Suchý kosatec poprášený najemno přesátou suchou hlínou.....přesněji řečeno: prachem ze suché hlíny. A do toho napolo uschlá nasládlá mrkvová nať se sladce kouřovým vetiverem. A přes to všechno přehozen pavučinkově jemný zapudrovaný závoj.
Sladce mrkvový kosatec, úplně cítím tu nastrouhanou mrkev a moučkový cukr na oslazení. Postupně vůně ještě více sládne, ale také se přidává pudrový nádech - jen takový lehounký, jako nejjemnější dámské punčošky. Vůně mi připomněla Bas de Soié, která je ale o dost výraznější a umělejší a kromě kosatce je v ní výrazný hyacint. V Iris Silver Mist cítím pořád ten mrkvově pudrový kosatec s cukrem a po několika hodinách i nádech hřebíčku, který mi připomíná malé karafiátky.
Prvních pár vteřin, kdy se vedle mě vylilo štiplavé ředidlo (nebo štiplavé galbanum?, čichový vjem je ovšem stejný), naštěstí rychle pominulo a objevila se hodně suchá vůně. Cedrové hoblinky a jemně nastrouhaný sušený kořen kosatce. Občas z toho ještě vykoukl závan acetonu, ale brzy vymizel nadobro.
Pak nastal obrat… proměna v luxusní kosatcové mýdlo, mýdlo, které neštípe v nose. Zpočátku je malinko drhnoucí, ale postupně přechází do velmi příjemné nasládlé podoby. Ta nasládlost je pikantní, jiskřivá. Vyvolává ve mě obraz precizně vybroušeného křišťálu i s jeho odlesky.
Je to vůně elegantní, ale já ji současně vnímám jako odpočinkovou, navozující pocit čistoty. Je krásná, líbí se mně hodně! První "paní Kosatcová“, která mě zaujala. A mrkev v ní naštěstí necítím.
Suše prachové pojetí kosatce se stříbřitou aurou. První tóny přinášejí jemnou mrkvičkovou sladkost, která se však rychle stáhne do pozadí a prostor je dán zemitějším akordům. Okrajově se objevuje klidná zeleň, nesladká dřevitost a lehounká kouřovost, zprvu temnější, postupně však přecházející přes světlající odstíny šedi až po stříbřitě bílou.
Iris Silver Mist je minimalistickou, elegantní vůní jasných a možná až trochu strohých kontur … je jako stříbrný šperk.
S kosatcem si moc nerozumím, ale můj vztah k němu je lepší, než býval. S Lutensem si moc nerozumím, ačkoli ho nutně musím zkoušet a kritizovat a chválit a chtít a vztekat se, že to na mně není ono, pořád dokola. Lutensova kosatce jsem se bála moc, po zkušenosti s Bas de Soie, který patří do kategorie „zůstaneš navěky zavřený ve vialce“. Mrkvový kosatec je moje noční můra, důkazem budiž Hiris a Bois d'Iris od TDC. Ale tady se Lutens vytáhl nad všechna očekávání. Že by to bylo tím, že tvůrcem vůně není jeho dvorní parfumér Christopher Sheldrake, ale Maurice Roucel (Musc Ravageur, L'Instant, Insolence, 24, Faubourg)?
Mrkvový kosatec tam sice je, ale tak zajímavě, nesladce, čerstvě a příjemně podaný, že se nad tím nemůžu přestat udivovat. A co je hlavní a nejlepší, je servírovaný na výjimečně dobrém drhnoucím suchém cedrovém dřevě (úplně jiném než v Lutensových Bois de cokoli), které není cítit jak tužka, což je mu rozhodně k dobru. Na dřevě se v chladném ránu zachvívá i pár kapek zelené mízy z dužnatých listů a stonku (dávám na vrub galbanu). Nejen to dřevo je drhnoucí (což asi bude tím vetiverem), vlastně i ten kosatec, který se pozvolna mění do své pudrové podoby (mrkev setrvává).
Celek je opravdu nesladký a kdo u Lutense čeká kopec koření nebo aspoň živočišné pižmo, tady by se nahledal, protože vůně je průzračně čistá, byť o lehkosti se jistě mluvit nedá. Výborné, pasuju to na jednoho z nejlepších Lutensů. Navíc je to po Vetiver Oriental už druhé brilantní podání mé jinak nepříliš oblíbené složky. (Myslím, že strýček Lutens by se měl vrátit „ke kořenům“ a podívat se, jak dobré byly leckteré jeho starší vůně a přestat to v těch novějších tak mermomocí lámat přes koleno, aby to bylo jó stylové. Já třeba nepotřebuju, aby každý rok vypustil do světa dva nové parfémy… Navíc je vidno, že hostující parfumér může být docela ku prospěchu.)
Kosatcovka, ale jaká ... před vámi přímo exploduje obrovská nálož nesladkého zemitého kosatce s ostrou zelení (galbanum), v určitém momentu připomínající čerstvou mrkvovou nať (ano, já která zatratila mrkev v Hiris nebo SPI, tady se studem přiznávám, v naťovém podání se mi líbí). Ta je však vzápětí odnesena prašným vírem do nenávratna. Na kosatec nám začne padat chladná šedivá pryskyřičnatá tíha, doprovázená drhnoucím vetiverem a cedrem.
A jak napsala moudjahidine, po určité době najednou na chladnou zem dopadnou první sluneční paprsky a kosatec se nám zvolna vznese na přílétnuvším pudrovém obláčku z ambry, získává stále hladší podobu a nepatrný (téměř mlhavý) náznak měkké "vanilkové" sladkosti, čímž mi v kombinaci právě s tím kosatcem mi na okamžik malinko připomíná Après l’Ondée, v této fázi již ovšem zcela bez té prvotní tíhy a náznaku melancholie. Tohle je jedna z vůní, díky nimž se Maurice Roucel oprávněné stal jedním z mých nejoblíbenějších parfumérů.
Kosatcový soliflor. Příjemný, suše dřevitý, prašný, kosatcový kořen, modulovaný na úrovní podtónů zeleným galbanem a cedrovým dřevem, se zvolna mění na máslově hebký, doplněný stopou bílého pižma.
Suchý kosatec poprášený najemno přesátou suchou hlínou.....přesněji řečeno: prachem ze suché hlíny. A do toho napolo uschlá nasládlá mrkvová nať se sladce kouřovým vetiverem. A přes to všechno přehozen pavučinkově jemný zapudrovaný závoj.
Sladce mrkvový kosatec, úplně cítím tu nastrouhanou mrkev a moučkový cukr na oslazení. Postupně vůně ještě více sládne, ale také se přidává pudrový nádech - jen takový lehounký, jako nejjemnější dámské punčošky. Vůně mi připomněla Bas de Soié, která je ale o dost výraznější a umělejší a kromě kosatce je v ní výrazný hyacint. V Iris Silver Mist cítím pořád ten mrkvově pudrový kosatec s cukrem a po několika hodinách i nádech hřebíčku, který mi připomíná malé karafiátky.
Prvních pár vteřin, kdy se vedle mě vylilo štiplavé ředidlo (nebo štiplavé galbanum?, čichový vjem je ovšem stejný), naštěstí rychle pominulo a objevila se hodně suchá vůně. Cedrové hoblinky a jemně nastrouhaný sušený kořen kosatce. Občas z toho ještě vykoukl závan acetonu, ale brzy vymizel nadobro.
Pak nastal obrat… proměna v luxusní kosatcové mýdlo, mýdlo, které neštípe v nose. Zpočátku je malinko drhnoucí, ale postupně přechází do velmi příjemné nasládlé podoby. Ta nasládlost je pikantní, jiskřivá. Vyvolává ve mě obraz precizně vybroušeného křišťálu i s jeho odlesky.
Je to vůně elegantní, ale já ji současně vnímám jako odpočinkovou, navozující pocit čistoty. Je krásná, líbí se mně hodně! První "paní Kosatcová“, která mě zaujala. A mrkev v ní naštěstí necítím.
Kouzlo minimalismu …
Suše prachové pojetí kosatce se stříbřitou aurou. První tóny přinášejí jemnou mrkvičkovou sladkost, která se však rychle stáhne do pozadí a prostor je dán zemitějším akordům. Okrajově se objevuje klidná zeleň, nesladká dřevitost a lehounká kouřovost, zprvu temnější, postupně však přecházející přes světlající odstíny šedi až po stříbřitě bílou.
Iris Silver Mist je minimalistickou, elegantní vůní jasných a možná až trochu strohých kontur … je jako stříbrný šperk.
S kosatcem si moc nerozumím, ale můj vztah k němu je lepší, než býval. S Lutensem si moc nerozumím, ačkoli ho nutně musím zkoušet a kritizovat a chválit a chtít a vztekat se, že to na mně není ono, pořád dokola. Lutensova kosatce jsem se bála moc, po zkušenosti s Bas de Soie, který patří do kategorie „zůstaneš navěky zavřený ve vialce“. Mrkvový kosatec je moje noční můra, důkazem budiž Hiris a Bois d'Iris od TDC. Ale tady se Lutens vytáhl nad všechna očekávání. Že by to bylo tím, že tvůrcem vůně není jeho dvorní parfumér Christopher Sheldrake, ale Maurice Roucel (Musc Ravageur, L'Instant, Insolence, 24, Faubourg)?
Mrkvový kosatec tam sice je, ale tak zajímavě, nesladce, čerstvě a příjemně podaný, že se nad tím nemůžu přestat udivovat. A co je hlavní a nejlepší, je servírovaný na výjimečně dobrém drhnoucím suchém cedrovém dřevě (úplně jiném než v Lutensových Bois de cokoli), které není cítit jak tužka, což je mu rozhodně k dobru. Na dřevě se v chladném ránu zachvívá i pár kapek zelené mízy z dužnatých listů a stonku (dávám na vrub galbanu). Nejen to dřevo je drhnoucí (což asi bude tím vetiverem), vlastně i ten kosatec, který se pozvolna mění do své pudrové podoby (mrkev setrvává).
Celek je opravdu nesladký a kdo u Lutense čeká kopec koření nebo aspoň živočišné pižmo, tady by se nahledal, protože vůně je průzračně čistá, byť o lehkosti se jistě mluvit nedá. Výborné, pasuju to na jednoho z nejlepších Lutensů. Navíc je to po Vetiver Oriental už druhé brilantní podání mé jinak nepříliš oblíbené složky. (Myslím, že strýček Lutens by se měl vrátit „ke kořenům“ a podívat se, jak dobré byly leckteré jeho starší vůně a přestat to v těch novějších tak mermomocí lámat přes koleno, aby to bylo jó stylové. Já třeba nepotřebuju, aby každý rok vypustil do světa dva nové parfémy… Navíc je vidno, že hostující parfumér může být docela ku prospěchu.)
Kosatcovka, ale jaká ... před vámi přímo exploduje obrovská nálož nesladkého zemitého kosatce s ostrou zelení (galbanum), v určitém momentu připomínající čerstvou mrkvovou nať (ano, já která zatratila mrkev v Hiris nebo SPI, tady se studem přiznávám, v naťovém podání se mi líbí). Ta je však vzápětí odnesena prašným vírem do nenávratna. Na kosatec nám začne padat chladná šedivá pryskyřičnatá tíha, doprovázená drhnoucím vetiverem a cedrem.
A jak napsala moudjahidine, po určité době najednou na chladnou zem dopadnou první sluneční paprsky a kosatec se nám zvolna vznese na přílétnuvším pudrovém obláčku z ambry, získává stále hladší podobu a nepatrný (téměř mlhavý) náznak měkké "vanilkové" sladkosti, čímž mi v kombinaci právě s tím kosatcem mi na okamžik malinko připomíná Après l’Ondée, v této fázi již ovšem zcela bez té prvotní tíhy a náznaku melancholie. Tohle je jedna z vůní, díky nimž se Maurice Roucel oprávněné stal jedním z mých nejoblíbenějších parfumérů.