Chlpáči a iné

Ty mrňavý krysky jsou nejhorší! Je to nebojácná pakáž, co se s pisklavým hysterickým štěkotem pustí klidně i do rotvailera, bez ohledu na následky.

No, já si myslím, že ty malý krysy nejsou ani tak nebojácný, jako spíš hysterický... vřískaj, div se nezalknou, už na dvacet metrů... ale stačí se na ně podívat, a zalezou...

To jsem spíš měla poněkud obavy z Otíčkovejch kamarádek pitbulek - potkáváme je jednotlivě a to je v pohodě, ale včera si hrály dvě společně, honily se za míčkem... tak jsem ho mezi ně radši nepustila, i když chudák hodně chtěl. Ale kdyby ho pokládaly za vetřelce do smečky, tak rvát ho z huby pitbulům by bylo asi horší, než ho bránit před vzteklou čivavou.

Páníčkové se laskavě nabídli - kdyby mi ty jejich potvory Otíčka přece jen naporcovaly - že si rádi vezmou i čtyři Otíčky, a výměnou poskytnou kteroukoliv z těch bestií ... takže jsme jen prohodili pár slov o počasí, zkontrolovali stav čerstvýho mimina a mazali pryč

Přesně tak, malé krysy se naopak bojí, proto tak hystericky vřískají a občas se i počůrají. A jakmile se otočíš zády, některé už visí na nohavici a ty zvlášť hysterické i psovi na krku.

Tady je v jednom baráku je bišonek, a to je opravdu debil. Počká si, až oběť bude na úrovni vrat, začne pronikavě štěkat až se zajíká (takže se o vás pokouší infarkt) a hlavou naráží do dveří. A zbívající část smečky (dva zlatí retrívři) buď jen bafnou a zavrtí ocasem nebo se ani nenamáhají stoupnout.

Naproti přijede občas na návštěvu miniatura šakala (údajně to měla být čivava) a ta taky vříská na všechno jak hyena a pořád visí na plotě.

Jojo, musím říct, že ti z těch malých mám kolikrát větší respekt než z těch velkých - u mamky v paneláku bydlí o patro níž naprosto nevychovaná čivava, kterou nechávají často běhat po chodbě, takže si hlídá svoje patro. A projít tamtudy je docela o strach. Regulérně jde po kotnících, jednou mě decentně kousla - tak jsem ji normálně odkopla a majitel se na mě díval jako na tyrana zvířat a cože jsem si to dovolila. Pak se tedy omluvil, ale tvrdil mi, že jsem toho psa neměla dráždit - to mám přes to patro jako lítat?!?

Zlatí velcí psi, kterým výdej energie na takové blbosti za to nestojí. Takový bernardýn nebo vlkodav už si rozmyslí, kdy jim stojí zato se zvednout a uvést své tělo do pohybu. 

V našem okolí jednoznačně největší zmetek je jeden grifonek. Ono to vypadá jak morče křížený s mopsem... ale vzteklý to je jak tasmánskej čert! 

Otíčka regulérně pokousal, a nedal se odehnat - kroužil kolem něj jak zdivočelej sršeň a řval div se neprotrh. Já se bála, že ho kopancem zabiju (a pak se nedoplatím)... tak jsem - s čoklem v náručí - zvolila potupnej ústup

Darebáci, vyzerajú ako zlí duchovia.

Já pamatuju soudružku v jednom menším městě, která vydávala za okýnkem dopravního podniku měsíční průkazky. Byla protivná a blbá, ale to nebylo to nejhorší. V psacím stole těsně pod okýnkem mívala v šuplíku pelech se svým krysaříkem, či co to bylo za ďáblovo plémě. To jste se naklonili k okénku a ta bestie na vás vylítla z toho šuplíku a řvala, jakože se vám chce prokousat až do mozku. A bába nic, jen po vás šlehla obrýleným baziliščím pohledem. Nejedna starší paní tam málem dostala infarkt, nejeden čerstvý studentík si z toho zážitku odnesl posttraumatickou stresovou poruchu, ale když jí kdokoliv cokoliv ohledně tý štěkající krysy řekl, odmítla mu pak vyhotovit průkazku....jo, za bolševika bylo možné vše.

Já se teda musím těch malých chlupáčů trochu zastat. Naproti nám mají sousedi irskýho teriéra a to je zlatíčko. Ten hysterickej rozhodně není, naopak velice přátelský už od mala. Vždycky šňafe blahem, když vidí někoho známého včetně mě.

Ale musím souhlasit, že tyhle menší plemena obecně nemají podle všeho ponětí o svojí velikosti, protože se chce kamarádit úplně s každým, i s těmi velkorozměrnými psími kolegy.

A i přes tu přátelskost je opravdu slušně vychovaný zejména, když ho srovnám s americkým kokršpanělem, kterého ho má pro změnu soused vedle. Ten už mě jednou i málem úplně bezdůvodně kousnul. A to jsem ho, ještě když byl hloupé štěně, jednou nebo dvakrát sousedovi hlídala, když odjel na fotbal. No bohužel čím je starší, tím mi přijde náladovější a taky mi přijde, že u něho soused tu výchovu úplně nezvládl. Stačí, když soused na pár hodin někam odejde a pravidelně spouští hysterickou symfonii, jakoby ho na nože brali.

My jsme měli fenku německého ovčáka a to by bylo něco pro ni! Ona si uměla tyhle hysterické smetáky vychutnat! 

Když na ni někdy dorážel nějaký smeták, tak začal pěkně z dálky, a když viděl, že ji to nechává chladnou, tak se odvážil blíž, a blíž... a blíž... A když už od ní byl na metr, tak po něm vystartovala a než se vzpamatoval držela ho za krkem. Psisko jenom zapištělo. 

Vypadají jako když se mračí. Nehrálo tohle plemeno ve filmu "Lepší už to nebude"?

Sakra, člověk si na chvilku odejde a nechá vychladnout na lince čerstvě upečený bezlepkový chleba. A co najde, když přijde domů?!? Nadšeného psa, co mi nadšeně přinesl ke dveřím jednu metličku z domácí pekárny. To už jsem si říkala, že se něco děje... Nu nic, chleba fuč, sežraný kompletně celý. Doufám, že Bastienovi z toho nebude nijak blbě. Aspoň že vyplivl ty kovové metličky... 

A to jsem mu dala před odchodem takovou kousací blbost z buvolí kůže, aby jako chudák moc nestrádal a mohl se zabavit. A ta je samozřejmě netknutá. Ten pes je strašný závislák, hodně si na nás navykl, skrz deprese jsem toho minulý půlrok moc do školy a jinam nenachodila a teď o prázdninách jsme ho s milým všude tahali s sebou, jsme studující, takže doma sám toho moc nepobyl. A teď kdykoli je sám doma a má sebemenší přístup k nějakému jídlu, tak ho prostě sežere. Posledně to byly kočičí granule, nechali jsme příliš velkou mezeru za křeslem. Teď teda ten bezlepkový chleba. Někdy předtím zase sušící se chleba pro potkany.  Když já vždycky zapomenu na něco k jídlu, co se povaluje v jeho dosahu....  Doteď jsem si myslela, že na linku si netroufne, i když ona ta dlouhonohá bestie tam prostě dosáhne. 

Verdell?

Jo, je to tak.

A ve filmu použili šest různejch psů

Jasně, to je on, ale tenhle (sorry, ale mě to pořád přijde jako bouďák toho nejhrubšího zrna) se tváří alespoň přihlouple a mile, kdežto ty 3 jsou jak mafiáni.

Se mi taky zdá že maj všichni dost protivnej výraz. I ten Verdell... A po tý osobní zkušenosti dost pochybuju, že bych si je oblíbila...

Tak hlavně, že mu chutnalo.

Já jsem takhle jednou hlídala kamarádce retrívra a v nestřeženém okamžiku mi sežral misku jahod, co jsem měla připravené na stolku v obýváku, že si je dám k televizi. A byly sladké, ze zahrádky. Do té doby by mě nenapadlo, že někteří psi jsou schopní sežrat téměř cokoliv.

Jó, to ono mu asi chutnalo... Přítel z toho chleba stihl ochutnat jeden krajíc a říkal, že je dost nadprůměrný v rámci bezlepkových chlebů.  Ale ten pes z toho má samozřejmě průjem ještě dneska, no... 

Jinak psi žerou fakt kdeco, my krmíme BARFem (syrové maso + zelenina a ovoce) a v mase zbaští zeleninu naprosto jakoukoli, ale má rád spoustu druhů i jen tak zvlášť - rajčata, cukety, okurky. A z ovoce miluje hrušky, švestky. I ořechy má moc rád a vždycky somruje, když je jíme. 

Alan sa so mnou nebaví, lebo som ho odmietla poobede zobrať do mesta.

Bola som ho pozrieť v jeho pelechu a chcela som mu to tam trochu urovnať, predsa  len drevených činkách, ozdobných tekvičkách, vlašských orechoch, krabičkách od žiaroviek a plastovom samopale sa mu nemôže pohodlne ležať. Namiesto vďaky pes spustil ublíženeckú áriu, ktorou privolal mamu a som to pekne schytala, že celý deň sa mu nevenuješ, furt niekde lietaš a keď si on chce oddýchnuť, tak ho vyrušuješ!!!

Vykašlala som sa na rozmaznané psisko, nech to tam trebárs ako fakír. Keď som si hore chystala veci, počula som, že ide potichu po schodoch. Vošiel mi do izby, poobzeral sa a bleskovo mi zobral zo stolíka puzdro s dokladmi. Lapila som ho, puzdro vytrhla z tlamy a dala mu ním po nose. Urazený tromi skokmi ušiel po schodoch, ale po desiatich minútach znovu tíško capal hore. Tentoraz smer kúpeľňa. Chvíľu šramotil, išla som ticho za ním, zažala svetlo a vyplašila ho pri krádeži toaleťáka. Vypadol mu z tlamy, ale uchytil ho a ušiel. Po pár minútach sa opäť zjavil vo dverách izby s oslintaným toaleťákom a oči mu svietili čertovinou: poď ma chytiť! Pokojným krokom som sa vybrala dolu a z pelecha mu vzala ozdobnú tekvicu a položila ju do misy na chodbe, odkiaľ ju ešte ráno zobral. Nasratý Alan odišiel s toaleťákom v papuli žalovať mame do obývačky.

Ako v blázninci.

Tak dovolím si radostne informovať, že dnes okolo 17. hodiny sa náš Alan stal otcom piatich nádherných šteniat - traja chlapci a dve dievčatká. Mamička je v poriadku, žerie za troch a je pod neustálym dohľadom veterinárneho brata, ktorý sa volá Jacob Mikkelsen , ale nie je to Madsov príbuzný /majiteľka fenky má k svojmu miláčikovi obdobný vzťah ako naša mama k Alanovi/. 

Alana táto správa nechala úplne chladným a naďalej v pelechu rozhrýza ozdobné tekvice.

Tak gratulace novopečenému tatínkovi. :)

Ďakujeme, keby si mu poslala štvrť kila šunky pre deti, to by snáď ocenil.