Chlpáči a iné

To je mi otázka. Přece bys nechtěla, aby měl Otíček nějaký trauma, nedejbože snad pošramocený sebevědomí!

Vždycky musí vyhrát :-)

Hele dnes jsem odvážná, posilněna vlastnictvím "modrého kluka", tak se zeptám,:

Co by se stalo, kdyby měl Otíček nedejbože nějaký trauma ? či měl pošramocený sebevědomí ?

Čůral by doma do rohu ? Nebo by začal papat všechno ?

(milion odvážných smajlíků)

Obávám se něčeho daleko horšího - aby to trauma nevedlo dokonce až k závislosti na hromadění.

Včerajšie záplavy po búrke sme s Alanom, Adonisom a babkou prežili v podzemí kaviarne v Eurovei, kde Alan spôsobne skonzumoval štyri kokosové zákusky a podarilo sa mu omočiť si jazyk v mojom cappucine. Našťastie sme nevzbudzovali veľkú pozornosť, lebo Eurovea bola plná psov a ich majiteľov, ako na zraze psíčkarov, všetci, čo sa boli prechádzať po nábreží, sa prišli ukryť dnu. Cestou na parkovisko potom Alan radostne skákal po všetkých kalužiach a komplet mokrý nasadol Adonisovi do jeho čerstvo vypucovaného auta s výrazom na tvári: pohni sa, som nažraný, išiel by som si ľahnúť.

Trocha vody v autě, no bóže, tak si Adonis auto vypucuje znova.

Keďže bolo dnes po dlhom čase celkom pekné počasie, vybrali sme sa na dlhšiu prechádzku a navštívili aj hlbšie zákutia parku. Netušila som žiadnu zradu a veľmi neprezieravo som Emu pustila - nech si chúďa konečne pobehá. No "chúďa" si aj pobehalo, ale kým som ju dobehla, stihlo sa vyváľať v niečom, čo tam zanechali naši neprispôsobiví spoluobčania. A veru, pováľala sa dôkladne! Po včerajšom daždi bolo všetko rozmoknuté, príjemne vláčne - nuž, dobre sa váľalo. S nadávaním a okrikovaním sme sa pakovali domov. Smraďošku som nechala čakať pred dverami. Čo čert nechcel, kým so pripravovala kúpanie, z bytu naproti vyšlo asi trojročné dievčatko- vyparádené, zjavne vychystané do škôlky. Ema , ako dobre vychovaný pes, sa okamžite malej ujala. Pooblizovala ju od hlavy po päty a zvalila sa jej na čisté topánky. Keď som vyšla von, Ema si slastne užívala si hladenie malých ručičiek a  zas...ané už boli obidve rovnako.  No, neviem, ale podľa toho, ako otecko na mňa zazrel a tresol dverami, usudzujem, že už je po dobrých susedských vzťahoch.

Jejda, no stane se... Naprosto njehorší vyválení u nás byla zdechlá ryba. To nešlo z toho psa dostat. A potom byla taky chuťovka, když se prohnal takovou stojatou vodou, nebo spíš jemňoučkým, mazlavým bahnem. No skoro až po hřbet byl celý hnědý, chlupy slepené, smrděl na sto honů. A co teprv potom to společné koupání v maličkém sprchovém koutu...  

Včera bych si bývala přála, aby se Otíček radši vyválel v bahně nebo i v rybě... popral se s ridgebackem! Co - popral... on ho přepral! 

Když jsme přišli na louku, paní ridgebacková na mě volala už zdálky, jestli se Otíček pere (jinými slovy zda toho svýho - puberťáka Césara - může pustit)...  já se jenom posupně zasmála, a pomalu, jak si takhle mentálně postižení zasloužej, jsem jí vysvětlila, že je to a) buldoček a b) ti se nikdy neperou.

I pustily jsme obě ňuňátka, ať si hezky pohrajou... Otíček vyletěl jak střela,  a za strašlivých nadávek se nebohému Césarovi okamžitě zakous do krku. Visel mu tam jak klíště a řval jak tygr, přičemž se s chudákem snažil i lomcovat - což šlo poměrně obtížně, neb mu nožičky visely kus nad zemí

No, César jakmile zjistil, že se rozvzteklené klíště nedá uchlácholit ani podřízeným postojem, začal vypadat kapku naštvaně... tak jsme každá skočily po tom svým, já s obavou, abych za chvíli neměla Otíčky spíš dva... odvlekla jsem malého vraha radši definitivně pryč. Kdoví, čím ho César tak urazil - samozřejmě, že si určitě začal!

Znova se mi potvrdilo, že buldočci o sobě mají poměrně vysoké mínění, t.j. sami sebe vidí tak na úrovni dogy, a věru netrpí komplexem méněcennosti... Ale nějakej čas budu radši chodit jinam

Alan sa dnes počas poobednej vychádzky zoznamoval s mladou slečnou buldoga Sárou - pekne po psovsky sa očuchávali, až kým Sára nevypustila takmer viditeľný oblak odéru hnilého mäsa pod Alanov nos, ktorý sa v tom momente nachádzal v oblasti pôvabných Sáriných zadných stehien.  Môj ochranca ľaknutý až odskočil a oprel sa zozadu o moje nohy. "Sára je náš generátor plynu," podotkol vtipne puberťák venčiaci Sáru.

Ale no tak, keď ju miluje, nie je čo riešiť.

Kdeže. Nijaké mezaliancie nebudú, dlhodobo ho musíme držať od jednej dalmatínky a navyše má v Rakúsku tehotnú chvíľkovú kamarátku.

Dnes som sa rozhodla, že obnovím behy v samote, keďže zvyšok sa intenzívne venuje biznisu aj cez štátne sviatky. Ubehli sme s Alanom asi päť km, posledné dva prerušovaným šprintom, lebo nás chytil parádny lejak. Keď sme dorazili domov pod prvú strechu, rozštekal sa na mňa a utekal sa požalovať k mame, že som ho nenechala ňúrať v lesíku, ale nútila ho furt utekať za mnou a ešte aj zmokol!

Veru, to by bolo zaujímavé, vypočuť si  jeho žaloby - nie dosť, že mu nedopraješ žiadne drobné radosti, ešte aby behal v daždi. No, hanbi sa! Ešte šťastie, že má chúďa doma zastanie.

Vediem - zrejme ako jediná z rodiny - psa k zodpovednosti za potomstvo, navyše je to príslušník strážneho a obranárskeho plemena, takže žiadny mäkkýš z neho nesmie byť - od exempláru opačného pohlavia každého živočíšneho druhu pripusteného do môjho súkromia vyžadujem pevné a funkčné svaly a odolnosť, plus fyzickú kondíciu only for case - kto ma bude obraňovať, keď na to príde?

Zajtra máme doma oslavu a pri tej príležitosti sme hodili Alana do vane, aby bol čistučký a lesklý. Pomstil sa nám za to tak, že nepozorovane zožral tretinu pekáča vanilkových rožkov uložených dolu v špajzi. Hoci mu mama povedala, že nedá ani cent za veterinárnu pohotovosť, keď mu bude zle, Alan je nesmierne veselý a plný energie a vyslovene sa máti smeje za chrbtom do očí.

Mohli jste dopadnout ještě hůř - vytáhli jsme včera čistotou zářícího Otíčka na místní odpolední veselici na louce, leč dorazili jsme tam, vlekouce na vodítku smrdutou, olezlou mršinu. Cestou jsme narazili na jedinou špinavou, kalnou louži... a bylo po reprezentaci.

Máte někdo canisterapeutického psa se zkouškami? Zajímaly by mě případně nějaké praktické zkušenosti ze zkoušek, ne takové ty obecné řeči, co jsou k nalezení v programu těch zkoušek. Hodně o tom uvažujem a tak sbírám informace. 

Hanba veľká-preveľká! Keď som dorazila domov, vyslala ma máti v DAŽDI presnoriť záhradu, lebo som v našej záhrade odborník na Alanove skrýše. Bola u nás totiž návšteva - manželský pár, pričom pani chodí po úraze s paličkou. Alan jej nepozorovane palicu vzal a niekde ukryl. Normálne - po vyše hodinovom hľadaní -  odišli bez nej! Asi desať minút som hľadala, kde som vedela, palice niet! Alan sedí v kuchyni pri chladničke a je mu veľmi veselo - máti od vyhrážok a nadávok prešla k lichôtkam. Už som urobila výsluch - z vonku neprišiel zamazaný, len s vlhkými labami, takže po záhrade asi nebehal. Lup niekde umiestnil tak nenápadne, že ho skrátka nevidíme.Je to terapeutická pomôcka, bohvie, koľko taká vec stojí. Sú momenty, kedy by som ozaj tohto diabla predala Číňanom!

Tomu hovorím canisterapia - naučiť  pani  chodiť bez paličky.

Odpoledne kolem nás prosvištěla holčička na koloběžce, druhá za ní běžela v závěsu s tvorem, připomínajícím lehce přerostlou myš... Otíček samozřejmě takovou výzvu nenechal ležet ladem, a tryskem se rozběh za nima. Holka jak to viděla, čapla toho tvora do náručí - tak na ní volám, ať se nebojí, že Otíček mu/jim nic neudělá... "No ale ten náš hrozně kouše!" opáčilo to nevinné dítko 

Pěkný.  S tímhle už jsme se taky setkali, že si majitelé kvapně brali do náručí svého jorkšíra, když se Basty chtěl seznamovat s tím, že se bojí, aby ten jejich neútočil. Vždycky si říkám, že ti psi asi opravdu nemají pojem o své velikosti. 

Já jenom přemýšlím, jak je lepší se v obdobných situacích chovat. Bastymu taky občas nějaký pes nesedne a pral by se... Takhle se potkáváme cca 1x týdně s irským setrem, se kterým už se jednou pral. Je to taková partička lidí, co venčí společně psy, je jich tam asi 5. Vždycky si říkám, že by si to mohl Basty třeba i užít, ale při představě zásahu mezi dva rvoucí se psy je vždycky obejdeme a psa pustím až o kus dál... Ale nevím, takhle se zase nikdy nenaučí(me), jak se má v takových situacích chovat...