Ovoce, hodně ovoce. Černý rybíz, červený rybíz, lesní jahody, šťáva z krvavého grapefruitu. Z ovoce se vynoří růže s pelargoniově zelenou nahořklostí a svěžím pačuli. To je vlastně svěží hlavně díky chladným aldehydům a zázvorové šťávě. Když se ovocná smršť trochu usadí, zůstane růže s pačuli a poněkud synteticky vyznívajícím dřevitým tónem, zřejmě s pomocí kašmeranu.
Ne, tohle není pohádka o kouzelných střevíčcích, které kdokoliv si nasazuje, umí zničehonic tancovat tak, až oči přecházejí, ani o rudé večerní róbě od Jacques Fatha, v níž se Bettina objevila v zářijovém vydání Vogue v roce 1950. Tohle je příběh červených šatů z chladivého hedvábí a saténu Elisy Mainardi z Felliniho Říma, ohnivých vlasech, ozdobených pačuliově kořenitými růžemi, pokožce vonící mýdlem a scéně, kdy živočišná Anita Ekberg odhodí svůj kožešinový šál, heboučký jako kašmír a vstoupí do Fontány di Trevi, aby zasněně naslouchala proudu padající vody.
Ovoce, hodně ovoce. Černý rybíz, červený rybíz, lesní jahody, šťáva z krvavého grapefruitu. Z ovoce se vynoří růže s pelargoniově zelenou nahořklostí a svěžím pačuli. To je vlastně svěží hlavně díky chladným aldehydům a zázvorové šťávě. Když se ovocná smršť trochu usadí, zůstane růže s pačuli a poněkud synteticky vyznívajícím dřevitým tónem, zřejmě s pomocí kašmeranu.
Ne, tohle není pohádka o kouzelných střevíčcích, které kdokoliv si nasazuje, umí zničehonic tancovat tak, až oči přecházejí, ani o rudé večerní róbě od Jacques Fatha, v níž se Bettina objevila v zářijovém vydání Vogue v roce 1950. Tohle je příběh červených šatů z chladivého hedvábí a saténu Elisy Mainardi z Felliniho Říma, ohnivých vlasech, ozdobených pačuliově kořenitými růžemi, pokožce vonící mýdlem a scéně, kdy živočišná Anita Ekberg odhodí svůj kožešinový šál, heboučký jako kašmír a vstoupí do Fontány di Trevi, aby zasněně naslouchala proudu padající vody.