notna Ty dvě hodiny jsou dobrý, na míň bysme taky moc nefungovali. Jako třeba den dva to šlo, když jsem byla pryč, ale třetí už byl Cid jak z divokých vajec. Taky dost záleží, co se děje přes den. Když je pes celej den sám doma, tak mi dvě hodiny přijdou naprostý minimum, jiný to je, když je s ním někdo doma a je průběžně nějaká interakce a ještě jiný, když někdo třeba ještě dělá na zahradě a pes je tam s ním. Teď jsme trávili pár dní u tchánů a tam je pořád někdo na zahradě, tak jsme Cida přes den moc neviděli, když jsme pak navečer vyrazili na velkou procházku, tak jsme to zkrátili na hodinu, protože jak si s ním pořád někdo venku hrál, byl už dost unavenej.
Druhá věc je, že záleží, jestli se na tý procháce zaměstnává hlava, nebo se jen jde. Většina lidí většinou jen pochoduje, ale po hodinový procházce, kde jenom chodí nebo běhá, nemůže být žádnej zdravej pes zvyklej na pohyb unavenej. Já s sebou většinou nosím míček, to se hodí už kvůli průběžný motivaci na přivolání, ale hodím jen párkrát, protože Cid pro míček lítá bez rozumu (a u Terka se musel se záteží opatrně). Mnohem radši používám dohledávku, což není nic jinýho než schování něčeho (míčku, dummy, atp.), všechny naše psy to dohledávání bavilo a 10 minut intenzivního čuchání je vyčerpá víc než hodinová procházka. Celkově když pes něco hodně chce a je jedno, jestli je to apport, nebo plyšová kachna, tak se s tím dá dost vyblbnout, jde i vzít těch věcí víc a vysílat je pro ně postupně (místo aby vyletěli za tím posledním).
Celkově mi přijde, že u loveckých psů se dá využít toho, že mají většinou nějakej kořistnickej pud, a použít to "proti nim". Místo zakazování ten lov nějak nasimulovat, aby probíhal tak, že s tím budu spokojená já. Funguje to pak i na to přivolání, když budu ten nejzajímavější objekt široko daleko, tak pak ostatní psi nebudou až takový lákadlo, a (v podstatě nudný) lidi už vůbec ne.