"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět

Děkuju. A ehm, "medvěd" je velký/drahý/nedostupný parfém?

Nene, to je rčení, porcovat medvěda - cit. dle wiki: Porcování medvěda je v českém politickém slangu ustálený název pro tu část projednávání státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně PČR, při níž je prostřednictvím komplexního pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru na základě kuloárních jednání a lobbystických zájmů rozdělována část rozpočtu na veřejně prospěšné projekty konkrétních žadatelů.

V zásadě ano - dá se pod to zahrnout i výroba velkého balení na zakázku (např. čisté parfémy Guerlain).
Někdy je to i rozporcování menšího (např. 100 ml balení) mezi víc zájmeců - např. tehdy, pokud by obsah toho flakónu byl pro jednoho k doživotní spotřebě.

+ jerry Děkuju oběma; v českém politickém slangu mám očividně dost velké mezery.

Četla jsem "rozcupování" a nedivila se..

proč někdo plánuje dovolenou v karibiku na přelom září a října? 

Tenhle výraz vznikl a uchytil se kdysi dávno na Arome.  Porcování medvěda jako porcování velkých flakónů (nad 200 ml) Guerlainu. Už ani nevím, kdo z nás to tenkrát první vyslovil. Zpravidla se jednalo/jedná zároveň o parfémy drahé (exkluzivní řady, čisté parfémy) a více či méně nedostupné, ve velkém pořízené finančně výhodné pro účastníky akce. Přiznám se ale, že ač protagonista těchto akcí, tak odvozený výraz "medvědění" nebo "rozmedvědit" sama nepoužívám. Ale rozumím mu. 

A proč  ne? Jako že se tam musí jezdit, jen když je v Evropě mínus pět? 

Od doby, co syn chodí do školy, byli jsme v Karibiku a JV Asii i v době letních prázdnin - údajného období dešťů - a počasí bylo mnohdy lepší než v hlavní sezóně. 

Letos tam bohužel řádí hurikán, ale to se stává jednou za pár let. A smůla s počasím může být i v high season.

Jasne, proc ne? Ja jsem byla v karibiku taky nekdy na prelomu zari/rijen. 

no třeba proto, že úplně všude se varuje, že zrovna na přelomu září a října je vrchol hurikánové sezóny...?

hlavně nechápu lidi, co brečí, že tam teď přijdou o koupenou dovolenou.

Je tu někdo, kdo měl hrůzu z řízení auta a překonal to? 

Sezona hurikanu je od cervna do rijna, nemyslim, ze vrchol je zrovna na prelomu zari/rijna. Nicivy hurikan jako letos uderi ca jednou za deset let, naposledy snad Katrina v roce 2005? A to bylo v srpnu. 

Je to trochu riziko, ale neprilis vysoke. Bezny hurikan (nizky stupen) vypada tak, ze lidi na jeden den zalezou dovnitr a pockaji, az se prezene, ale ani takovy neprichazi kazdy rok.

já jsem se začala strašně bát, když se mi narodilo dítě. pomůže jen a jen jezdit, nejlépe pořád stejnou trasu a pak pomalu přidávat další.

Jo, krátce po autoškole v devatenácti jsem přestala (nedostala jsem se k autu)  , pak mě speciálně  jeden člověk začal zahrnovat katastrofickými scénáři, jak určitě havaruju, a po pětadvaceti letech strachu jsem začala. Zatím s dohledem, ale mnohem klidnější než v těch devatenácti. 

Moje sestra musela v autoškole zastavit, aby se vyučující mohl jít vyzvracet. Hm, nakonec se řídit naučila a jezdí úpně normálně.

Já jsem asi pět let po udělání řidičáku neřídila a pak jsem musela začít jezdit po Praze (a vozit neřídící spolujezdce). Když jsme se vždycky vraceli, byli jsme všichni zpocení durch. Uměla jsem vyjet z Prahy jen dvěm cestami, takže jsme často objížděli po vnějším obvodu půl města, než jsem trefila tu konkrétní cestu. Taky jsme to zvládli.

Hrůzu ne, ale měla jsem strach. Po autoškole jsem skoro vůbec nejezdila a pořád jsem se nějak vymlouvala: jednou jsem neměla boty na řízení, jednou jsem zapomněla řidičák, potom mě bolela hlava, břicho... Pár let jsem se tomu vyhýbala, ale potom jsem vzala rozum do hrsti a uvědomila si, že mě nebude do konce života někdo vozit. Začala jsem jezdit po 4-5 letech, mnohem klidnější, vyrovnanější a byla jsem menší zmatkář. Moje první práce po škole vyžadovala ježdění, kolega řídit odmítal a padlo to na mě. Moje první cesta v nové práci byla služební cesta po velkém městě s tramvajemi v autě, ve kterém jsem nikdy předtím neseděla. Do té doby jsem jezdila v jediném autě po cestách maximálně 7 km od domu. Když člověk musí, tak není čas na paniku .

Ještě jsem si vzpomněla, že jsem v dobách své první práce dbala na veškerý (tím myslím opravdu veškerý) oděv. Ne že bych to nedělala normálně, ale tehdy obzvlášť. To, abych nedělala před cizími ostudu, kdyby se něco na cestách stalo a já se třeba už nevrátila. No jo, výchova babičky a maminky .

když jsem po mateřské musela začít denně řídit, ještě před nástupem do práce jsem uzavřela pojistku, aby ti sirotečkové nezůstali bez prostředků

Já. Dělla jsem po x letech kondičky a prostě to nešlo. Mám problém s řazením a s provozem. Koupila jsem tedy automat a jezdím 7 let a i do ciziny a moc mne to baví!!!!!! Automat vyřešil vlastně vše.

 No Jo, ale ten opravdu nikdy mít nebudu...Navíc já nemám problém se řazením, to jediný zvladam. Spis jak překonat ty představy, ze zabiju sebe a deti.  A naposled jsem se bála, ze nabouram auto, vyleze Řepka a rozmlatí mi přední sklo kladivem. Ze by pomohl Psycholog?