Fathom V Beaufort

Fathom V je nádherně zajìmavý. Anglický, temně zářivě smaragdovo černo zelený. Studeně vlhký, ale nezatuchlý, chryzantémový, nedědkovsky fougere - jako tekutý vìtr svištìcì mokrým kapraďovým lesnìm podrostem, a pak ty záblesky zemitého tepla, jasu a neotravná - promužská lilie, kterou jsem tak chtěl v Passage d'Enfer.

Blízko mořských útesů, o které se s pravidelnou monotónností tříští vlny oceánu, se už hodně let za kamennou zídkou skrývá začarovaná zahrada. Působí opuštěným dojmem a nikdo tam nikdy nechodí. Keře, stromy a buřina si razí cestu i přes mříž kovové branky. Vždycky po dešti je tam cítit vlhkou půdu a slaný mořský vzduch její aroma ještě zesiluje. Květy neznámých keřů vydechují kořenitou vůni a v jejich stínu bují vysoké kapradí. Každý rok na jaře se stane zázrak. Obrovské trsy bělostných lilií rozkvetou a jejich bíložluté hlavičky zazáří ze zelené temnoty jako slunce zpoza temného mraku.

Zázraky obyčejných krás …

Když jaro v léto se přelouplo a země hřeje, přestože slunce dalo si za mrakem šlofíka. Když trávy odkvetly a louka voní hořkosladce jak tuhé stonky, kterých se dotýkám. Když se stíny líně prodlužují a já se jen tak courám a nevím kam. Když je jen tady a teď a se mnou když dýchá celý svět, pak vím, že jsem malým dílkem zázraku obyčejných krás …

Bylinně dřevitě květinově hořce sladká … vůně louky.

Fathom V vás přenese do období dušiček do květinářství plného křehkých chryzantém, kde se jejich vůně mísí s krémem, kterým jste si před odchodem z domu natřeli ruce.

To ale nebylo první, co mne při mém "aaaaach" napadlo. Moje první asociace souvisela s procházkami s naší psí slečnou Kikinou. Mým tříkilometrovým relaxem po pracovně náročných dnech, který vede podél potoka, přes pole a louky. Prohřáté louky plné drobných kvítků různých barev lákají intenzivní vůní všechny možné hmyzáky. Pole jsou zlatá, brzy budou žně. Půda v blízkosti potoka je nasáklá vodou a některé stonky už podlehly rozkladu. Závany květinové vůně i zápachu tlení promísené v jednu. Z rozkladu vyrůstající nový život. Koloběh přírody. A já, jako nenápadný pozorovatel. V úžasu.

Přála bych si být tím správným hostitelem a vnímat tuto vůni jako temnou, tajemnou a vášnivou. Bohužel v kontaktu s mou pokožkou se všechno to skvostné složení mění v polévkové koření v kombinaci s měknoucími chryzantémami, které někdo dlouho zapomněl ve váze. Nic s tím nenadělám..škoda.

Temná bouře? V orgánech touhy určitě! Cvičí se mnou chryzantéma i lilie současně. A kmín. Jiné vůně můj nos zatím nerozklíčuje, ale intuitivně i fyzicky chápu, proč nad ostatními vyhrála:))) Narozdíl od dalších Beaufortových vůní, které jsem vyzkoušela v "1907"; ty jsou těžce o válečné vřavě - buď úplně, nebo tak aspoň končí. Fathom V může nosit bez obav kterákoliv svobodomyslná žena!

Je temná jako bouře, jak jen fougere vůně dokáže být. V úvodní fázi kombinuje bobule jalovce s kuličkami černého rybízu a jehličím, rozsypanými na vlhké zemi, do níž bubnuje déšť. V srdci ukrývá ještě temnější kořenitou nálož příjemně živočišného římského kmínu, drceného černého pepře, zázvoru a tymiánu, na něž se snáší chomáčky sladké mimózy, které působí jako osvěžující závan čerstvého vzduchu ve vší té bouři, ale jen do chvíle, než ji pohltí mechový základ se zemitým pačuli, teplým kadidlem, dřevitou ambrou a vetiverem se slaným podtónem, které ji opět stáhne do svůdné temnoty.