Garfie Hlavně, ať ti ty davy nevypíchnou oko deštníkem. 
Určitě to bude super výlet!
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Tak babicka se nam lehce vzmatozila. Zacala mluvit a az na obcasne vypadky ("byl tady doktor, umyl mi vlasy a pak jsme sli na pohreb") ji to i docela mysli. bohuzel ale jak ji to zacalo myslet, tak chce domu, coz neni mozny, protoze nema na svuj stav vybavenej byt a zaroven jeste porad do ni lejou kapacky. takze je to s ni tezky, protoze kdyz ji matka nevyjde vstric, tak ji nadava, ze je na ni zla, nebo breci. tak ted cekame, az se jeste vic srovna, a budeme ji muset nechat prevezt na LDNku. to nam asi neodpusti. a ja od prijezdu z Norska za ni jeste nebyla, protoze jsem si odtamtud privezla rymu a kasel.
razorblade hele, i malej pokrok je dobrej!!! 
ty LDN....no, uvidíte sami, je strašně důležitý tam za ní furt chodit, mluvit s ní, dávat pozor na výživu...depresárium strašný. Babička si v 93 zlomila dvakrát po sobě nohu, takže po LDN strávila přes půl roku, ale zvládla to. ten psychickej stav je důležitej, jakmile si lehnou a zabalej to, což se na těch LDN stává fakt často, je to v pytli. Plus asi budete muset dávat i pozor na to, aby nebyla proležená a tak, my babičku denně masírovali, pak jsou i takový různý pomůcky na podložení nohou, pat...
razorblade na LDN opravdu pozor, personál je přepracovaný a většinou pravá ruka neví, co dělá levá. moje babička byla v LDN tři měsíce po těžké mrtvici, a nesešla tam jen díky tomu, že děda tam za ní jezdil každý den a byl tam s ní od půl jedenácté do šesti večer. tohle samozřejmě nemůže praktikovat člověk chodící do práce, ale vždy je dobré co nejvíce komunikovat s personálem a být informovaný o všem. protože když je člověk nemohoucí, tak jsou příbuzní jeho jediní advokáti.
Potrefenáhusa Bowle no, ja doufam, ze se najde misto na LDN v nasi fakultni nemocnici. Chodi tam obcas slouzit muj kamarad doktor, takze by na ni i mel kdo dohlidnout. Segra jeste shani misto v malem duchodaku ve vedlejsi vesnici, kde pracuje jeji znama a ktery ma moc dobra hodnoceni. Neumim si predstavit, ze ji soupnou nekam uplne jinam. Hlavne se bojim, aby ji neodvezli treba do Broumova, to jsou od nas dve hodiny cesty autem.
razorblade držím pěsti ...
razorblade Tak to moc držím palce, a s tou LDN souhlasím s předchozími příspěvky. My nakonec měli štěstí, že se našlo místo v "nemocnici následné péče", kde měli víc personálu a lepší prostředí a dokázali tam splnit tátovi největší a jak se pak ukázalo i poslední přání, to jest vykoupat se v horký vaně.
To přání "chci domů" je šílené vydržet, u nás to taky nešlo kvůli kapačkám a celkovému zdravotnímu stavu. Ach jo. Držím palce, fakt.
Držím palce, ať to dobře dopadne! My máme babičku s demencí doma, respektive žije zamčená ve svém bytě v domě s částí rodiny. Ono to zní hrozně, ale má 2x denně peč. službu a pravidelně návštěvy rodiny. Sice prosedí dny u televize, ale má fakt pestrou stravu i pití a konzumuje to, může ven, když se nechá přesvědčit... Myslím, že ve standardní LDN už by nebyla. Sice takhle hrozí, že upadne a už se to i stalo, ale má to kolem sebe celkem bezpečné, vychytalo se to, nejhorší pád měla v nemocnici, kde si zlomila nohu. Je to vždycky něco za něco, pokud nejsou prostředky na chůvu na 24/7, nemají tyhle stavy nějaký úžasný řešení, bohužel.
razorblade deda na podzim chytl priserne psychicke stavy, ze ho boli vsechno, leky nezabirali dlouho byl v nemocnici na psychine, nez mu vychytali davkovani antidepresiv. Doma chodil, ale uz nic moc, v nemocnici totalni propad. Pak ho prelozili z psychiny na plicni (nikdo jsme nepochopili proc, asi kvuli nedostatku mista v nemocnici), 2 x vystridal nemocnici a to co pise Mohučanka , to oddeleni nasledne pece, troch se rozchodil ale zadna slava. Maji dum, ale v prizemi je jen velky otevreny obyvak, a kuchyne, loznice nebo spaci kout se tam zaridit neda, musi se po schodech. Babi natvrdo priznala ze ho doma uz nechce, protoze to neda, je hodne vitalni, chodi ve svych 76 zpivat do sboru, jezdi s duchodkynema na vylety po okoli a deda je se svym psychickym stavem jak koule u nohy (coz je sice pravda, nicmene jsme cumeli jak puci). No jo ale DD se ji zaridit nepodarilo, takze uz ma tyden dedu doma, sice s charitou na pomoc ale nikam nemuze, protoze ma zachvaty uzkosti ze jde pryc
pomoci ji nemuzem, deda je typicky barak jsem postavil svyma rukama a taky v nem umru a babi dal shani DD...
rasaNori anio, tohle byva často zcela opomíjené. Ti zdraví, kteří pak vedle těch nemocných naprosto ztrácejí svůj zivot. Máme to u sousedů. VElice vítalni pan jeho žena. Ona je mimo a on se od ní nemůže hnout. Sprosté mu nadává, šíleně ho buzeruje, nemůže se od ní hnout ani na pár metrů. Hnes jeci a volá ho.
Horší než kriminálu. Jeho kvalita života je 0. On vedle ní umírá zaživa.
Moje matka taky nemohla svého muže mít potom doma. Nebyla schopna péče 24/7. Nedalo se spát, v noci chodil, úplně byl mimo. Kalel po bytě, premistoval věci i nBytek. Máti nemohla spát, byla na atd. Strašně. Jeho dcera ji sprosté nadávala, že se ho chce zbavit.
Pak ho demonstrantivne odvezla a nevydržela to ani dva týdny. A lifrovala ho do ldn.
Ty konce jsou někdy strašlivé a často trpí i víc ti okolo
Dadoo Mé mamince zničila péče o tchýni poslední zbytky zdraví. Rozjel se jí zánět slinivky, metabolismus v háji... Kdo to nezažil, nepochopí. Takové ty řeči o odkládání starých mě dokážou někdy pěkně vytočit.
Pinot Noir no a eště sranda, když o tom vypráví chlap, kterej by kvůli tomu z tý práce ale nebyl ochotnej odejít...
Dadoo Pinot Noir Nasi to taky zazili u sousedu a nebylo to hezke. Byli to hrozne fajn lidi, uhlazeni, neuveritelne aktivni. Pak u pana propukla choroba a behem jednoho roku to uplne semlelo jeho zenu, ktera o nej pecovala. Mama ji nabizela pomoc, prakticka ji jezdila premlouvat, at pana preda odbornikum do ustavu. Bylo to strasne, cele dny na ni rval. Ona uz se z toho taky nevzpamatovala.
Oni ti nemocní jsou občas trochu jinde, neuvědomují si, jak je péče o ně v domácích podmínkách náročná a někdy až nezvladatelná. U našich v domě pán měl mrtvici a tak činil, že nechce být v nemocnici, nechce do LDN, že ho paní teda vzala domů. Sama má zdravotní problémy a najednou měla doma ležáka. Děti v práci, nějak to pytlíkovali, ale ona z toho málem taky skončila ve špitále.
Moje sestra se 19 let starala o manžela po mrtvici. Umřel pred měsícem. Bylo mu 74. Odešla kvůli němu z práce, hodně se to na ní podepsalo, ale nedokázala ho nikam dát.
Prostě mu sloužila až do smrti.
A dost často mi napadlo aby ona neodesla dřív. Pro ni to byl ocistec.
Starat se o dospělého nemocného člověka je zápřah pro každého, zvlášť když už člověku taky ubývají síly. Babička je rozumná, ta moje si uhnala infarkt, ani o tom nevěděla. Tady prostě hrozně chybí dostupná důstojná péče, kam by se člověk nestyděl starouška odevzdat i proti jeho vůli, respektive třeba by ani ty lidi tolik neprotestovali, kdyby šli do něčeho příjemného.
Mne na rakovinu zemrela mama, kdyz to metastazovalo do mozku, tak uz to nebyla ona. Tata ji mel doma, ale pak jsme ji odvezli do nemocnice, protoze normalne chodil do prace a bal se, co by doma mohla sama provest. Ja jsem jezdila na vikendy pomahat. Trvalo to nejake dva mesice a ja z toho mam solidni trauma doted (15 let). Tata je naopak hrozne hodnej a splachovaci, takze me dost prekvapil, kdyz rekl, ze vlastne zemrela hrozne rychle. Chjo, hrozny vzpominky.
Já jsem se starala asi 4 měsíce denně o dědu na LDN. Hrozný stres, nikdy jsem nevěděla, v jakém stavu ho najdu. Ke konci tam aspoň o víkendech jezdila mamka, byla jsem úplně vyčerpaná.
dynda Takova pece u nas mozna i existuje, ale bezna rodina to nema sanci zaplatit :-( Muzova babicka skoncila po mrtvici v Bratislave v nejakem soukromem zdravotnickem zarizeni s pecovatelskou sluzbou, bylo to tam opravdu hezke a o klienty skvele postarano. Ale na mesicni naklady se skladali jeji tri synove, vsichni velmi dobre zapezpeceni, cena odpovidala bydleni v hotelu.
Paní Ef to rychle je relativni. Muj deda byl lezak 2,5 roku po amputaci obou nohou - komplikace diabetu. Nejdrv se o nej starala babicka, kterou to doslova dostalo do hrobu a kdyz umrela pak mama napul se svym svagrem. Opatrocatelku k nemu za tu dobe nesehnali a ze se snazili. Na nemocnici byl prilis zdravy a navic i po kratkem pobytu nam ho vraceli s prelezaninama (navstevy od 14 do 16 hod), do DD prilis imobilni. Strejda ho teda do toho DD ani dat nechtel, rikal, ze ho doopatruje i sam.
Popravde z toho mam hruzu a mame ctyri rodice nastesti zatim mobilni, ale ve veku, ze kdyz ty problemy potencialne nastanou, tak mozna jeste budeme potrebovat chodit do prace, protoze deti budou studovat ( v duchodovem veku nebudu celkem urcite). Navic moji rodice jsou 500km v jinem state. Radsi na to vubec nemyslim, protoze vubec nevim, co bych delala.
