Chlpáči a iné

Aha,tak to nevim,bohuzel,u nás do lokálního oc nemůžou.

Na Chodov muzou a tudiz i na Andel a Cernak (stejnej majitel)

Chodov a Cernak maj stejnyho, na Chodov udajne nesmi, Novej Smichov taky prej ne, ale to je jinej majitel, teda jestli se neco cerstve nezmenilo. Co me nastvalo, ze do Fashionareny nesmi.

Bystrik ze Slovenska

Zajimavy, na tom chodive je potkavam pravidelne a ani mne jeste nikdy nikdo nc nerekl. Ale je fakt, ze mam psika kapesniho.

oriešok Bystrik  ono to vyzera, ze vsetky oriesky zo Slovenska su z rovnakej rodiny ako Zuna 

edit: a ta Bonnie sa chladi ako zaba :-D

Ještě vím, že na Floru můžou psi (teda tak to bylo před rokem, nevim, jestli se něco nezměnilo).

Fešáci obaja 

Opalovacia sezóna v plnom prúde  (a uší stále v strehu,aby jej náhodou niečo neuniklo)

Jsem na sebe nastvana. Mame doma starou kocicku, nalezence, ktera je u nas uz temer 10 let. Nevime teda presne kolik ji je, ale cast zubu uz nema pekne dlouho a je proste stara. No a ted se zacala horsit, hodne sesla, pohubla, zacala vic polehavat. K veterinari jsem ji nebrala protoze ji to vzdycky hrozne stresovalo, narikala, byla urazena, schovavala se a jednou jsme ji po navsteve tri dny nemohli najit a to mela brat leky, takze to bylo fakt blby. Proste jsem si rekla, ze ji necham v klidu zestarnout, ze i pres to vsechno vypada spokojene jen ji dohnal vek a nebudu ji stresovat(taky zkusenost s babiccinym starym psem, ktereho nam veterinar bez zasahu vratil, at si uzije posledni dny a tydny a az to bude horsi at prijedeme naposledy). No a ted se micina jeste zhorsila, k veterinari ji teda uz zitra stejne beru a ted si to hrozne vycitam, ze ji treba to stari mohl prodlouzit, ze by to mohlo byt lepsi a proste me to moje rozhodnuti fakt sere. Cejtim se jako spatnej clovek.

to si fakt neberte, ono mně přijde, že na kočkách je to strašně špatně poznat, že jim něco je. Ten stres z veterináře chápu, s kočkama je to někdy hrozný, ještě se člověk bojí, aby je tam ze stresu ještě netrefilo. 

Držím palce, aby to nebylo nic vážnýho. A jak píšete s tím babičky psem - ono s některejma věcma se prostě nedá dělat nic, jen jim to nějak ulehčit. 

Jo, já to tak beru. Že s některejma věcma se nedá nic dělat, tak jsem si myslela, že tu kočku nechám prostě v klidu dožít, že stáří se stejně nevyléčí. Jenže najednou z toho stáří přešla rychle do divného stavu, kdy je celá nahrbená, kulhá, zadek má ouzkej. Takže s ní ale stejně jedu a vyčítám si to, že jsem měla dřív. Připadám si prostě nezpůsobilá starat se o nějaký zvíře. Přitom jsem se všema kočkama jezdila na veterinu, když se něco semlelo, i jsem si koupila teď reprezentativní přepravku, navíc náš veterinář pracuje i o víkendu, takže v ničim žádnej problém či komplikace, tak nevim, proč jsem se takhle rozhodla.

Babičky pes nakonec dožil doma u ní, ani jsme ho pak k veterináři na uspání nebrali, mělo to rychlej spád. Babi je přes 80 a není moc pohyblivá, nakonec to tak bylo dobře pro ní i pro psa, že byl doma a ona s nim. Já ho neměla moc ráda, což pes pozná, takže se mnou by ten konec moc hezkej neměl:-).

u nás je grilování taky velmi oblíbená činnost

držím palce!

Neviem už, kto mi poradil knihy od Františka Šušstu, ale musím sa Vám za ne veľmi poďakovať, sú úžasne napísané, kopec vecí mi docvaklo hneď ako som sa začítala...už sa teším, ako to poskúšam na Rikim (ktorý si momentálne užíva rozmaznávanie a výkrm u mojich rodičov kým sme na dovolenke ).

To si nevyčítej, my tohle měli před rokem - kočička neznámého stáří, už taky bez některých zubů. Měla asi čtvrtrok v úsporném režimu, což jsme přičítali tomu stáří, a pak najednou nepřišla domů na snídani, držela se jen na zahradě, olizovala všechno možný, tak jsme okamžitě jeli na veterinu. No, nedopadlo to dobře, měla těžkou anémii, což se zjistilo po velice náročném odběru krve ( nesnesla jakékoliv ošetření). Léčba nezabrala. Výsledek byl, že kočička vlastně žila, až na poslední 4 dny, jak byla zvyklá, a měla od nás hodně mazlení, protože se nás hodně držela. Ty úplně poslední dny jsme dělali všechno, na co měla chuť, opravdu blbě jí bylo poskední den, kdy jsme to ukončili. Taky jsem si vyčítala, že jsem ji nevzala k doktorovi dřív, ale asi by to znamenalo jen delší trápení. Mj. jsem se dozvěděla i to, že oslabená kočka fakt může umřít i na stres. Kočky prostě maskují, že jim něco je, je to jejich taktika a určitě vědí, proč to dělají. Staráš se, jak nejlíp umíš.

Znám lidi, co o vlastních kočkách mluví jako o spotřebním zboží, a to cituji. Taky jsem se setkala s tím, že když kočky začnou mít průjem, tak je potřeba vzít je po hlavě lopatou... Držím palce, ať je číča dobrá, může mít "jen" nějakou bolístku, která se zahojí, nemysli na nejhorší. Fakt si nic nevyčítej, děláš to dobře.

Přímo na veterině jsem si posteskla jako ty, ale bylo mi řečeno, že jsem přece přijela hned, jak jsem poznala, že je kočce špatně. Žádný, že kdybychom začli léčit dřív, mohlo by ... A tak to prostě je. Nic jiného si nepřipouštěj.

Ono je to s kočkama někdy tězký...těžko odhadovat a některý ty cesty k veterinářovi špatně snášej..

u nás i kapání za krk je provázeno nemluvením několik hodin..

a nejsem ve stěžovacím vlákně, ale asi se nám ztratila kočka  už několik dní nepřišla domů, což už předtím párkrát předvedla, ale nikdy ne tak dlouho...achjoo 

Ehm, tak kdyby někoho zajímalo pokračování nanicovatý historky se zabouchnutýma dveřma od kamarádky a následnou jízdou přes Prahu - se psy to ale souvisí jen velmi volně...

Tak jak jsem psala, v úterý dopoledne jsme si omylem vzala na venčení Cida klíče od auta místo od bytu, zabouchla si a musela pak se Cidem jet přes Prahu ke kamarádce a zpět, aby mi půjčila druhý klíče. Odpoledne přijela, zažertovaly jsme, že jede do jižních Čech a že ať dám na klíče pozor, a odjela. Tak jsme si vyrobila neprůstřelný klíčový kombo, kde byly klíče od auta, ty půjčený kamrádčiny, kde teď na pár dní jsme, i od našeho domu, a ty zbylý přebytky jsem odnesla zcela mimo dosah. Nebo aspoň jsem si to myslela, než jsem za sebou večer zabouchla dveře a šla zamknout, a zjistila jsem, že jsme si zase vzala ty druhý!!!

Co bylo na situaci narozdíl od té ranní  lepší -měla jsem u sebe doklady a oba psy. Co bylo horší, kamarádka a jediný další klíče teda byly už 150 kilometrů daleko. Prvních deset minut jsem normálně s psama apaticky seděla na schodech a přemýšlela, jestli je možný si nezabouchnout 20 let a pak 2x v jednom dni. Pak jsem teda z variant "přespím ty dvě noci na stavbě - absence světel, schodů, zábradlí, ale funkční koupelna" a "sjedu si do Budějc na otočku pro klíče a zpět" vybrala zámečníka (kterej si naštěstí pamatoval, že jsem tu před pár dny nechávala opravit dveře a asistovala u toho, jinak by mě asi s požadavkem otevřít cizí byt poslal někam, kde slunce nesvítí). .