Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

Tak to jo. Kupodivu tenhle slabikář babička na půdě neměla, ačkoliv tam chovala spoustu prvorepublikovejch dětskejch knížek...

Je tam taky, že máme maso? Ó my se máme! 

Masa je tam na třech stranách, udělám pár dokumentačních fotek. Ani v muzeu Komenského nemají tak staré vydání, toto je druhé, první je předválečné. Mám i Poupata ze 40. let.

Momentálně čtu Konec rudého člověka od Světlany Alexijevič.

Je to silný čtivo. Vždycky jsem si myslela, že Orwell záměrně přeháněl a tak daleko to ve skutečnosti naštěsní nikdy nedošlo. Tak omyl, no... Některý věci asi nikdy úplně nepochopím, zvlášť proto, že už jsem spíš porevoluční dítě. Alespoň už ale chápu, proč (na některých "informačních" serverech a diskuzích) za všechno můžou Zednáři a proč jsou všichni s prozápadními názory najednou agenti CIA... O to víc mě to ale děší.

Kde jsi knihu sehnala?

V jednom knihkupectví u nás ve městě. Měli jen jeden kousek.

Skladem je ale i na Kosmasu, koukám...

V nabidce mestsky knihovny ji nemaji, tak zakoupim, diky!

Poupata z 1921:

Nerozumiem, prečo ma už dávno niekto neupozornil, aká úžasná je knižná predloha Nebezpečné známosti od Choderla de Laclos. Dnes naobed som si ju bola po dlhom čakaní vyzdvihnúť a cestou domov som sa previezla dve zastávky električkou navyše, jednoducho som sa tak začítala. To je sloh, to je vyjadrovanie!

V poslednom čase idem na Červenákovej vlne, po Roganovskej sérii, ktorá bola dobrá, ale nie až tak prevratná, som skúsila jeho historické detektívky a musím povedať, že chlapec píše naozaj dobre a Stein s Barbaričom sa zaradili medzi moje obľúbené postavy, prečítala som obidve knihy neuveriteľne rýchlo a teraz sa trápim s nejakou fínskou detektívkou. 

Opět další z řady mých oblíbených autorů detektivek: Arnaldur Indridason - Chlad.

Komisař Erlendur na dovolené ve východních fjordech řeší dávnou záhadu... jsem napnutá jak kšandy!  Nejen že je mi Erlendur sympatickej (až na svoji zálibu v pojídání ovčích hlav  ), ale všechny knihy tohoto autora mají super atmosféru, o detailním pohledu na život na Islandu (současný či minulý) ani nemluvě.

Věčná škoda, že zfilmovaná byla jen jedna (Severní blata tuším, a doporučuju).

Čtu teď další Camillu Lackberg - tentokrát Elsyino tajemství. Tahle autorka mě vážně baví, všechny knížky od ní jsou super.

A MUSÍM se ještě vrátit ke knížce Muž jménem Ove - už jsem ji dočetla a je skvělá! Patří k jedné z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy vůbec přečetla. Chytla mě za srdce. Smála jsem u ní, brečela dojetím, prostě krása . Takovou knížku chci mít doma v knihovně.

Ove je super 

Zjistila jsem, že dvě detektivky C. Läckberg i zfilmovali, teď jen je někde najít! 

Tak ty bych ráda viděla! Ovšem jestli budou jen ve švédštině, tak jsem namydlená - ty máš výhodu .

No, zas takovej expert nejsem. Pochytim každý pátý slovo... Výhoda bude hlavně to, že jsem už všechny četla 

Mně zbývají k přečtení ještě dvě. A budu nedočkavě čekat, kdy vydá další .

Přála bych si, aby moji oblíbení autoři psali tak rychle, jak já čtu 

Jo!!

Tak jsem přečetla tu Mitsuko (Vlasta Čiháková-Noshiro) a musím říct, že mě moc nepotěšila.

Nejen že se mi nelíbí styl - evidentně je to opsaný z pasáží osobních deníků, a autorka se ani příliš nesnažila to nějak pospojovat, takže to působí značně útržkovitě a chaoticky... ale navíc jsem získala dojem, že dotyčná Mitsuko měla značně nechutnou povahu.

Nejen že se na (budoucího) manžela pověsila, když si ho předtím vyhlídla - jako bývalý učednici na gejšu jí to jistě nedalo moc práce... pojistila si ho rovnou dvěma dětmi, ještě než se vzali... ale jak všichni současníci i vlastní děti dosvědčují, mile - až devótně - se chovala jen k němu. S dětmi neměla žádnej vztah - taky se s ní z celkem sedmi vydržela - od dosažení jejich dospělosti - stýkat jen jediná dcera (kterou prakticky uzurpovala, aby se o ni starala jak otrok). 

Ale podle fotek byla skutečně hezká, o to nic, a ve společnosti patrně působila dobrým dojmem, chovat se nepochybně uměla. Je tam i zmínka o tom, jak po ní "někde ve Francii" pojmenovali parfém... ale moje oblíbená hrdinka se z ní nestane (a trochu mi teď kazí radost i z mojí Mitsouko! ).

To můj druhej úlovek mě potěšil mnohem víc. Čirou náhodou jsem při hrabání v knihovně našla zapomenutou věc... ani nevím, kde a kdy jsem si ji pořídila... Kurt Aust - Den hněvu. Autor je současník, rodilej Dán, žijící v Norsku.

Jak se píše už v úvodu, je to historickej román s detektivní zápletkou, hodně připomínající Jméno růže. Potvrzuju! Akorát je ze 17. století,  a ze Šlesvicka.  Dobře napsaný, dobře přeložený... začetla jsem se s chutí.

Dnes som mala veľmi rušný deň a teraz vo vani s mimózovo-levanduľovou soľou som dočítala Nebezpečné známosti. Niekoľko dní ma vtedajší štýl písania korešpondencie ohuroval eleganciou a musím povedať, že aj nabíjal energiou.  A k záveru, ktorý sa nedostal do žiadneho filmového či TV spracovania, čo so videla / a že som ich videla!/: keby každá ohováračská a intrigánska stará micka ostala rapavá po neštovicích a súčasne oslepla na jedno oko, hneď by sa vo svete ľuďom ľahšie orientovalo.

No jo, ale kdo se má na ně pak koukat - víš kolik by těch jednookejch bylo?  A navíc, některý jsou stejně neviditelný - schovaný na těch internetech...