Jestli to ovsem nebylo kvalitou sladeni ridice a konkretniho auta. U meho se mi to nestava, u manzelova ano, spojka mu zabira az za hranici toho, co moje nemocna noha zvladne ohnout, takze jizda zdaleka neni plynula jako u meho auta, ktere jsem si vybirala prabe s ohledem na tohle sve omezeni.
No já se právě mazu čímkoli. Co mi přijde pod ruku,bez jakéhokoliv systému,hlavně aby se to dobře roztiralo a rychle vsakovalo. Žádné pleťove vody,mléka, tonika. . Nic. Jen mydlo a voda. a když se nemaluju tak ani krém.
Takže jsem se rozhodla s tím začít.
Díky za zkušenost,přesně to jsem potřebovala. 
to chce spíš vyměnit řidiče než auto;-)
Je tu někdo, kdo měl hrůzu z řízení auta a překonal to?
JA. Po 15 rokoch po nepríjemnej príhode. Proste som zistila, že ďalej to už nedokážem látať MHD (zmenou pôsobiska) a musím to prelomiť. Najprv som si dala kondičnú jazdu, mala trvať dve hodiny, po jednej hodine som to ukončila, vystúpila z auta a na chodníku rovno spadla na zem, ako sa mi podlomili nohy.
Tak som nad tým uvažovala, rozhodla sa, že najprv musím mať VLASTNÉ auto, donútila manžela kúpiť obstarožn autíčko s automatikou a po pár úplne samostatných vyklepaných jazdách po bočných uličkách to odrazu išlo! A odvtedy jazdím. Ako zo začiatku som bola úzkostlivejšia a stále jazdím skôr opatrne, ale už je to úplne bezproblémová rutina.
Inak auto mám už druhé (to predtým sme kupovali fakt staré na rozjazdenie), na automatike stále pevne trvám a je to paráda.
Chtěla bych podpořit všechny z vás, které se bojíte řídit. Dejte se do toho, je to absolutní svoboda. U nás v rodině řídí všechny ženy, i ty 70+. A všechny mají svoje vlastní auto. Možná zpočátku budete jezdit s blbým pocitem v břiše, ale to se poddá :-). A rovnou se naučte zaparkovat mezi dvě auta, podélně k chodníku. Před lety jsem to trénovala na odlehlém parkovišti, kde měli vyskládané pneumatiky. Za jedno odpoledne jsem se to naučila, dodnes neřeším, kde já tam zaparkuju. Denně parkuju na Praze 1, nevyvede mě z míry ani tramvaj, kterou vidím ve zpětném zrcátku... Když je místo jen o kousek větší než auto, tak se tam vejdu 
.
Já to tady budu trochu rozporovat - pro mě je řízení jako mytí oken, obé fakt nedělám ráda a odkládám, dokud nemusím. Neřídím špatně ani nemám žádnou děsivou zkušenost, podélné parkování mi nejde a málem u něj zešedivím. Tak jen že existují i takoví lidé, pro které řízení není příjemný požitek, i když mají vlastní auto.
Miluju řízení, dává mi to svobodu pohybu a brutální časovou úsporu. Nicméně byly doby, kdy jsem za volant usedala v děsu, s náběhem na břišní katar a podezřele častou sklerozou zahrnující brýle a řidičák. On taky můj nejdražší není úplně bezproblémový spolujezdec, po jedné hádce za volantem jsem vystoupila a ať si jede kam chce, hlavně když to bude daleko ode mně. Mně fakt pomohlo jezdit denně, sama, klidně do krámu a zpět. Teď jsem ho někam vezla, a zas to bylo s kecama, naučila jsem se ho nevnímat, pokud mluví o čemkoliv jiném než je můj styl jízdy a chování k autu, odpovídám, jinak si jedu svoje, nebo jsem schopná uprostřed jeho litanie jak se pomalu rozjíždím klidně začít volat někomu jen tak na pokec. Už to začal chápat, ale trvalo to skoro 5 let :D držím palce všem neřidičům co se do toho snaží znova vpravit, jak se to zlomí, bude fajn :)
Nenech se otrávit instruktorem, a vlastně vůbec nikým, kdo má nějaký poznámky k tvýmu řízení (pokud to teda nejsou faktické rady, jak na to). Ostatně, kdybys nebyla ( a spousta dalších ) z ježdění nervózní, on by neměl práci.
Protože je tu řada inteligentních žen se spoustou starostí a životních zkušeností, ráda bych se zeptala, jestli nemáte informace o dobrém psychoterapeutovi (Praha, Střední Čechy, Vysočina) zaměřujícím se na strach a úzkosti. Nejedná se o žádné speciální fobie, spíš jako uzkosti z běžných starostí života, strach, že něco nezvládnu, nepřekonám. Jsou to omezující stavy, které vedou k nemožnosti prožívání až v podstatě žití běžného života, obcházení, odsunování problémů, pokud problém nelze odsunout, dojde k těžší depresi. Pokud ale nepřijde překážka, tj. překážka typu stres, změna, neznámo, tak je vše v pohodě a není třeba ani medikace. AD jsou užívána, různě se mění medikace, jak je třeba, ale myslela jsem něco jako určitá cvičení, jaká provádět, v podstatě zocelení té citlivosti až trochu uprava povahy (jo jsem naivní). Myslím, že běžný terapeut není vhodný, vypovídání vlastních pocitů nepřineslo žádný velký výsledek, byl rozpoznán problém a ta celková povaha, ale už se s tím dál nepracovalo. Teď jsem narazila na nějakou kognitivně-behaviroální terapii, tak možná něco takového. Budu moc ráda, za každé info do zpráv, fakt nevim, kde co zjistit, optat se, psychiatr nic moc nedoporučil. Budu i ráda pokud mě někdo doporučí nějaké středisko, kde mi dají info, co může dělat člověk v okolí. Díky díky.
mno mě naučila podélně parkovat kamarádka, vysvětlila mi ten fígl jak to udělat... do té doby (řidičák jsem měla tak 10 let už) mi nikdo, resp. žádný chlap nebyl schopen vysvětlit, jak na to. stručně a přesně "teď toč vpravo co to jde a teď toč vlevo co to jde... zírala jsem že na tom vůbec nic není
nikdo tu netvrdí (nebo jsem si nevšimla), že řízení je, či má být, nějaký požitek. umět řídit auto je jedna z věcí, která mě dělá nezávislou. moje matka třeba neřídí (řidičák má). kamkoliv chce jet (ke známým na chalupu, na velký nákup, k lékaři...) veze ji otec. který je ale teď vážně nemocný. pokud nebude (moct) tak k doktorovi sundat sádru ji můžu zavézt já, ale jen tehdy když se uvolním z práce...a jen díky tomu že já řídím. jinak by byla namydlená. a to jsme z města. na venkově je to nutnost, jinak je žena úplně závislá ve všem na manželovi/otci atd.
Přesně :-). Nic na tom není, chce to jen grif...
Akorat je pak otázka,jestli by se člověku,co by jel parkrat za rok,nevyplatil spis taxik
Čímž nechci rozporovat tu nezávislost,ale zrovna k tomu doktorovi myslim neni nutny cekat,az si dcera bude moct vzit dovolenou
jasně, dá se vzít taxík, pokud si to můžeš dovolit, nebo sanitka, pokud chceš čekat a máš na ni nárok... můžeš se belhat na veřejnou dopravu jestli v místě nějaká existuje, nebo prostě zůstat doma a hotovo. dá se ledacos. akorát s tím autem je to všechno snazší.
Jasne,nemyslela jsem nekoho,kdo s tim autem casto jezdi,ale vim,jakým stylem jezdi moje mama,a tam by se ji taxik vyplatil mnohem vic nez drzet auto,platit servis,pneumatiky a povinny ručení.pokud neveze bordel na chatu/z chaty,jezdi vlakem,ze je to levnější
se zlomenou rukou nebo nohou,pokud teda použiju belhani z tvyho příspěvku,stejne řídit nemůžeš,ne a musi te nekdo vezt? Ale jako fakt nemluvím o všech,proboha,jen ze to auto je v některých případech nevýhodný.
njn každej má ty potřeby jiný. u nás třeba mhd k dispozici je, ale asi 10 min cesty rychlým krokem zdravého jedince, takže stačí mít chřipku a je to utrpení. taxík do města ale vyjde dost draho. chalupa dostupná veřejnou dopravou komplikovaně a nejbíž asi 3km, zbytek pěšmo, dřív tak jezdila ale teď už věk.. když kamarádka pozve na kafe tak dá se cestovat tam dvě hodiny a dvě hodiny zpět nějakými autobusy.. nebo tam být za půl hodinky vozem. jasně nakonec může člověk fakt sedět doma nebo si počkat až se najde někdo ochotný ho zavézt. ale dokud to jde tak je lepší si ponechat takový běžný životní standard, ne?
jinak otec dřív jezdil do práce autem takže držet si auto se fakt "vyplatilo" a teď můžu říct že bych jim na ně ráda i přispěla aby byli soběstační - třeba aby mohla zas ona jeho zavézt když potřebuje.. aha vlastně
Ale bordel na chatu/z chaty pak budes vozit ty!
A kdyz viktorka_od splavu zminila tu sanitku, tak neco tak otresnyho jsem fakt necekala a byla jsem rada, ze si segra se svagrem mohli (sice blbe, ale mohli) udelat cas a mamu do nemocnice vozili.
no ale jen pokud bude řídit... jinak pan Potrefený? možná, nebo taky ne. já bych o tohle častěji než tak jednou dvakrát do roka muže prosit nechtěla (vyhověl by neže ne, ale...)
Ty sanitky jsou blby,hlavne teda je blby,ze doprovod nemuze jet taky.nase babicka uz teda do auta nenastoupi,takze nic jinyho nezbejva a je to vzdycky akce
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
