Chlpáči a iné

milacka moje zdejší chrti oblibenkyne, pokaždé v  jiném outfitu

Kora ešte dolaďujeme obliekanie, predné nožičky niekedy nechcú spolupracovať, ale v outfitoch už lieta ako stíhačka. V začiatkoch stála ako vosková figurína, ani krok dopredu. Pamlsky boli nevyhnutnosťou. 

S kávou a společností venku. 

andulka01 hele, neříkáš jí někdy Ádo?

moora ty černobílý kočky k tomu svadej hrozne často, já jednou jednu zachraňovala u silnice a nakonec se k ni přihlásil nejakej pan stylem: jeee, to je náš Hitler! 
Kokoska kamaradka měla boxera a tím ocasem to bylo jako dostat přes nohy hadicí 

Potrefenáhusa tak nejak, v kombinaci s kartacem.

moora tak zrovna ten mě u ní nenapadl, tolik ho snad nepripomina A už takhle jsem musela korigovat jméno, když jsem si představila jak by se mohly tvářit okolo jdoucí madammes a já zrovna volala kočku.

Náš Olda, nemohli jsme mu dlouho najít jméno,tak to byl Kocourek, pak přijela moje maminka a prohlásila, ,,on ma pěšinku, jako Oldřich Nový,, a bylo to.

Krehutka continuity Krásní maďaři. Já je miluju

Švihnutí ocasem od ridgebacka taky stávalo za to, krvavou zeď měli naši kolikrát. A o maďarských ohařích jsem jsem několikrát četla, že jsou napůl lidi, možná na tom něco bude. 2 tu potkáváme a jsou docela milí, akorát jeden teda nosí na krku elektriku ;-(

Vlm To je hezký

PotrefenáhusaMy jsme kdysi na chaluupě měli kocoura Lenina. To jméno mu dal brácha, ale už nevím proč. V každém případě žil pěkně dlouho.

Zina Oni ti maďaři asi fakt potřebují zkušeného chovatele. Já jich mám pár v okolí a pokud nejsou zvládnutí, tak si dělají, co chtějí. Nejvychovanějši je našich sousedů, sleduju ho od štěněte. Je vidět výchova i důslednost, ale i tam vidím čas od času slušnej blikanec :-).

999 jj kamaradka je taky ma a za me jsou to cvoci

Zina 999 Maďara máme a je úžasný. Je chytrý, rychle se učí, miluje rodinu a společnost. Je teda taky nevyčerpatelná studnice energie. Musíme být důslední, ale je to náš první pes, takže nemůžu tu výchovu a důslednost porovnávat s jiným plemenem. 

Elektriku na krku má bohužel taky. Má 2,5 roku a elektrický obojek má teď asi 2 měsíce. Přestože krásně poslouchá i pracuje, když byl na volno a uviděl psa nebo lidi, rozběhl se k nim a na povely kašlal. A taky se občas nechtěl nechat odvolat od hry s jinými psy. Na dálku se nic dělat nedalo. Chodíme s ním na výcvik celou dobu, co ho máme, právě kvůli tomu, že je to náš první pes a nemáme žádné zkušenosti. A tu elektriku jsme pořídili po vyzkoušení jiných cest a konzulataci. Stačilo použít zavrnění jen jednou a hned mu docvaklo. Teď když výjimečně musíme použít elektriku, tak jen zvukový signál. Byla jsme hrozně moc proti tomu, ale když se objevil někde nečekaně jiný pes nebo člověk, když ten náš byl navolno, bylo to hrozný, když neposlechl a rozběhl se k nim. 

Edit: Hrozný ve smyslu, ta bezmoc, že pes běží a neposlechne. Naštěstí nic neudělal, "jen" okolo běhal.

999  Maďaři podle mě teď trochu trochu trpí na to, že jsou považovaný za "hezkýho psa ke kočárku", a hodně jich tím pádem nedostane to vyžití, co potřebuje. 

notna Já tomu i teoreticky rozumím, flati jsou taky hodně kontaktní plus tady je docela dost zvěře, přivolání je alfa a omega - a zároveň ten nejtěžsí "cvik". Prakticky ale nějak nemám na to to na svýho psa dát, říkám si, že prostě to nepoužiju správně a timing mi přijde hodně důležitej.
Jestli vám stačilo jedno zavrnění, tak asi dobrý. Já jsem si celkem jistá, že když už by Cid/Terk letěl, tak by ho zavrnění určitě nezastavilo, to by musela být mnohem citelnější rána, a k tomu prostě  nechci sáhnout.

Do debaty hezky pes ke kocaru. Poslouchat umi, ale vuuuubec nechce. Je to palice dubova a neni to tak, za bychom my vencili jeho. Ted ho pomlouvam, ale vlastne je to zlaticko 

Zina Máme to zatím jen 2 měsíce a ty situace nejsou časté. Pokud je navolno blízko nás, není problém, nechá se přivolat. Se zvěří taky není problém, to umí už dlouho, nechá se odvolat, sice třeba ne hned napoprvé, ale poslechne. U nás jsou problém lidi a psi, když se objeví ve chvíli, kdy on má volno a je dál od nás. To se hrne k nim, může se zbláznit radostí a na povely kašle. 

Intenzitu toho zavrnění jsme nastavovali s trenérkou. Je to nepříjemné, ale normálně to udržíme v ruce. I dcera si to chtěla vyzkoušet a normálně to držela. Není to žádná pecka. Pes se teda poprvé parádně lekl. Ale jemu už předtím stačil jen ten zvukový signál a reagoval. Pak jednou se na to stejně vykašlal a běžel dál, tak dostal ránu. Od té doby zase stačí zvukový signál. Vypadá to, že ho stačí vyrušit z toho jeho nadšení. Ale je to fakt výjimečně. Ne každý den. 

Ta naše trenérka zná jeho otce i matku. A říká, že je povahou celá matka, občas tvrdá palice.

Muž se jednou podivoval, že na výcviku je sám chlap. A trenérka říkala, že madaři jdou do módy a pořizují si je teď hodně ženy. Já si teda nedovedu představit být na našeho maďara sama. Chodíme s ním ven každý den hodinu ráno a hodinu večer v týdnu, o víkendu na delší dobu. To bych sama nezvládla. A míň času by zase nezvládl pes. Občas se to sejde, že nejdeme 2xdenně a pak má roupy.