Gurmánská levandule.
Levanduli cítím hned na první přivonění. Nejprve je svěží na způsob pánské kolínské, ale svěžest rychle vyprchá a začnou se objevovat jemňounké tóny květin, díky nimž levandule celá zněžní. Potom sladkosti. Vanilka s tajícím karamelem a pralinky z bílé čokolády zasypané kakaovým práškem. A základ je balzamický, pryskyřičný. Je to nádherné.
ráno v kuchyni, u otevřeného okna do rozkvetlé zahrady, závan čerstvé svěží květinové vůně... cukrářka obaluje pralinky v práškovém kakau, vyškrabuje vanilkové lusky, jasmínové keře za oknem opojně voní, a ona myslí na svého muže, otvírá jeho koženou aktovku a pomalu mu tam ty pralinky skládá do malé krabičky, zasní se.. přiloží lísteček se vzkazem, otře si čelo, zhluboka se nadechne vůně kůže (pačuli, pačuli hodně pačuli)... měj se krásně v práci a brzy se mi vrať, do mého sladkého království, budou čerstvé karamelky a teplé mandle se skořicí... a večer ten jasmín bude vonět ještě víc!
Pobouřeně si přičichávám k ruce a nevycházím z údivu. Nejprve mě praštila do nosu ta sladká umělost, ano, chápu to. Ale.
Ale ono se to rozvoní do krémové našlehané tonkovo-vanilkovo-kakaové krásky podbarvené santalem a naprosto necudně řízlé Lutensovou Louve a její křehkou měkkou alabastrovou náručí s vůní višní a sladkých mandlí. A není to přeslazené. Je to gurmánsky elegantní. A voní to na mně líp než Tonka Imperiale, kde válčím právě s umělostí...
...první přivonění ke kůži a
a úplně
se mi sevřely útroby,
srdce...
Addict.
...a pak, po chvíli Shalimar a
Tonka Imperiale...
Ze všech výše zmíněných vykuchali ten nejlepší software a umíchali novou drogu.
Nesmírně barevná a čarující vůně.!
Bergamotem drhnoucí jinak však hladké amaretto a v něm rácháte nakvetlé levandulové stonky a
a tonku a pár rozdrcených hvězdiček anýzu.
A všechno je to lahodné, vláčné, husté,
santalově vanilkové, lehce zakouřené,
měkké, a
táhlé v tmavé karamelové hmotě na mírném plameni tak dlouho,
až všechny ingredience v jedno tělo jsou a
nikdo už nemá šanci je oddělit.
Je to přesně tak, jako když taháte chladnoucí karamel s trochou skleněného medu na lžíci, ve snaze utrhnout alespoň kousek té tmavě cukrové taveniny...
Některé milenecké vztahy jsou prostě úžasné.!
...nikdo mi nevymluví, že tady je Dior nevěrný s Guerlainem...
První zkoušení mě dost vyděsilo, druhé už méně a přestože s chladnějším počasím se původní dojem hodně vylepšil, pořád je na spojení mezi mojí kůži a mým nosem něco špatně. Úvodní kombinace trpkého bergamotu, řezavé frézie, větrového anýzu a ostřejší levandule je pro mě pokaždé ránou do čenichu. Proč mi sem tu pitomou kytku Demachy strká (frézie)? Samotná tonka tu má ovšem krásný mandlový buket.
Souhlasím s Fleur, že ve spojení s třešňovým heliotropinem, karamelem a "medovým" benzoinem tak trochu připomíná určitou fázi z Tonky Impériale. Jenže tam, kde má Fleur holandské kakao a cappuccino s vyšlehanou pěnou, se mi pořád mezi kakao a madagaskarskou vanilku vkrádá nějaký umělohmotný podtón, za nějž tuším dle zkušeností s LPRN 2012, že může nejspíš pačuli, které přidá heliotropinu na síle a kazí mi ten jinak pěkný nepřeslazený pralinkový dojem.
Při prvním vyzkoušení Fève Délicieuse mi vytanula vzpomínka na Tonku Impériale, s níž má společný amaretový tón a kávovou stopu (já bohužel v Tonce Impériale měla přepálenou kávu, zatímco ve Fève Délicieuse je to capuccino s vysokou pěnou), a dále na můj oblíbený L´Instant Magic s mandlovým a květinovým obláčkem. Fève Délicieuse je ovšem velmi sytá vůně s výbornou výdrží i projekcí. Je gurmánská, ale nepodbízí se hromadou cukru a karamelovou přiboudlinou jako řada současných mainstreamových vůní. Příjemně hořké kakao holandského typu, zrníčka vanilky vyškrábnutá z mírně proschlého lusku, amaretto s capuccinem, k tomu belgická pralinka s kvalitní čokoládovou náplní. Nahořklé mandle se drží až do konce a vůni trošku odlehčují, ale i tak je velmi hutná.
Gurmánská levandule.
Levanduli cítím hned na první přivonění. Nejprve je svěží na způsob pánské kolínské, ale svěžest rychle vyprchá a začnou se objevovat jemňounké tóny květin, díky nimž levandule celá zněžní. Potom sladkosti. Vanilka s tajícím karamelem a pralinky z bílé čokolády zasypané kakaovým práškem. A základ je balzamický, pryskyřičný. Je to nádherné.
ráno v kuchyni, u otevřeného okna do rozkvetlé zahrady, závan čerstvé svěží květinové vůně... cukrářka obaluje pralinky v práškovém kakau, vyškrabuje vanilkové lusky, jasmínové keře za oknem opojně voní, a ona myslí na svého muže, otvírá jeho koženou aktovku a pomalu mu tam ty pralinky skládá do malé krabičky, zasní se.. přiloží lísteček se vzkazem, otře si čelo, zhluboka se nadechne vůně kůže (pačuli, pačuli hodně pačuli)... měj se krásně v práci a brzy se mi vrať, do mého sladkého království, budou čerstvé karamelky a teplé mandle se skořicí... a večer ten jasmín bude vonět ještě víc!
Pobouřeně si přičichávám k ruce a nevycházím z údivu. Nejprve mě praštila do nosu ta sladká umělost, ano, chápu to. Ale.
Ale ono se to rozvoní do krémové našlehané tonkovo-vanilkovo-kakaové krásky podbarvené santalem a naprosto necudně řízlé Lutensovou Louve a její křehkou měkkou alabastrovou náručí s vůní višní a sladkých mandlí. A není to přeslazené. Je to gurmánsky elegantní. A voní to na mně líp než Tonka Imperiale, kde válčím právě s umělostí...
Ne, skutečně nevycházím z údivu. Něco na ní je.
...první přivonění ke kůži a
a úplně
se mi sevřely útroby,
srdce...
Addict.
...a pak, po chvíli Shalimar a
Tonka Imperiale...
Ze všech výše zmíněných vykuchali ten nejlepší software a umíchali novou drogu.
Nesmírně barevná a čarující vůně.!
Bergamotem drhnoucí jinak však hladké amaretto a v něm rácháte nakvetlé levandulové stonky a
a tonku a pár rozdrcených hvězdiček anýzu.
A všechno je to lahodné, vláčné, husté,
santalově vanilkové, lehce zakouřené,
měkké, a
táhlé v tmavé karamelové hmotě na mírném plameni tak dlouho,
až všechny ingredience v jedno tělo jsou a
nikdo už nemá šanci je oddělit.
Je to přesně tak, jako když taháte chladnoucí karamel s trochou skleněného medu na lžíci, ve snaze utrhnout alespoň kousek té tmavě cukrové taveniny...
Některé milenecké vztahy jsou prostě úžasné.!
...nikdo mi nevymluví, že tady je Dior nevěrný s Guerlainem...
První zkoušení mě dost vyděsilo, druhé už méně a přestože s chladnějším počasím se původní dojem hodně vylepšil, pořád je na spojení mezi mojí kůži a mým nosem něco špatně. Úvodní kombinace trpkého bergamotu, řezavé frézie, větrového anýzu a ostřejší levandule je pro mě pokaždé ránou do čenichu. Proč mi sem tu pitomou kytku Demachy strká (frézie)? Samotná tonka tu má ovšem krásný mandlový buket.
Souhlasím s Fleur, že ve spojení s třešňovým heliotropinem, karamelem a "medovým" benzoinem tak trochu připomíná určitou fázi z Tonky Impériale. Jenže tam, kde má Fleur holandské kakao a cappuccino s vyšlehanou pěnou, se mi pořád mezi kakao a madagaskarskou vanilku vkrádá nějaký umělohmotný podtón, za nějž tuším dle zkušeností s LPRN 2012, že může nejspíš pačuli, které přidá heliotropinu na síle a kazí mi ten jinak pěkný nepřeslazený pralinkový dojem.
Nepatrně sladká vanilka s jemnými květinovými tóny, které postupně zatlačila do pozadí nesladká a hodně suchá dřevitá skořice. Decentní gurmánka...
Při prvním vyzkoušení Fève Délicieuse mi vytanula vzpomínka na Tonku Impériale, s níž má společný amaretový tón a kávovou stopu (já bohužel v Tonce Impériale měla přepálenou kávu, zatímco ve Fève Délicieuse je to capuccino s vysokou pěnou), a dále na můj oblíbený L´Instant Magic s mandlovým a květinovým obláčkem. Fève Délicieuse je ovšem velmi sytá vůně s výbornou výdrží i projekcí. Je gurmánská, ale nepodbízí se hromadou cukru a karamelovou přiboudlinou jako řada současných mainstreamových vůní. Příjemně hořké kakao holandského typu, zrníčka vanilky vyškrábnutá z mírně proschlého lusku, amaretto s capuccinem, k tomu belgická pralinka s kvalitní čokoládovou náplní. Nahořklé mandle se drží až do konce a vůni trošku odlehčují, ale i tak je velmi hutná.