Pořád moc držím palce! A pozitivní myšlení sice dělá hodně, dokud to jde, ale furt a nonstop prostě aplikovat nejde. Bolest, strach a další negativní věci je prostě potřeba taky občas ventilovat a připustit si je.
Jsem moc ráda, že Tě pan doktor takhle uklidnil - a to, že navrch byl hezkej a sympatickej, je takovej příjemnej bonus. 
To je dobře, že se to hojí! Strategie malých cílů je dobrá, toho bych se držela.
Dalia Potvrzuju tu radu od Karja. Jako jasně, je to nesrovnatelný, ale mně, když bylo nejhůř a byla jsem fakt psychicky i fyzicky na dně (po porodu), pomohlo mi přemejšlet jen pár hodin dopředu. Žádný jak bude asi vypadat můj život teď, co si počnu, proč to není jako dřív ... ble ble ble. Prostě se jen soustředit na následující krok a ocenit každej další úspěch. A pak sem si ani nevšimla a krize byla pryč. tak držim palce, ať už je to za váma 
Ešte je dobré skúsiť zamestnať zmysly, skúsiť sa na ne sústrediť jednotlivo, zrak - niečo pekné si pozrieť, obrázok, kvet, čokoľvek, sluch - vtáčiky, klepanie dažďa na strehu (ok, ak to nie je tesne pred záplavami), hudbu (ale nič ťažké, alebo pochmúrne), chuť - dať si niečo dobré, hoci len malý kúsok a skúsiť to vychutnať, hmat - dotýkať sa niečoho príjemného, hodvábna šatka, kúsok zamatu..., čuch - k niečomu príjemnému si privoniavať (tam máš myslím inšpirácií dosť:)...)
Mindfulness 
Dalia Potvrzuju tu radu od Karja. Jako jasně, je to nesrovnatelný, ale mně, když bylo nejhůř a byla jsem fakt psychicky i fyzicky na dně (po porodu), pomohlo mi přemejšlet jen pár hodin dopředu. Žádný jak bude asi vypadat můj život teď, co si počnu, proč to není jako dřív ... ble ble ble. Prostě se jen soustředit na následující krok a ocenit každej další úspěch. A pak sem si ani nevšimla a krize byla pryč. tak držim palce, ať už je to za váma
Taky potvrzuju! Ja to (nekterym) klientum rikam porad, at se do budoucnosti vubec nedivaji, ale soustredi se na "baby steps". Az se dostanou z nejhorsiho, muzeme se k uvaham o budoucnosti vratit.
Prosperina dynda MP Marge Budu to tak muset dělat, protože jinak se zblázním. Ani Roberta nemám v sobě stále zpracovaného. To třeba dva tři dny nic a pak se najednou hroutím v slzách. Nerada o tom mluvím nebo píšu, ale co mě už řadu měsíců (vlastně od diagnózy rakoviny) nejvíce znepříjemňuje život je neustále v podvědomí usazená myšlenka na umírání a smrt. Ať dělám cokoliv, pořád to tam je. Někdy je to jen trochu, ale občas mě strach úplně ochromuje a já v tu chvíli věřím, že brzy umřu. Jsem z toho nešťastná. Beru sice malou dávku antidepresiv od smrti Roberta, ale myslím, že efekt je jen malý. A navíc toto podle mě prášky nevyřeší. Když jdu kolem onkologie, všechno se ve mně stáhne a v duchu prosím, abych tam nemusela umřít. Bude to znít asi divně, ale opravdu jen vůně mě drží, abych se do toho úplně nepropadla.
MP Marge Mindfulness je podle mě mimochodem hodně dobrej koncept (narozdíl od pozitivniho myšlení, ze kterýho se mi otvírá kudla). Jednou bych to chtěla umět, ale já jsem takovej věčnej řešič a bručoun ... nic mi není dost dobrý, za rohem furt vidim pohromu ... děsná vlastnost, no. Ale snažim se.
Myslím, že to, co prožíváš, je v dané situaci normální, bohužel. Zlepšit to může jen čas, terapie, možná aktivní přístup. Všechno máš ještě hodně čerstvé a prožíváš to hodně silně, časem by to mělo být lepší. Všichni onko pacienti, co znám, mají strach z každé kontroly, i když se cítí dobře. Ale mezi kontrolami se dá hezky a dlouho žít. Ta antidepresiva klidně znovu prober s doktorem, někdy je potřeba je změnit, aby ti opravdu vyhovovala.
MP Meri jj, doma mi rikaji ze su expert na katastrofickou budoucnost, desna vlastnost:-((
Dalia ja myslim ze strach ze smrti je normalni, nikdo nechce unrit a kdyz jsi k tomu tak blizko je to desivy.. ale ten strach by nemel uplne cloveka ochromit, na to jsou asi ty leky dobry. mozna bych se poradila s lekarem jestli trosku zvednout davku?
Karja MP Meri Pojem mindfulness jsem dosud neznala, tak děkuji za nasměrování. Už jsem si o tom našla článek.
viktorka_od splavu Když já si myslím, že prášky neřeší příčinu, nenaučí mě s tím strachem pracovat.
dynda Nejen kontroly. I každé píchnutí někde, kdejaká banální bolest se stává spouštěčem hrůzy. No nedá se takhle moc dobře žít. Doufám, že čas přinese úlevu.
Dalia no ale tady neni co odstranovat, resp ta pricina proste je.. samozrejme casem se zklidnis, ale v takovehle situaci mi to prijde namiste. stres hojeni a imunite hodne skodi
Dalia Prasky bych vzala jako pomoc, abys ziskala silu a cas na to naucit se s tim strachem pracovat, nikdo nerika, ze ze se jich nemuzes zbavit/vymenit je zpatky za slabsi. Ted se snazis v pruvanu otevrit dvere, pokud zavres okno (pouzijes prasky), pujde i to otevreni dveri snaz. A casem se vitr uklidni a ty cvicenim zesilis a zvladnes dvere otevrit i v pruvanu s otevrenym oknem, jestli ti tahle analogie dava smysl...
viktorka_od splavu To ano, stres škodí.
Když jsem byla v počátku léčby, tak jsem jednou na lůžkovém oddělení držela za ruku plačící ženu, která na tom byla špatně. Ani nevím, jestli ještě žije. Tenkrát jsem přemýšlela o tom, že jestli se já uzdravím, tak že bych chtěla těm nemocným a umírajícím pomáhat. Chodit za nimi, povídat si s nimi ... no a když jsem se z toho nakonec dostala, najednou to nedokážu. Nedokážu jít na lůžkové, nedokázala bych být v přítomnosti těch, kteří už odchází jinam. Občas si říkám, že jsem zbabělec a obdivuju všechny ty sestřičky a doktory, kteří s těmi lidmi jsou. Taky přece musí přemýšlet o své smrtelnosti, vidí tu bolest ... já to nedokážu.
Solathis Ano, chápu to.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
