EAU DU CIEL (1985)
Eau du Ciel je pro mě nostalgická vůně. Voní jako zeleň, nahořklá, s mírně zemitým nádechem. Dalo by se říct - jako starosvětská kolínská, ale s ohlazenými hranami, spíše neostrá, vlahá. Připomíná mi pokoj v bytě mé babičky. V pokoji bylo vždy chladněji, ticho a klid, slyšet bylo jen tikání hodin. V jednom z květináčů rostla pelargónie vonná (pelargónie citrónová), které jsme říkali "levandule", i když to vlastně levandule nebyla. Vzduch díky této pelargónii voněl zeleně, do citrusova, jako lehce zmáčknutý list citroníku. V Eau du Ciel cítím právě takovou chladivou, osvěžující zeleň s citrusovým nádechem. Pořád přemýšlím, jaké složky nebo jejich kombinace tuhle vůni vytvářejí. Vlahost ve vůni je až balzamická, připomíná mi bylinný (kopřivový?) šampón. Podobný nádech má i pivní šampón a sprchový gel z jednoho pivovaru (že by Annick Goutal dala do vůně chmelové šištice? :) Stejně tak přemýšlím, co vůni dodává onu zemitost - není to zemitost kamenná, spíše bylinně nahořklá nebo kouřová, dýmová - že by kombinace s neroli? S vetiverem? Jen kapkou, není to přímo vetiverová vůně. Prostě - cítím složky tak slité do sebe a jakoby překryté vlahým závojem.
Vůně mi připomíná i léto a procházku venku - venkovský kostelík. Z polní cesty se projde kolem hřbitovní zdi, v jejíž blízkosti rostou bujné kopřivy, traviny a plané kvítky. Cestičkou přes malý hřbitov a vejde se do dveří kostela. Uvnitř je chlad, přivítá nás pár kapek svěcené vody, vůně mírně odkvetlých květin a dřevěných lavic, které pamatují celé věky. Jestli Ciel znamená "nebe", Eau du Ciel je svěcená voda, jsou to "nebesa" a andělé. Ne v obrovské katedrále s vůní kadidla, ale v obyčejném kostelíku zarostlém kopřivami a v obyčejném, prostém člověku, který se ztiší a svým srdcem umí naslouchat.
EAU DU CIEL (2015)
Při zkoušení nové verze Eau du Ciel jsem se v prvních vteřinách zaradovala - JE to Eau du Ciel. Poté radost vyprchala, vůně je jiná. Cítím zřetelné lipové květy, takže kostelík, který jsem "viděla" v původní verzi, je obklopený lípami. Nebo to může být park s lipovou alejí. Po chvíli se ve vůni objeví suché, až prašné tóny, jako by lipové květy už byly odkvetlé a spadané i s listy na zemi. Moje radost pohasla, původní Eau du Ciel nebyla vůbec suchá, byla osvěžující svou chladivostí a vlahostí. Tady cítím lipovou alej, v které se člověk brodí až po kolena ve spadaném listí a odkvetlých květech... ovšem při pořádném navonění už je to lepší. Vlahost ve vůni je, zeleň do citrusova také, i ta nahořklost a zemitost původní verze. Chvíli cítím i mýdlový nádech, zřejmě neroli. Postupně se vůně usazuje a objeví se zase ten zemitý, kouřově zelený nádech, který se mi tak líbil v původní verzi. Takže - dobrá zpráva, i nová Eau du Ciel je povedená.