanilkového pudinku - tedy ovoněného škrobu, kde se uvelebí a pomrkává... ne že by byl Safran Troublant tak krátkodechý, ale tato fáze u mě budila nutkání vůni stále obnovovat - vyhnat šafrán z vanilkového pelechu a donutit ho zopakovat ten krátký úvodní kousek... finální fáze si dala načas (vlastně jsem už další vývoj ani nečekala), ovšem na konci mě vůně opět velmi příjemně překvapila, tentokrát vyzrálostí - šafrán se rozvinul do větší intenzity, vanilkovou moučku prohloubily hladké dřevité tóny... nabízí se mi přirovnání ke sluneční pouti - rozverné červánkové ráno, vzdálené bílé polední slunce a majestátní klidně sálající večerní, které už pomalu střídá soumrak...

Santal Blanc
Santal Blanc (Serge Lutens)

tady je opravdu santal? pro mě je to vůně křehkého vanilkového rohlíčku v pudrovém obláčku, položeného v hladkém neškrábavém bílém popílku, na který kápl medovinový balzám s dřevitými podtóny... a tahle kapka se postupně roztáhla přes celý prostor a z rohlíčku naopak zbyl docela malý bod uprostřed, stále obklopený pudrovým popílkem...

Santal Blush
Santal Blush (Tom Ford)

přišla mi velmi podobná Dambrosii - santal velmi olejový, s mírným nádechem praženého kokosu, do toho tmavá začouzenost a ovocně-květinová sladkost, med ze Sensuous... Santal Blush je ale uhlazenější, chybí jí ty ostré kontrasty, jinovatková cukernatost, v závěru potvrzuji sušenky

Santal Royal
Santal Royal (Guerlain)

smyslná od samého začátku - plná vůně růže, kouřového oudu tak akorát, dělá mi navíc dojem portského, které pak došlo na půl cesty k třešňové šťávě, olejový santal hladký jako satén, skořice zapracovaná natolik, aby to jen prohřála, ale nedrhla a nedrala se do popředí, pak se vynoří vůně tenké hladké kůže (z rubu broušené), poměrně živočišné, s podtóny suchého sena... působí docela akvarelově (kromě té kůže), jako proud průhledné saténové vody, která sem tam ukáže pramínek barvy, kůže to prorůstá jako suchý lišejník... z kategorie růžových orientálek prozatím top

Serge Noire
Serge Noire (Serge Lutens)

kořeněný sametový pryskyřičný lektvar, který se vpíjí do země... začíná živočišným tabákem prostoupeným vlhkým kouřem a lepkavou ambrovou tekutinou s náloží čerstvě drceného hřebíčku a špetkou pepře a štiplavé skořice... pak začne vykukovat dřevo, které je naopak docela lehoučké... pačuli tu není vůbec nasládlé, ani stopa tlení, je tu ve formě suché a kypré zeminy, která to všechno polyká... z kouřícího lektvaru je postupem času doutnající hřejivá mast - pryskyřice stahuje tabák i koření zpátky, krémové dřevo dostává více prostoru, kouř se drží při něm, jako by si oheň dřeva jen tak lehce líznul... stále je v ní přítomna i trocha živočišna, potu... chce to umírněné dávkování - po rozvonění je z ní hladivá, hřejivá vůně, do které se dá zabalit jako do kožichu...

Series 3 Incense: Avignon
Series 3 Incense: Avignon (Comme des Garçons)

hořce bylinné dva tři nádechy a pak už vás Avignon obklopí chrámovými stěnami - tak vysokými a tak mohutnými, že se v nich cítíte úplně utopení, čemuž napomáhají tepající přívaly kadidlového kouře, prosvětleného povzbudivými vanilkovo-citrusovými mžitkami, takže to tonutí je docela příjemné... začnete se rozhlížet kolem sebe a skrz kouř se vám ukazují tmavé vyřezávané oltáře s bohatým reliéfem, zamračené tváře vousatých bohů či proroků (je-li tohle křesťanská půda, pak jedině Starý Zákon, kdepak Panna Marie), na tomhle dřevu není ani kousek, který by kdysi unikl tvarujícímu doteku... od té doby stihly nasáknout kouřem a vosky... svíček je tu spousta - uzavřený prostor, na studené a hořce prašné (suchý heřmánek?) kamenné podlaze je jen pár ostrůvků světla z vitráží, ve kterých pomalu krouží pozlacený prach... dominancí jemně nasládlého kadidla v prašně pryskyřičné kompozici mi Avignon připomněl Hwyl, který se někdo rozhodl přestavět z malé lesní svatyně v monumentální katedrálu - po původním lese v ní ale zůstala stopa a také se díky elemi připomene - závany čerstvé smůly a suchého jehličí zpod navlhlé omítky... styčné body nalézám i s bratrským Kyotem, které je ale vlhčí, pasivnější a samozřejmě zelenější... Kyoto mi navíc obracelo pozornost na prázdný prostor v chrámu, svatyni... budova nebyla důležitá... Avignon je celý o ní, vážný, hmotný, nesmlouvavě vtahuje do svých zdí...

Series 3 Incense: Jaisalmer
Series 3 Incense: Jaisalmer (Comme des Garçons)

bůhvíproč jsem si myslela, že hinduistický Jaisalmer bude dusivý a nadupaný jako tržiště - nemohla jsem být víc vedle... je to vůně lehká a hladká jako obláček... piment je tu pro mě k nerozeznání od hřebíčku, snad jen jemnější, méně pronikavý, skořici cítím červeně, tekutě, s ovocnými podtóny mandarinky, takže mi to celé evokuje Vánoce - sváteční čas vhodný ale spíše k rozjímání než ke společnosti... přidá se pepřový guajak a kadidlo, které je tu zrovna tak jemné a hladké, smísené se saténovými dřevy vytváří mléčně krémový dým nad troškou suchého jehličí... vůně není nijak dynamická, přesto máte pocit, že na vás neustrnula, jen si tak snově plyne... spolu s Ouarzazate mi přijde z kadidlové pětice nejnositelnější

Series 3 Incense: Kyoto
Series 3 Incense: Kyoto (Comme des Garçons)

nasládle svěží vůně cypřišového jehličí s medicinálními tóny a špetkou jemného pepře, doplněná příjemně drhnoucím outdoorovým cedrem... kadidlo cítím dost zřetelně, nicméně jakoby rozředěně, taková kadidlová tinktura... nemohla jsem pořád najít tu kávu, dokud jsem nezkusila Black Opium - to není čerstvě připravené espresso, ale vyčichlý (a trochu pačuliově zatuchlý) mléčný kávový nápoj, promísený s kadidlem a vetiverem do studené olejnaté emulze s kovovou vůní... Kyoto působí navzdory zemitým a olejnatým složkám nenahmatatelně (nikoli prchlivě, stojí nehybně na místě), beztížně, esence jehličí, dřev i pryskyřic jako by se rozhodly opustit svá hmotná těla a rozprostřely se v prostoru jako dým, voní i jemně kouřově, ale zároveň působí vlhce jako mlha - kapalina ve vzduchu, levitující kapky... teprve v závěru se cypřiš zhmotní a rozvoní lehce terpentýnovým suchým jehličím...

Series 3 Incense: Ouarzazate
Series 3 Incense: Ouarzazate (Comme des Garçons)

suchá šalvěj - bylinný pouštní vichr, který mi hned zkraje udělal tu radost, že se nechal chytit a zkrotit jako Pokémon do podoby rozpustilého vánku... krémová dřeva s pižmem hladce splynuly s pokožkou a připravily tak písečné kluziště, kde se šalvějový vánek, kadidlem jen tak jištěný zezadu pro případ, že by mu došel dech, mohl vesele prohánět, sem tam zavířil v taneční piruetě, chvílemi se přišel i přitulit a nechal o to více vyniknout teplý písek, poskládaný do hladkých dun a házící perleťové odlesky, jako rybí šupiny... je v něm jen tušená síla, mohl by se vmžiku proměnit v pouštní bouři, ale už je váš a chce být hodný... vůně tak zůstává příjemně tělová, intimní... nádhera, těším se na to, jaká bude v létě...

Series 3 Incense: Zagorsk
Series 3 Incense: Zagorsk (Comme des Garçons)

...вам не понять широты русской души, если вы не видели бескрайных просторов России... tahle věta z učebnice ruštiny se mi se Zagorskem připomněla... měl by být lehce melancholický... no - tohle je pro mě vůně nejzazší samoty, opuštěnosti... borovice a cypřiš s jemně terpentýnovým nádechem jako v Hinoki... spousta jehličí a čerstvě nařezané březové dřevo, posypané pepřem umletým úplně na jemno, trochu dráždí v nose... to vše prosáknuté kadidlem a olejnatými silicemi hřebíčkového pimentovníku... je surová... přesto je zvláštně klidná, ale ani trochu konejšivá - ani jedna malá fialka, která mi evokuje mámina líčidla, se neukázala... a není to ani tepající, hypnotické kadidlo, které nabízí útulek/vězení ve stěnách kostela jako v Avignonu, tady je opravdu jen nekonečná tajga, kam oko dohlédne... Zagorsk tak vlastně působí skutečně očistně, zostřuje vědomí, rozšiřuje plíce a šeptá mi do ucha - tady jsi sama na konci světa...

Soleil Blanc
Soleil Blanc (Tom Ford)

opravdu máslová tuberóza s nazelenalými tóny (jasmín?) a sublimující vůně prosoleného písku... je omamná, ale trochu znepokojivě, narkoticky... bělostné slunce v plné palbě

Sorriso
Sorriso (Profumum Roma)

podle složení jsem si představovala luxusní dezert, ale Sorriso je spíše dobře udělaná reklama na něj... ještě je klid, cukrář nikde, ingredience jsou teprve vyskládány na stole a po nakopnutí v podobě panáka pomerančového likéru začínají pracovat samy, silou magie a v rytmu jazzové hudby na pozadí... stůl - masivní, hladký a lesklý, z tmavého dřeva (mahagon mě napadl taky, dohromady se santalem a ebenem) - začíná voskovatět a kresba se na něm líně vlní do ztracena jako při fata morgáně... kakao je rozsypané po celém povrchu, část kapalní a vpíjí se do rýh, druhá část, jemná prachová, se nad povrchem odpařuje...vanilka je tam ještě ve formě celého černého lusku a také se zapouští do stolu, jako by chtěla zmizet... do vší té luxusní černoty se odnikud vlévá pramínek pomerančové šťávy s kousky kůry, vůně je díky němu lehce nahořklá a dužnatá... tohle pré končí po pár hodinách příchodem cukráře, vosková masa tuhne a krotne pod popraškem vanilkového cukru...

Stag Moon
Stag Moon (Alkemia)

pěkná vůně, začíná překvapivě krotce - jako nějaké vánoční cukroví, napadly mě medvědí pracny - tmavá, kouřová křehká sušenka, lehce ovocně nasládlá javorovým sirupem, kapkou rumu a jemně kořeněná hřebíčkem a možná anýzem... pak začala pozvolna ukazovat zelenou - mokré hladké listy, trošku utopené v tom kořeněném sirupu, tohle naopak dýchlo venkovním chladem... není to sušenka jako třeba u Lutense, tohle je tmavší a vlhčí, nicméně na nošení asi stejně moc jedlé

Sunshine
Sunshine (Amouage)

krásné, ale co to sakra...? vlašské ořechy! to je ono... jak chutná ořechové máslo, tak Sunshine voní... do toho hutný opalovací niveový krém s jemnými broskvovými podtóny... do toho vůně změklých jablek, když se dusí na pánvičce se špetkou skořice a uvolňují svěže kyselkavou vůni... do toho borůvková davana a palmový papyrus, nakonec sladký vanilkový pudink a horký písek... nějakým zázrakem to spolu geniálně funguje... balzám na duši jako Néa - tedy podobně působící, jen tlumenější, sofistikovanější, podzimnější, jako návrat z prázdnin, svíravě nostalgická... k poslechu: Lana del Rey: Summertime Sadness

Sunshine Man
Sunshine Man (Amouage)

začátek pro mě dost nepříjemný, rozplizle kořeněný bublající hnědý utrejch (brandy nemám ráda, mohlo mě to napadnout)... prostupuje to větrová levandule... slaměnka s cedrem mi tu pak voní jako tlející dřevo, nasládlé (asi kvůli vanilce a brandy) takovým tím hnisavým způsobem, který se instinktivně oškliví... krajina je to vlastně stejná jako u pánského Brackenu (i tu skořici cítím), ale tam ty tlející tóny drželo v mezích chladné podzimní počasí, Sunshine dostálo svému jménu a poslalo do toho sluneční paprsky, které to rozehřály do plné parády... pak se to někdo rozhodl vylepšit náloží tonky - moučkového cukru s jemně nahořklými mandlovými podtóny (s levandulí je to jako Lavender Extreme), což docela zabralo, ale celkově to jaksi není úplně ono, že