Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

Poslední dobou hltám Camilu Lackberg - zatím jsem od ní přečetla 3 knihy (Ledová princezna, Kameník a Andělíčkářka) a líbily se mi všechny ohromně (až je mi to podezřelé ).

Na doporučení jsem přečetla všemi opěvovanou Zmizelou od Gillian Flynnové a přišlo docela zklamání. Stejně tak mě neohromila ve filmové podobě, od Finchera jsem čekala víc. 

Teď mám rozečtenou Kate Mortonovou Tajemství letního odpoledne, hned za ní čeká na nočním stolku Dítě číslo 44.

Nedávno jsem přečetla Vlčí dítě - děsivé, šílené, skutečné - doporučuji.

Jinak knihou mého srdce se stala Živá voda od Marcela Pagnola, to je prostě nádhera.

Ježiš tady by se toho dalo napsat.......

Živá voda má čestný místo i v mojí knihovně - hned vedle Jak voní tymián od téhož autora.

Tu mám taktéž, ale zatím jsem se k ní nedostala. Jsem ráda, že se mi obě podařilo v antiku sehnat. Hodně chodím do knihovny, ale opravdu hezké knížky nakupuju (většinou se právě daří v antikvariátech), abych je měla doma. Jsou to klenoty. Naposledy to byl nákup třeba Marie Antoinetty od Zweiga. Měla jsem ji doma půjčenou z knihovny a byla jsem z ní tak rozhozená, že jsem si ji musela do rodinné knihovny hned sehnat .

Z novodobých a nově vycházivších jsem upřímně nadšená z Kateřiny Tučkové - Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch, tak za ty jsem tady ráda, že je vlastním .

Dělám to úplně stejně  Od Zweiga bych doporučila i Marii Stuartovnu, to je nářez!

Tu mám taky, ale také zatím nepřečtenou . Takže se mám na co těšit, stejně jako v Antoinettě?

Mně se zdá MS ještě lepší

Tak super, mám se na co těšit!

Marie Stuartovna je rozhodně lepší, fakt doporučuju! 

V poslednom čase som verná českým autorom, Miroslav Žamboch a Petra Neomillnerová sa zaradili k mojim obľúbeným autorom, čítam ich na preskáčku. Petrinu trilógiu Písne čarodejky mám už prečítanú, na ceste je Lota 1 až 3, Díte skály a Rudá čarodejka. Od Mirka mám takmer komplet prečítaného Baklyho a momentálne čítam Koniáša (druhú knihu). Sú obaja skvelí.

Cez Vianoce som čítala Lásku slečny Elliotovej od Jane Austen a veruže ma to udržalo pri zdravom rozume popri zástupoch návštev, ktoré k nám neustále prúdili. Strašne by ma zaujímalo, ako by Jane Austen opísala štýl dvorenia dnešných mužov, bohvie, či by jej na to stačil jej vytríbený jazyk.

Teraz som sa vrhla na Nesbovho Syna, ale akosi sa do toho neviem dostať, chýba mi Harry. 

Nemáte někdo doporučení na pěknou knihu z dějin Evropy? Konkrétně nejvíc mě zajímá Francie - Ludvíci/revoluce, Habsburkové, případně ještě Anglie. Klidně ty dějiny i jednotlivě v knížkách podle států. Nemusí to být echt podrobně, stačí stručný jasný přehled, nejlépe i s pikantnostmi ze soukromých životů, ty já ráda . Před lety měl můj kamarád pořádnou bichli, kde byl perfektní přehled dějin celé Evropy. No nevzpomenu si na název .

Pre Anglicko a Francúzsko odporúčam knihy od Andrého Mauroisa - Dejiny Anglie a Dejiny Francie.

Zapátrám v knihovně, děkuju.

Maurois je dobrý, akorát zrovna etapy, které mě na Anglii zajímaly nejvíc měl právě dost stručně.

Keith Ablow : Popření, Projekce, Nutkání. Čítam tieto 3 knihy druhý raz a neviem sa od nich odtrhnúť. Sú o psychiatrovi závislom na kokaíne, s vlastnými démonmi minulosti, ktorý pomáha polícii riešiť vraždy. Je to perfektné a maximálne uveriteľné čítanie, je vidieť, že aj autor je psychiater. Tieto knižky mám požičané z knižnice, nikde ich nedostať, akurát titul Psychopat sa mi podarilo kúpiť v eshope. Škoda, že u nás nevyšli všetky jeho knihy.

a to sú ktoré?

Annu Ellitovou jsem četla poprvé před sedmi lety v originále a hned nato zhltla překlad Evy Ruxové do češtiny. Byla to poslední knížka, kerou jsem od ní do té doby ještě neznala.

Od té doby je to i můj každoroční vánoční relax.

Jo, to by mě taky zajímalo, jak by si s tím poradila. Vůbec jak by reagovala na cokoliv v dnešní době. V téhle souvislosti občas ráda vzpomínám na Emmu Thompsonovou a toto (od 2. minuty).

Na tu Annu Elliotovou jste mě navnadily, už ji mám od úterka z knihovny doma. Je to malá kapesní knížečka, trošku už salátové vydání, není divu, je z roku 1968. Po tom množství detektivek jsem potřebovala trochu propláchnout mozek něčím milým, takže jsem teď přelouskala J.Herriota a jeho Zvěrolékaře a kočičí příběhy, dále  z dětského koutku knihovny   Annu ze Zeleného domu a hlavně!! moji nejoblíbenější z dětství (ani nevím, kolikrát jsem ji jako dítě přečetla, ale mockrát)  - Sirotek lowoodský od Charlotty Bronteové. I po těch letech mě opět dostala. Příště si z knihovny určitě donesu Janu Eyrovou, která na Sirotka navazuje. Krása. Přesně to jsem potřebovala.

Na klasiku se člověk může vždycky spolehnout, a Janu Eyrovou čtu tak jednou ročně  Teď jsem zrovna dostala chuť na Nadějné vyhlídky, myslím že o víkendu je zas otevřu...

Fakt? To já jí četla zatím jen 2x . Takhle podobně to mám jen se Saturninem, toho si dávám zhruba jednou ročně .