jinx S věkem možná, ale se zkušeností (prožitkem ne).
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
slniecko Jo u Maďarska sa k tomu schyľovalo už dlhšie, to pre mňa nebolo až také prekvapenie, a v Poľsku je to podľa mňa horšie ako u nás. Každopádne i tak si myslím, že nám železná opona a staré poriadky nehrozia, ale tým nepopieram, že sa vláda pokúša o modernú verziu komunizmu. A som ročník 88, pre niekoho dôležitá info.
o věku řeč nebyla
- ale nevzdávejte to, porozumění psanému textu se dá trénovat! 
Reakce na paktofonika:
Tak ale to je trochu prehnané nie?
Já ti to nenutím, nebo jo? Nikomu jeho optimismus a radostné očekávání toho, že bude líp, neberu. Pouze jsem s dovolením vyjádřila, jak se sama aktuálně cítím.
barbucha Ježiš, ja som to nemyslela nijak zle ani ako útok.
jinx nolita Já si myslím, že ten pocit fakt nemá se vzděláním nic společného. Je to emoce. Já si taky úplně nedokážu představit, co zažívali lidi v 50. letech, nebo moji rodiče v 68. To můžeš mít nastudováno den po dni, nebo hodinu po hodině... Já mám ty totáčový vzpomínky dost uložený, nebo rok 1989, kdy jsem byla studentka VŠ. Pamatuju si ten strach a taky to absolutní štěstí pak. Jiná věc je, že tenhle argument nemám ráda, nezažils, tak mlč. Ale že ty zavřený hranice můžou lidi, kteří to zažili nést hůř, tak to je pravda. To je jako když moje babička měla pořád plnej špajz mouky a cukru, protože za války zažila hlad. Vyprávěla mi o tom, znám to historický pozadí, ale cukr do zásoby nekupuju :-).
barbucha ja teda doufam, ze svet i nase misto v nem je trochu jinde nez za komunismu, i lidi jsou jini. Nevim, proc by mela nastat znovu zelezna opona, z ceho konkretniho mas ten pocit?
999 To napsala myslím moc dobře. Pocit je nepřenosný.
999 zazila jsem i zavreny hranice i fronty na toaletak, na banany a na kde co. Zasoby nedelam a fakt si neumim predstavit stejny stav jako pred 89. Tenkrat ta zeme nebo aspon vetsina lidi v ni byla prakticky odriznuta od informaci, zahranicni vztahy a spoluprace byly povoleny jen smerem na vychod. To snad fakt uz nejde vratit, aspon doufam.
999 TP je fakt, dobre si to napísala.
Kokoska My si asi úplně nerozumíme. Já se nebojím, že by se něco vrátilo. Já mluvím jen o té emocí. Že ti ten pocit zavřených hranic v kombinaci s tím, co máš někde uložené nemusí dělat dobře. Jako když byl fotograf Newton před revolucí v Praze a cítil se tady hrozně, protože mu najel pocit předválečného Německa ze kterého utíkal...
Ad opona... asi my stojíme v mučírně na hradě a říkáme si - tvl, to je ale hrůůza - a za hodinu se smějem u kafe! A člověk, kterej by prožil mučení, by odtamtud utek vyřízenej, bubáci probuzený a tři dny z toho nebude spát. Taková paralelka.
Ad kůže - jsem sem psala někdy v říjnu, že mám nějaký svědivý kožní trable. Postupně se nám to rozlezlo do celý rodiny - na první dobrou nám po telefonu diagnostikovali svrab, což vzhledem k letním spaním leckde by bývalo mohlo být, ovšem naživo to 4 doktoři postupně vyloučili, protože vizuální projev a další symptomy prostě nebyly. Ale s následným "nicméně nevíme, co to máte". Po pomatlání kortikoidama se rodina vyléčila a já to furt mám!!! Už půl roku. Jakože ano, míň, ale furt jo. Zrovna teď mě svědí loket. Společná alergie je nesmysl, stejně tak společnej stres. Úplná beznaděj. Teď se stříkám koloidním stříbrem, namatlala jsem na sebe postupně konopný masti, sudokrém, pixlu neutrogeny, excipial, zmíněný tři typy kortikoidových mastí, koupala jsem se v olejích pro atopiky, jakejsi dehtovej smrad, bepanten, ... Skutečně už jsem úplně zoufalá, nejvíc zoufalej je fakt, že nikdo neví, co to je. Přeju vám, ať jsou vaše ekzémy a alergie rychle pryč 
.
999 jo, chapu, ze emoce atd. A reagovala jsi na to "kdo nezazil, nepochopi". Ale Barbucha to popsala jako strach z realneho navratu zelezne opony, ale mozna jsem to blbe pochopila.
Kokoska Nebo já :-).
Já nějaké úzkosti nebo strachy nemám, ale při této debatě jsem si vzpomněla, jak někdo ještě na MP vyprávěl, jak jako studentka našla u babičky na půdě předválečné noviny a jak byla fascinovaná, jak málo tam šlo poznat, že se blíží válka. Že se psalo o nějakých místních politických potyčkách, o plesech na Žofíně a pokud byla nějaká zmínka o nacistické vlně v Německu, bylo to úplně pod čarou a na okraj a působilo to jako "kuriozitka".
Já se třeba barbucha nedivím, komunismus zažila, její důvěra v současnou vládní garnituru je mizivá a má vnučku v zahraničí, taky bych asi na jejím místě neměla úplně příjemné pocity. Rozum je jedna věc, vnitřní pocit druhá.
999 Muze byt.... ze je v tom i (ale za me nejenom) emoce...
999 dobře jsi to vystihla 
