Tři krásné vůně v jedné. Borovicové jehličí se prolnulo se sennou tabákovou esencí, kterou záhy doplnily nakyslé sušené švestky z Tobacco Vanille (Tom Ford). Švestky se udržely skoro 2 hodiny, než je začal vytlačovat kadidlový kouř z Incense Extrême (Tauer Perfumes), který posléze se suchým dřevem vytvořil závěrečný akord dřevité myrhy z Privé Bois d'Encens (Armani). Výdrž přesáhla 6 hodin.
fjůů to je vůně smůly, uplně krásná! a jalovec.. a.. nojo vážně, bobkovej list! a pak jehličí.. smrkové větve a stromky před vánoci v ohrádce před obchoďákem.. chladná. drcené jalovcové bobule se svou lehunce zatuchlou vůní. zima v lese.
vůně je to hezká a zajímavá. ale teda nosit si ji neumím představit vůbec na nikom.
Rozdělala jsem oheň v borovém háji na skalnatém výběžku. Oheň praská, borové dřevo je vyschlé a jeho smůla vydává v teple pronikavou vůni. Slunce se opřelo do borovic, jejichž jehličí teď zeleně voní. Já sedím u ohně a jen koukám kolem sebe - a vnímám tu idylu.
Lutens je na mě příliš velkej mág. I v tomto případě. U této značky více než jidne platí: "Dvakrát čuchni, jenou kup!" Protože sebevýstižnější recenze vám ve výsledku nesdělí vlastně vůbec nic. Kdo nezkusí, neuvěří. Podle popisu jsem čekala něco jako: "Svěží jitro v borovém lese" nebo "Vánoční kontemplace se sousedy ze zahradní kolonie." Kdeže! Na mém zápěstí jsou to: "Poházené větve z jehličnanů v roztopené sauně ve společnosti opilých finských hokejistů, z nichž se jeden rozhodl zahrát na housle O Tannenbaum".
Tohle je vůně, která při zkoušení sama píše příběhy. Ten, který vykouzlila na mém zápěstí, ovšem není příliš nositelný.
Faráře si objednali na svatbu, která se má konat v lese. Po cestě zabloudil a vjel svým autem k mýtině, kde ho nečekají natěšení svatebčané, ale čerstvě nařezané borové kmeny. Štiplavá vůně jehličí v líném letním dopoledni se mísí se suchou a studenou vůní kadidla, která se šíří z farářovy sutany. Zatímco na sluníčku se taví pryskyřice, ve stínu je chladno. Zpocený farář si sedne na pařez a nechává se unést krásou okamžiku. Ticho naruší ptačí čiřikání, farář sebou trhne, vzpomene si na skutečný cíl své cesty, před očima i nosem mu vytane představa svatebních zákusků. Vrací se do auta prosyceného vůní kadidla a na podrážkách si tam odnáší i rozmačkané jehličí.
Další z vůní ohně, které mě tenhle rok nějak pronásledují. Po prvním nástřiku je čichový vjem doběla rozžhaveného kovu tak intenzivní, že mě štípalo nejen v nose, ale i vzadu v krku. Hodně mi to připomnělo Passage d´Enfer od L´Artisan. Oheň, dým a jakási jehličnatá nakyslost se postupně zjemní a nastoupí čisté kostelní kadidlo. Jak o Vánocích na půlnoční. V doznění vůně sládne a zakulacuje se, jehličí a nakouřenost ustoupí úplně a dominuje jemně kandované ovoce a jasmín. Je to pěkné, ba krásné, ale ten ohňový začátek mi způsobuje trnutí všech smyslů. Přesto pro mě zatím nejnositelnější Lutens (dál ozkoušeno Gris Clair, Five O´Clock au Gingembre a Chergui).
Pro mě naprosto dokonalá lesní vůně - rozmačkané jehličí, dřevo, ze kterého po proudech vytéká hořká a zároveň trochu sladká pryskyřice. Vzpomínky...
Opravdu hluboké lesy rumunských hor, v Čechách takové nemáme. Celý den tam nepotkáte živáčka, možná baču a hordu divokých psů. Slabší povahy by se v lese a možná i ve vůni ztratily.
Člověk si po celodenním plahočení zapálí malý ohýnek, dřevo je mokré, kouře je hodně. Uvaříme čaj a sníme hrst sušeného ovoce, rozinek a meruněk. Nic víc stejně už nemáme. Při usínání vdechujeme vůni lesa, kouře, vlhké země a hlíny. Na tuhle vůni (a pouť) se nezapomíná...
Tohle není děvče, to je rebelka každým coulem v přítmí jehličnatého lesa. Nástup štiplavého koření, bylinek a kadidla mi normálně zježil chlupy v nose . A kejkle nekončí, ty stromy jakoby někdo i s tím jehličím začal drtit, až z nich začne vytékat hustá tmavohnědá míza s hořkosladkou příchutí – že by spíš ten les byl tím rebelantem ?
Po nějaké době najednou zlom, ostrost ustoupila a vůně přešla na suše hřejivou, skoro až relaxační úroveň , tvořenou směsí nyní už jemnějšího kadidla, jehličí, oříšků a nasládlou sirupovostí. V závěru se ještě přidává vetiver s nazelenalým mechovým tónem. Z hlediska naučnosti zajímavá vůně se skvělou výdrží podobně jako Arabie, leč prakticky pro mne jaksi obtížně nositelná.
Sladké kadidlo, postupně odlehčované větrovým pižmem a rozmačkaným borovým jehličím. Po úplném rozvonění navíc na prach rozemleté nové koření a špetka sladkého sušeného ovoce. Přirovnala bych ji k light podobě Black Cashmere. A ač se to zdá k nevíře, je to vůně vysloveně vhodná i do horka – a jako bonus perfektně drží.
Tři krásné vůně v jedné. Borovicové jehličí se prolnulo se sennou tabákovou esencí, kterou záhy doplnily nakyslé sušené švestky z Tobacco Vanille (Tom Ford). Švestky se udržely skoro 2 hodiny, než je začal vytlačovat kadidlový kouř z Incense Extrême (Tauer Perfumes), který posléze se suchým dřevem vytvořil závěrečný akord dřevité myrhy z Privé Bois d'Encens (Armani). Výdrž přesáhla 6 hodin.
fjůů to je vůně smůly, uplně krásná! a jalovec.. a.. nojo vážně, bobkovej list! a pak jehličí.. smrkové větve a stromky před vánoci v ohrádce před obchoďákem.. chladná. drcené jalovcové bobule se svou lehunce zatuchlou vůní. zima v lese.
vůně je to hezká a zajímavá. ale teda nosit si ji neumím představit vůbec na nikom.
Rozdělala jsem oheň v borovém háji na skalnatém výběžku. Oheň praská, borové dřevo je vyschlé a jeho smůla vydává v teple pronikavou vůni. Slunce se opřelo do borovic, jejichž jehličí teď zeleně voní. Já sedím u ohně a jen koukám kolem sebe - a vnímám tu idylu.
Lutens je na mě příliš velkej mág. I v tomto případě. U této značky více než jidne platí: "Dvakrát čuchni, jenou kup!" Protože sebevýstižnější recenze vám ve výsledku nesdělí vlastně vůbec nic. Kdo nezkusí, neuvěří. Podle popisu jsem čekala něco jako: "Svěží jitro v borovém lese" nebo "Vánoční kontemplace se sousedy ze zahradní kolonie." Kdeže! Na mém zápěstí jsou to: "Poházené větve z jehličnanů v roztopené sauně ve společnosti opilých finských hokejistů, z nichž se jeden rozhodl zahrát na housle O Tannenbaum".
Tohle je vůně, která při zkoušení sama píše příběhy. Ten, který vykouzlila na mém zápěstí, ovšem není příliš nositelný.
Faráře si objednali na svatbu, která se má konat v lese. Po cestě zabloudil a vjel svým autem k mýtině, kde ho nečekají natěšení svatebčané, ale čerstvě nařezané borové kmeny. Štiplavá vůně jehličí v líném letním dopoledni se mísí se suchou a studenou vůní kadidla, která se šíří z farářovy sutany. Zatímco na sluníčku se taví pryskyřice, ve stínu je chladno. Zpocený farář si sedne na pařez a nechává se unést krásou okamžiku. Ticho naruší ptačí čiřikání, farář sebou trhne, vzpomene si na skutečný cíl své cesty, před očima i nosem mu vytane představa svatebních zákusků. Vrací se do auta prosyceného vůní kadidla a na podrážkách si tam odnáší i rozmačkané jehličí.
Další z vůní ohně, které mě tenhle rok nějak pronásledují. Po prvním nástřiku je čichový vjem doběla rozžhaveného kovu tak intenzivní, že mě štípalo nejen v nose, ale i vzadu v krku. Hodně mi to připomnělo Passage d´Enfer od L´Artisan. Oheň, dým a jakási jehličnatá nakyslost se postupně zjemní a nastoupí čisté kostelní kadidlo. Jak o Vánocích na půlnoční. V doznění vůně sládne a zakulacuje se, jehličí a nakouřenost ustoupí úplně a dominuje jemně kandované ovoce a jasmín. Je to pěkné, ba krásné, ale ten ohňový začátek mi způsobuje trnutí všech smyslů. Přesto pro mě zatím nejnositelnější Lutens (dál ozkoušeno Gris Clair, Five O´Clock au Gingembre a Chergui).
Vonia ako tichá samota v gotickom chráme.
Pro mě naprosto dokonalá lesní vůně - rozmačkané jehličí, dřevo, ze kterého po proudech vytéká hořká a zároveň trochu sladká pryskyřice. Vzpomínky...
Opravdu hluboké lesy rumunských hor, v Čechách takové nemáme. Celý den tam nepotkáte živáčka, možná baču a hordu divokých psů. Slabší povahy by se v lese a možná i ve vůni ztratily.
Člověk si po celodenním plahočení zapálí malý ohýnek, dřevo je mokré, kouře je hodně. Uvaříme čaj a sníme hrst sušeného ovoce, rozinek a meruněk. Nic víc stejně už nemáme. Při usínání vdechujeme vůni lesa, kouře, vlhké země a hlíny. Na tuhle vůni (a pouť) se nezapomíná...
Tohle není děvče, to je rebelka každým coulem v přítmí jehličnatého lesa. Nástup štiplavého koření, bylinek a kadidla mi normálně zježil chlupy v nose . A kejkle nekončí, ty stromy jakoby někdo i s tím jehličím začal drtit, až z nich začne vytékat hustá tmavohnědá míza s hořkosladkou příchutí – že by spíš ten les byl tím rebelantem ?
Po nějaké době najednou zlom, ostrost ustoupila a vůně přešla na suše hřejivou, skoro až relaxační úroveň , tvořenou směsí nyní už jemnějšího kadidla, jehličí, oříšků a nasládlou sirupovostí. V závěru se ještě přidává vetiver s nazelenalým mechovým tónem. Z hlediska naučnosti zajímavá vůně se skvělou výdrží podobně jako Arabie, leč prakticky pro mne jaksi obtížně nositelná.
Sladké kadidlo, postupně odlehčované větrovým pižmem a rozmačkaným borovým jehličím. Po úplném rozvonění navíc na prach rozemleté nové koření a špetka sladkého sušeného ovoce. Přirovnala bych ji k light podobě Black Cashmere. A ač se to zdá k nevíře, je to vůně vysloveně vhodná i do horka – a jako bonus perfektně drží.