kosatec bez kosatce (stopové množství na začátku), zato s ovocem (broskve)

Měkký prachový kosatec se šťávou ze sladkých zralých citrusů. Ovocný nádech osvěžuje a nenechává ho spadnout do přílišné melancholie ani pastelové pudrovosti fialky, které je zde jen pomálu. Zpočátku polojasné nebe se rychle zatahuje těžkými šedými mraky. Kosatec se zahaluje do vůně transparentního kouře bez kudrlinek a do koženého labdana jako do dlouhého pláště. Jako mávnutím ruky ukazuje svou pravou tvář, s krásnými rysy ale zrcadlící příliš tíhy. Jeho srdce ale ještě není bez citu, prohřívá ho propolisová ambra a suché tabákové listy. Vytváří protipól šedavé nostalgii kosatce a společně tvoří velmi neotřelou kombinaci. Po rozvonění má styčné body s krásným drydownem z Bois d'Ascese - stejná značka, stejný parfumér.

Vezmeme to nejlepší, co nám nabízí (relativně) známá La Pausa, a to dřevitý kosatec a suchá hlína. Zjemníme, uhladíme, obrousíme hrany. Vyzdvihneme dřevo do popředí, moc pěkný suchý cedr. Přidáme trochu fialkové pudrovosti a bylinné nahořklosti. A hlavně, hlavně přidáme tmavomodrý samet. Tohle je první vůně, kdy je kosatec opravdu evokující barvu tmavnoucí noční oblohy, hebký a hladivý. Vůně je lehká, ale nikoli slabá, sladká jen minimálně, poměrně lineární; na kosatcovku překvapivě žádná mrkev. Další částečná podoba by se našla s Iris Silver Mist, kdy Iris de Nuit je podstatně křehčí, ne taková pecka, a víc dámský. Jako chvíle těsně předtím, než se schovají večer poslední sluneční paprsky, ale už je vidět hvězdy, v lese mezi stromy poletují malá světýlka a dalo by se až uvěřit, že tu potkáte víly s motýlími křídly v domečcích na stromech :) P.S.: podoba s Infusion d'Iris rozhodně ne.

Sladce pudrový kosatec s industriálními tóny jako od Comme des Garcons. Začíná kombinací s drhnoucím hořko-zeleným cypřišem poprášeným perlivě pikantním kořením s efektem autodílny. Postupně měkne a zjemňuje se, přidává se vanilka s prachovou mimózou, veškeré benzíny a mazadla ustupují do pozadí. Vůně se zahřívá velejemnou broušenou kůží se špetkou ambry, ale pod tím vším pastelově pudrově sladce květinovým téměř není poznat, jen citlivě brání přepudrované přeslazenosti. Končí jako jemný měkce vanilkově sladký pudřík samotný.

jasmín a pomerančový květ; kam dali kosatec netuším

Iris Poudre je pro mě (spolu s Iris Silver Mist) výjimečná vůně, protože kosatec jinak vůbec nemusím. Tady je krémový kosatec, sladký hustou vanilkou, která dělá jinak aldehydově odtažitý kosatec vřelým, podbarvený v pozdější fázi mléčným santalem. Působí to jako sluncem zalitá zasněžená zimní krajina, která se třpytí v odlescích a kterou pozorujeme za oknem z vyhřáté méstnosti, zahalené ve velké hebké kašmírové šále, připravené k odchodu na nějakou slavnostní událost. Co ale dělá Iris Poudre tak jiným je ta nejpřesnější dávka vetiveru. Trochu víc a byla by to hrůza, trochu méně a postrádal by takovou osobitost. Bez vetiveru, který mi kdysi na první přivonění voněl až lékořicově, by byl Iris Poudre sice kvalitní, sladký a asi i elegantní, ale zaměnitelný. Zeleně drhnoucí akcent v syté dřevitě pudrové vůni, který po rozvonění přechází místy až do chypre tónů, a to do takové míry, že jsem se nejednou divila, co to tak krásně voní, je přesně to, co podtrhuje jedinečnost Iris Poudre.

zelené jablko

nesladký, suchý, drhnoucí kosatec

S kosatcem si moc nerozumím, ale můj vztah k němu je lepší, než býval. S Lutensem si moc nerozumím, ačkoli ho nutně musím zkoušet a kritizovat a chválit a chtít a vztekat se, že to na mně není ono, pořád dokola. Lutensova kosatce jsem se bála moc, po zkušenosti s Bas de Soie, který patří do kategorie „zůstaneš navěky zavřený ve vialce“ Mrkvový kosatec je moje noční můra, důkazem budiž Hiris a Bois d'Iris od TDC. Ale tady se Lutens vytáhl nad všechna očekávání. Že by to bylo tím, že tvůrcem vůně není jeho dvorní parfumér Christopher Sheldrake, ale Maurice Roucel (Musc Ravageur, L'Instant, Insolence, 24, Faubourg)? Mrkvový kosatec tam sice je, ale tak zajímavě, nesladce, čerstvě a příjemně podaný, že se nad tím nemůžu přestat udivovat. A co je hlavní a nejlepší, je servírovaný na výjimečně dobrém drhnoucím suchém cedrovém dřevě (úplně jiném než v Lutensových Bois de cokoli), které není cítit jak tužka, což je mu rozhodně k dobru. Na dřevě se v chladném ránu zachvívá i pár kapek zelené mízy z dužnatých listů a stonku (dávám na vrub galbanu). Nejen to dřevo je drhnoucí (což asi bude tím vetiverem), vlastně i ten kosatec, který se pozvolna mění do své pudrové podoby (mrkev setrvává). Celek je opravdu nesladký a kdo u Lutense čeká kopec koření nebo aspoň živočišné pižmo, tady by se nahledal, protože vůně je průzračně čistá, byť o lehkosti se jistě mluvit nedá. Výborné, pasuju to na jednoho z nejlepších Lutensů. Navíc je to po Vetiver Oriental už druhé brilantní podání mé jinak nepříliš oblíbené složky. (Myslím, že strýček Lutens by se měl vrátit „ke kořenům“ a podívat se, jak dobré byly leckteré jeho starší vůně a přestat to v těch novějších tak mermomocí lámat přes koleno, aby to bylo jó stylové. Já třeba nepotřebuju, aby každý rok vypustil do světa dva nové parfémy… Navíc je vidno, že hostující parfumér může být docela ku prospěchu.) /// postupně pudrovatící nesladký čerstvý mrkvový kosatec na drhnoucím suchém cedrovém dřevě s pár kapkami zelené mízy

Nakonec se mi líbila víc, než bych čekala. Káva tu celkem není, zblízka je to sladce pudrový kosatec, víc květin než pudru, s jemným kardamomem, který tady vůbec není větrový. A z dálky se to topí v trpkém ledovém bílém čaji The Healing Garden blahé paměti.

jemné exotické květiny, není podobná Aloha Tiaré, decentnější provedení téhož tématu... jemně nasládlé krémové bílé květiny