Iris Nobile Sublime Acqua di Parma

Kosatcová vůně, elegantnější a vícevrstevnatější Iris Nobile, protože kolem kosatce krouží také pomerančový květ, jasmín a ylang ylang a spolu s břízou, která přidá lehký tón chypre a semišové kůže, evokuje pocit probouzejícího se jara, kdy v povětří cítíme vůni prvních kvetoucích keřů a tušíme v kmenech stromů stoupat mízu. Harmonie přírody na jaře.

Tahle vůně by se podle mě měla jmenovat spíš hra na schovávanou s kosatcem, protože přesně to mi Iris Nobile Sublime dělá. Ano, máme tu ten krásný zemitý kosatec z Iris Nobile, jenže on se mi nejprve schovává za svěží citrusy s hořkým neroli. Potom se krčí za pomerančovým květem, aby definitivně zbaběle vzal do zaječích před zeleným jasmínem.

Po rozvonění mi tak už na ruce vždy zůstane společně s jasmínem jen tropický ylang ylang s ovocnými podtóny, k nimž se v základu příjemně drhnoucí suché březové dřevo s cedrem a lehkým pižmovým popraškem. V tomhle případě je mi jedno, že je to ve své podstatě slušně udělaná vůně, protože zoufalá hra na honěnou s něčím, co má v názvu kosatec a vlastně to kosatcovka vůbec není, mě nějak nebaví.

Jemný kosatec, suchý, dřevitý, postupně sládnoucí....hotové kosatcové nebe. Ovšem poněkud záludně se do kosatce propasírovalo jakési neidentifikovatelné ovoce. Naštěstí se rozvoněla do podoby lehkého jemného mýdélka z nasládlých pomerančových květů. Kosatec ovšem bohužel zůstal jen v názvu.

Optimistický taneční úvod mandarinek s pomerančem je příliš brzy utlučen omamným jasmínem s téměř olejovitým dojmem. V závěsu se objeví zelená trpkost kosatců s rozpáleným dřevem. Krásné, ale jasmín má stále navrch. Škoda té omamnosti, točí se mi z ní hlava. Nebýt uřvaného jasmínu, možná bych o ní uvažovala.