Už kvůli nachlup stejnému názvu se nedá nesrovnat s vůní od Shiseido - zatímco shiseidovská Feminité je průraznější a výrazněji kořeněnější (hřebíček + nové koření), lutensovská Feminité je jemnější, hladší, sladší a koření v ní je pouze trochu na začátku. A taky má podstatně slabší výdrž.
skořice a dřevo (podobné jako v Rousse) - obojího hojně, obojí krémově hladké, zároveň lehce štiplavé... pod tím něco vlhkého, ovocně-likérového, jako naložené broskve a švestky...znatelná olejnatá růže, ta ale hraje až druhé (nebo ještě další) housle, stejně jako vanilka... plná a smyslná
Dřevitá a velice ženská vůně s mírně štiplavou kořenitou špičkou (zázvor, hřebíček a špetka nasládlé skořice). Poté FdB ukáže i ovocnou stránku (čerstvě vymačkaná šťáva ze švestek), zároveň začne být i růžově dráždivá (lehké, ale velmi příjemné živočišno). Přidá se broskvový krém a trocha pomerančového květu. Dřevu v základu vévodí pikantní cedr, vespod prosvítá jemně sladká vanilka.
…máte rádi dřevnaté vůně a přesto
chcete působit žensky a lehce smyslně…?
Feminité du Bois minimálně tyto dvě podmínky splňuje.
Cedr.
Do tohohle dřeva ani nemusí pražit slunce, protože díky pižmu vám krásně teple sálá z pokožky…
Proslazen vanilkou a uhlazen pomerančovým květem – stává se cedr krotkým a přítulným, přesto čitelným…
Asi každá žena chce mít šmrnc, upoutat, zaujmout..?.
(a když ne všechny, tak aspoň jednoho člověka určitě…)
A zrovna tak se to daří téhle vůni
(možná díky skořicové špičce.?.),
má totiž „to něco“ nedefinovatelného, co přitáhne pozornost právě k vám, i když nejste modelka z plakátu…
10/06/09
Původní Féminité du Bois vytvořili Pierre Bourdon a Christopher Sheldrake pod značkou Shiseido v roce 1992. Po odchodu Serge Lutense od Shiseida byla převedena pod jeho značku a pak i reformulována v souvislosti s ustanoveními IFRA.
Vůně má představovat mužskou stránku ženskosti. V tom byla (ta původní) ve své době revoluční, protože je postavená hlavně na cedru, konkrétně cedru z Atlasu a to byla složka, do té doby, dominantní výhradně v pánských vůních.
Z mého prvního setkání s touto vůní vznikla poznámka „Proboha, to je divný, je to jako čerstvě natřená fošna, do které se někdo trefil shnilou broskví!"
To jsem ale byla neuctivá a hloupá, že? Musím se tvůrcům pokorně omluvit: jakápak fošna, když je to samozřejmě prkénko z ušlechtilého dřeva modrého atlaského cedru! A ta fermež byla určitě drahá a ta broskev vůbec není shnilá! Je krásně šťavnatá a zralá … no, maximálně sem tam nějaký ten hnědý flíček…
Ne, vážně. Nevím, jestli tomu chtěla dnešní teplota, tlak, rosný bod,… nebo jsem prozřela. Ale dnes jsem v ní našla čokoládu!
Takže to zkusím znovu: Rozpusťte vysokoprocentní hořkou čokoládu, nastrouhejte do ní pár tužek, přihoďte broskve a švestky, ty spadané, zpod stromu. A vanilkový lusk (nerozkrojený). Zahřejte. Protřepat, nemíchat! Podávat za tepla.
Přivoním zblízka – tužky, oddálím nos – ovoce v čokoládě…a tak dokola až do vychladnutí dezertu, kdy zůstane sladce dřevitý, pižmový opar těsně nad kůží…
Ach jo, ani na druhý pokus to není úplně ono.
Nějak se mi nedaří tuto vůni uchopit. Možná to ani nejde, možná je neuchopitelná, jako je neuchopitelná ženskost, jako je neuchopitelná ta mužská, temná stránka ženy… a právě proto je tak krásná.
Feminité du Bois se drží spíše kolem těla, ale tvoří takové obláčky, jakoby výdechy, které registruji i v létě celý den. Vlastně je v létě obzvlášť krásná.
Už kvůli nachlup stejnému názvu se nedá nesrovnat s vůní od Shiseido - zatímco shiseidovská Feminité je průraznější a výrazněji kořeněnější (hřebíček + nové koření), lutensovská Feminité je jemnější, hladší, sladší a koření v ní je pouze trochu na začátku. A taky má podstatně slabší výdrž.
skořice a dřevo (podobné jako v Rousse) - obojího hojně, obojí krémově hladké, zároveň lehce štiplavé... pod tím něco vlhkého, ovocně-likérového, jako naložené broskve a švestky...znatelná olejnatá růže, ta ale hraje až druhé (nebo ještě další) housle, stejně jako vanilka... plná a smyslná
Dřevitá a velice ženská vůně s mírně štiplavou kořenitou špičkou (zázvor, hřebíček a špetka nasládlé skořice). Poté FdB ukáže i ovocnou stránku (čerstvě vymačkaná šťáva ze švestek), zároveň začne být i růžově dráždivá (lehké, ale velmi příjemné živočišno). Přidá se broskvový krém a trocha pomerančového květu. Dřevu v základu vévodí pikantní cedr, vespod prosvítá jemně sladká vanilka.
…máte rádi dřevnaté vůně a přesto
chcete působit žensky a lehce smyslně…?
Feminité du Bois minimálně tyto dvě podmínky splňuje.
Cedr.
Do tohohle dřeva ani nemusí pražit slunce, protože díky pižmu vám krásně teple sálá z pokožky…
Proslazen vanilkou a uhlazen pomerančovým květem – stává se cedr krotkým a přítulným, přesto čitelným…
Asi každá žena chce mít šmrnc, upoutat, zaujmout..?.
(a když ne všechny, tak aspoň jednoho člověka určitě…)
A zrovna tak se to daří téhle vůni
(možná díky skořicové špičce.?.),
má totiž „to něco“ nedefinovatelného, co přitáhne pozornost právě k vám, i když nejste modelka z plakátu…
10/06/09
Původní Féminité du Bois vytvořili Pierre Bourdon a Christopher Sheldrake pod značkou Shiseido v roce 1992. Po odchodu Serge Lutense od Shiseida byla převedena pod jeho značku a pak i reformulována v souvislosti s ustanoveními IFRA.
Vůně má představovat mužskou stránku ženskosti. V tom byla (ta původní) ve své době revoluční, protože je postavená hlavně na cedru, konkrétně cedru z Atlasu a to byla složka, do té doby, dominantní výhradně v pánských vůních.
Z mého prvního setkání s touto vůní vznikla poznámka „Proboha, to je divný, je to jako čerstvě natřená fošna, do které se někdo trefil shnilou broskví!"
To jsem ale byla neuctivá a hloupá, že? Musím se tvůrcům pokorně omluvit: jakápak fošna, když je to samozřejmě prkénko z ušlechtilého dřeva modrého atlaského cedru! A ta fermež byla určitě drahá a ta broskev vůbec není shnilá! Je krásně šťavnatá a zralá … no, maximálně sem tam nějaký ten hnědý flíček…
Ne, vážně. Nevím, jestli tomu chtěla dnešní teplota, tlak, rosný bod,… nebo jsem prozřela. Ale dnes jsem v ní našla čokoládu!
Takže to zkusím znovu: Rozpusťte vysokoprocentní hořkou čokoládu, nastrouhejte do ní pár tužek, přihoďte broskve a švestky, ty spadané, zpod stromu. A vanilkový lusk (nerozkrojený). Zahřejte. Protřepat, nemíchat! Podávat za tepla.
Přivoním zblízka – tužky, oddálím nos – ovoce v čokoládě…a tak dokola až do vychladnutí dezertu, kdy zůstane sladce dřevitý, pižmový opar těsně nad kůží…
Ach jo, ani na druhý pokus to není úplně ono.
Nějak se mi nedaří tuto vůni uchopit. Možná to ani nejde, možná je neuchopitelná, jako je neuchopitelná ženskost, jako je neuchopitelná ta mužská, temná stránka ženy… a právě proto je tak krásná.
Feminité du Bois se drží spíše kolem těla, ale tvoří takové obláčky, jakoby výdechy, které registruji i v létě celý den. Vlastně je v létě obzvlášť krásná.