Měkká semišová ambra, benzoinově teplá a medově sladká, posypaná pikantním pepřem, trošku květinová s kapkou citrónu a kosatcem, přitom pižmově čistá a doladěná jen kůží a kouřovým vetiverem.

Ovoce, hodně ovoce. Černý rybíz, červený rybíz, lesní jahody, šťáva z krvavého grapefruitu. Z ovoce se vynoří růže s pelargoniově zelenou nahořklostí a svěžím pačuli. To je vlastně svěží hlavně díky chladným aldehydům a zázvorové šťávě. Když se ovocná smršť trochu usadí, zůstane růže s pačuli a poněkud synteticky vyznívajícím dřevitým tónem, zřejmě s pomocí kašmeranu.

Blízko mořských útesů, o které se s pravidelnou monotónností tříští vlny oceánu, se už hodně let za kamennou zídkou skrývá začarovaná zahrada. Působí opuštěným dojmem a nikdo tam nikdy nechodí. Keře, stromy a buřina si razí cestu i přes mříž kovové branky. Vždycky po dešti je tam cítit vlhkou půdu a slaný mořský vzduch její aroma ještě zesiluje. Květy neznámých keřů vydechují kořenitou vůni a v jejich stínu bují vysoké kapradí. Každý rok na jaře se stane zázrak. Obrovské trsy bělostných lilií rozkvetou a jejich bíložluté hlavičky zazáří ze zelené temnoty jako slunce zpoza temného mraku.

Orientálka. Ale ne typická, žádné hromady koření, oudu nebo růže s šafránem. Toto je orientálka pro klidné sultánovy chvíle. Žádné boje o rozšíření osmanské říše, žádné vyjížďky na koni nebo místnosti plné kouře z pryskyřic. Tohle je vůně pro chvíle, kdy se sultán může zabořit do podušek ve své komnatě a naslouchat poutavému vyprávění krásné otrokyně. Kdyby to nebyl turecký sultán, ale perský král Šahriár, mohl by to být příběh o Tisíci a jedné noci s Šeherezádou. Přestože je ve vůni jablko, vůně není ani trochu akvatická, s růží, bergamotem, jemným dřevitým oudem, pižmem a ambrou je jako polštářek v sultánově ložnici. Tento dojem posiluje i pudrový kosatec a vanilka. Trošku orientu ještě přidá příjemné pačuli.

zelené kapradí které jde do krémova se stopou sladkosti

docela pěkná lehká květinovka, nic převratného, od FK bych čekala víc; zkoušeno v SF v Neiman Marcus 2014

dřevitá vůně se šťavnatou skořicovou švestkou zjemněnou pomerančovým květem a pižmem

průrazná vůně, ovocně květinová, zdálo se mi, že tam je i trochu pudru, a s orientální ambrou; opravdu evokuje jeviště za rudou oponou

Moderní lehká orientálka. Sice na začátku to vybalí intenzivní náloží koření s pepřem, kardamomem, bergamotem a pryskyřicí, takže chybí už jenom oud, ale těžká munice byla vystřílena na začátku a orientálka vyjde z bitevního pole zkrocená, ale rozhodně ne poražená. Skořice a ovocná růže, k tomu sladká vanilka a guajakové dřevo. V této krátké gurmánské fázi jako bych cítila i švestku v likéru. A nakonec happy end, stejně jako v 3. dějství operního baletu Les Indes Galantes, v podobě sladké pižmové vanilky s dřevem a pačuli. Moc hezké, Cecile. Umíš to.

Hra s pačuli. Tato vůně je mnohem komplexnější než běžné pačuliové vůně. Pačuli je pouze jedna z mnoha faset, taková podložka pro hru s ostatními ingrediencemi. Otvírá se růžovým pepřem, který voní růžemi a směsí citrusů s citronem, bergamotem a pomerančem. Ovocnou stánku rozvinou zelené listy černého rybízu a přidá se čistá aldehydová svěžest. A potom tu máme fázi pomalého zahřívání teplým kořením s hřebíčkem a skořicí, doplněném labdanem a myrhou. Nakonec jemnou dřevitost v lehce zkaramelizovaném krému. Takhle si hrát s pačuli může opravdu jen někdo, kdo to umí.

citronová verbena s jemným dřevitým podtónem, zůstane pižmo, výdrž nic moc, ale je to EdT

gurmánská tonka s květinovým podkresem

Fiamma je krásná bohatá ambrová vůně s několika měnícími se obrazy a myslím si, že to docela vystihuje intenci tvůrců, tu proměnlivost plamenů a hru světla a stínů. V prvním obraze se už představí ambra, ale také zeleň cypřiše s pár bobulemi jalovce a krásný máslový kosatec, skoro jako bychom se ocitli na kraji lesa. Suché, skoro čokoládové pačuli a zakouřená myrha nás vtáhnou do lesa hlouběji. A pak je tu opět slunce a mýtina, na které voní pryskyřice. Světlo, med a vanilka, projasněná ambra. A když se chvílemi slunce schová, je tady zase kouřová stopa nebo ta zemitá pačuliová. Nebo jemně kožená. Bella mia fiamma, resta o cara.

Verze olio profumato. Fico d'India je vlastně název pro opuncii, druh kaktusu, z jehož sladkokyselých plodů se v Mexiku dělají marmelády a likéry. Jak voní opuncie bohužel nevím, ale Fico d'India voní jako povedená fíkovka. Zelené nezralé fíky a listy fíkovníku se pomalu vytrácejí a jejich místo zaujímá fíková šťáva s tropickým podtónem. Navíc je tady krémovost, která evokuje slunce a i ten oříškový nebo mandlový podtón ten dojem zesiluje a přenese nás do plážového baru. Fico d'India je spíše tělová vůně, voní ale vyloženě přírodně a proto jí odpouštím ne příliš dlouhou výdrž.

Příjemná svěžest citronu a zeleného neroli, do níž prolíná vůně fíkovníku a pak mléčných zralých plodů a nakonec i lotosových květů. Výdrž je na lehkou vůni docela slušná.

příjemná fíkovo-čajová; se sladkými fíky a ovocem na léto pro mě přece jenom dost sladká, i když nakonec zůstanou jen zelené listy a dřevo fíkovníku

Pozdrav z džungle. Gardénie zalitá do vosku s pepřem, šafránem a skořicí, ovinutá sladkými mentolově bylinkovými liánami s květy jasmínu a ylang ylangu. V porostu zemitého pačuli a oblaku suchého kosatcového pudru s trochou kouře.

Zelené fíky na dřevěných větvičkách v koženém vaku z nevydělané kozí kůže. Spolu s fíky se v něm nachází i pomerančový květ, ylang ylang, pár fialek a pudrový kosatec. Zní to trochu divoce, ale vyplatí se počkat. Květiny utlumí živočišnost, pár hoblin oudového a ohořelého cedrového dřeva spolu s kořenitým santalem jim dodají hloubku a pižmo všechno uhladí na krémově pudrovou koženou květinovku.

Jako svěží sprcha pod vodopádem v deštném pralese blízko pobřeží nějakého tropického ostrova. Chladná zpěněná voda s citronovou šťávou a mátou. Kolem spousta zeleně, fíkovníky s dozrávajícími plody a slaný mořský vzduch. Sem tam kvítek lotosu. Jenže deštný prales roste rychle, vodopád mizí za liánami ze dřeva a kašmeranu, zůstane po něm jen kousek zapomenutého krémového mýdla. Není to ale vůbec špatné a výdrž je nadprůměrná.

hodně citrusová, fík se objeví až po chvíli, zelený na dřevěné větvičce; jasmín mi nějak unikl, ale dobrá

kadidlo, ale také jehličí, ovoce, vetiver, jedna z nejzajímavějších kombinací, ale nositelná

Sytá květinová vůně s dominujícím jasmínem, s ylang ylangem a závanem růže. Jasmín je zvláštní, je to ten typ, který já si pro sebe nazývám leštěnkový a mám ho moc ráda. Možná má něco společného s tím druhem jasmínu, který kvete jen v noci a trochu připomíná tuberózu. Vůně je zahuštěná medem a má v sobě trochu animálnosti. U mě to ale není žádné zvíře, je to jen taková tulící teplost kůže, která právě dělá z obyčejné jasmínovky tu plnokrevnou. Za mě ano, ano, ano ...

Vůně čistoty. Tělo po sprše napudrované kosatcovým pudrem. Ylang ylang jako připomínka teplé kůže vyhřáté slunečními paprsky. Okvětní plátky růže a krémové pižmo.

Příjemná nevtíravá květinová vůně. S lehce sladkou hruškou v úvodu se objeví konvalinky se zelenými lístky a hlavně jasmín, který je vzdušný a neindolický. A to je vše, jenom ještě mošusové semínko, které je tentokrát jako obláček mýdlové pěny. Jednoduchá a pěkná vůně, která se drží spíš u těla, ale výdrž má dlouhou.

svěží vánek od moře, květinová, ale ne akvatická